Blok, tužka, telefon [CZ, FF]

část třicátá

~Berušky POV:

„Pecka!“ Ťukli jsme si s Kocourem a pak se podívali na tu ubohou zmatenou ženu. Měla jsem ještě dost času, než se transformuji a tak jsem přišla k ní a pomohla jí vstát.
„Co-co se stalo?“ zeptala se, když jsem ji vytáhla na nohy.
„Byla jste zakumována. Proč, co se stalo?“ zeptala jsem se čistě ze zvědavosti.
Paní zatnula ruce v pěsti a začala mumlat: „To ten Marc a jeho rodina, to u nich selhala výchova, ale hlavně že vidí mě jako tu špatnou a-“
„Promiňte,“ přerušila jsem ji, „Marc? Jako Marc Anciel?“
„Ty ho znáš?“ zeptala se nasupeně, až jsem se jí trochu bála.
„Znám. Je to moc milý kluk.“
„A to ti jako nevadí, že je buz-“
„Ne, nevadí.“ Rychle jsem ji přerušila.
„Paní, Váš názor nejspíš nezměním a ani se o to pokoušet nebudu. Chci ale abyste věděla, že na světě jsou mnohem horší věci, než láska dvou mladých lidí stejného pohlaví.
Chci, abyste si znovu promyslela svůj názor.  Pokuste se tolerovat svého... Synovce? Hádám správně? A i když s tím tak úplně nesouhlasíte, nemusíte to dávat tolik najevo.
Každý člověk má něco, co se mu nelíbí nebo mu přijde špatné. Ale musíme se respektovat navzájem. Protože i slova můžou vážně bolet.
Neříkám, že byste hned měla pořádat pride parade nebo tak, ale pokuste se být Marcovi dobrou tetou. Vždyť se na ně podívejte.“
Ukázala jsem k uličce, ze které vycházel Nathaniel s rukou kolem Marcových ramen. Marcovy červené oči byly zřetelné až sem.
Z paní vyšel vzdech. Pak něco jako zamručení. Mračila se. Vypadala, že svádí vnitřní boj sama se sebou. Zapípalo mi mirákulum.
„Tak já vás tu nechám, popřemýšlejte prosím o mých slovech. Mějte se!“ řekla jsem jí a zmizela na střechách domů.

Všechno, co jsem tady řekla je čistě můj osobní názor. Já osobně bych zjebala každýho, kdo by přede mnou promluvil o sexu, cuz se mi to nelíbí a je to téma, které by se mělo řešit kdekoliv jinde doma. Ale respektuju je a tiše mlčím so ¯\_(ツ)_/¯
Klidně můžem v komentářích rozjet nějakou debatu, jestli chcete.