Blok, tužka, telefon [CZ, FF]

🎄Vánoční speciál ( ͡°³ ͡°)💜

Nathaniel: 29 y. o.
Marc: 28 y. o.

~Nathaniel P.O.V
Cink. Zazvonil zvonek nad dveřmi, když jsem vcházel do pekárny. „Jdu tam. Ty hlídej houstičky." slyšel jsem Marinettin hlas a usmál se.
„Jé, ahoj Nathe. Tvoje objednávka. Dojdu pro ní, je vzadu." usmála se a znovu zaběhla. Zkontroloval jsem zprávy, jestli mi Marc nenapsal a telefon jsem zase uklidil, když přišla Marinette s kartonovou krabicí.
„Tady to je. Zkontroluj je, jestli jsou to ony, však víš, Vánoce a všude je spousta zmatků." přikývl jsem a otevřel krabici. „Jsou perfektní, děkuju Marinette. Kolik jsem dlužen?" „Ale prosím tě. Známe se už dlouho a o Vánocích od tebe vážně nic chtít nebudu. Navíc, když je to takhle speciální." Každý si pamatoval Marinettinu laskavost, takže jsem měl připravený plán. Zavrtěl jsem hlavou a začal lovit v kapse. „Já jsem to tušil. Tak aspoň tady, šťatstné a veselé." podal jsem jí podlouhlou krabičku. Zjišťoval jsem si ceny na internetu a tak jsem jí pod náramek zabalil určitou částku a připsal pár milých slov.
„Vám taky Nathe. A pozdravuj Marca!" přikývl jsem a i s krabicí jsem vyšel do sněhu. Bylo asi kolem čtvrt na šest.
Nebydleli jsme daleko a tak jsem v půl už odemykal dveře do našeho bytu. Marc byl ještě v práci, pracoval v jednom nakladatelství jako textová korektura, a tak mě doma přivítal jenom Podšálek, náš kocour. Pohladil jsem ho po srsti a šel do kuchyně.
Udělal jsem si čaj, vyndal laptop a začal pracovat. Momentálně ilustruji jednu fantasy knížku. Vždycky, když nějakou do ruky dostanu, předám ji Marcovi. Marc ji vždycky hrozně rychle přečte a pak mi pomáhá vybírat jaké obrázky a kam přijdou.
Dokončoval jsem jednoho draka na věži, když Marc vpadnul dovnitř.
„Ježíš, už zase sněží." řekl, když se na chodbě oklepával od vloček. Uchechtl jsem se. „Budou bílé Vánoce. Ahoj." Marc se na mě usmál. „Ahoj."
Vítací pusa. Chtěl jsem ho pustit a udělat mu čaj na zahřátí, ale Marc nespokojeně zamručel. „Ještě chvilkuu..." zasmál jsem se a znovu spojil naše rty.
„Copak? Těžký den?" „Ani ne, jen 'paní Perfektní' si zase stěžovala. A ne jednou." zasmál jsem se. „A co řešila tentokrát?" „Že doufá, že nejsi jako její manžel a že nedostanu taky k Vánocům žehlicí prkno, které našla zabalené v garáži." protočil Marc očima a šel do koupelny.
„Čaj?" „Ano, prosím." pro sebe jsem si přikývl a dal vařit vodu.
Vrátil jsem se ke svým kresbám, ale už jsem se na ně bějak nesoustředil, a tak jsem to radši sklidil ze stolu a dal na stůl krabici z pekárny.
Marc se zmateně podíval na krabici na stole. Přišel jsem k němu, objal ho kolem pasu a položil mu hlavu na rameno. „Výroční." řekl jsem.
Zamračil se. „Není to až zítra?" Zapřemýšlel jsem. „Ne, dneska je- kolikátého je?" Marc se podíval na telefon. „Dvaadvacáté- Ježíš, počkej tady." Já si říkal, že datum mám správně. Zasmál jsem se a šel pro talíř na makronky.
Marc přišel s papírovým pytlíkem. „Ještě že jsem tam dneska zašel, měli poslední a další měli péct až pětadvacátého.“ položil ho na stolek a svalil se na gauč. „A dneska už nikam nejdu.“
Zasmál jsem se a sedl si k němu. „Šoupni se.“ Šťouchl jsem do něj prstem, abych se mohl k němu položit. Marc se zasmál, ale místo mi udělal.
Leželi jsme v objetí, v tichu, ale oba jsme buď byli ztraceni v myšlenkách, nebo si prostě jen užívali přítomnost toho druhého.
„Nathanieli?“ „Hm?“ „Miluju tě.“ Usmál jsem se. „Já tebe taky.“

Takže ať to mám z krku. Lidi, užijte si Vánoce, buďte s rodinou, dokud tu je a pokud tu/to už vaše rodina není, tak aspoň s lidma, co jsou Vám nejblíž.
Zkuste pro dnešek odhodit všechny válečné sekery, ještě byste si nějakou pitomostí zkazili Vánoce.
Pořádně se najezte, ať přečkáte zimu. Teple se oblékejte, ať nenastydnete a i když sluníčko teďka tolik nešajní, tak hodně pijte, ať už vodu, čaj nebo kakao.
Takže pro dnešek se s vámi loučím a zas v pondělí. Veselý Vánoce (≚ᄌ≚)ℒℴѵℯ❤