Blok, tužka, telefon [CZ, FF]

část jedenáctá

No sakra, měl(a) pravdu. Po tom, co jsem strávil nějaký čas po večeři s rodinou a pak už si lehl do postele, celá má existence se začala zabývat dneškem, Nathanielem, hlavně Nathanielem. A M-Marinette.
Abych se aspoň nějak unavil, začal jsem přepisovat svou ff do telefonu. Bolely mě oči, ale bylo to lepší než myšlenky na Nathaniela, které mi způsobovaly psychyckou bolest.
Bohužel byla kratší, než jsem očekával a tak jsem jí měl ke vší smůle přepsanou dost rychle a tak jsem se jen tak bezmyšlenkovitě brouzdal internetem.
Jak taky jinak, mé unavené já usnulo s telefonem v rukou. Naštěstí jsem v noci nijak neodpojil nabíječku. Noc jsem v klidu prospal, už ani nevím, co se mi zdálo.
Jen jsem se ráno vzbudil strašlivě pozdě na své poměry. Bylo už skoro deset, když jsem scházel dolů na snídani. Babička se na mě usmívala a postavila přede mne celozrnné vafle. Poděkoval jsem a pustil se do jídla. Babička se na mě podívala. „Nejdeš dneska ven?“
„Jdu.“ přitakal jsem. „Potkal jsem tady kamaráda ze školy a-“ můj monolog proťal zvuk přicházející zprávy.

Nathaniel:
Ahoj, kde jsi? Už tady docela dlouho čekám, mám s tebou počítat??

No sakra. Kolik je hodin??

Já vím, je krátká, ale má příběh. Jsem napřed už asi u sedmnácté kapitoly, ale tahle nebyla dopsaná a já jen??? plus už v další části to navazovalo, takže jsem to tady mega moc obkecávála, ale zase ne tak, aby to nebylo jen obkecání. No, ehe, tolik k této kapitole.