Blok, tužka, telefon [CZ, FF]

část dvacátá čtvrtá

Nathanieli,
do této chvíle přemýšlím nad tím, co se stalo včera ráno. A dost bych se divil, kdyby ty ne.
Za prvé se chci omluvit, že jsem utekl. Mohli jsme to bez zbytečných mezer a pod. vyřešit už u vás, ale chápej, dost mě vyděsilo, když se to stalo. Myslím, že by každý trochu zpanikařil, kdyby je jejich crush políbil.
Za druhé - ano, četl jsi dobře. Jsem už do tebe zamilovaný nějaký ten pátek a tak mě to dost vyděsilo a překvapilo. A pokud to chceš slyšet líp a srozumitelněji. Miluju tě Nathanieli. Nebo si to aspoň myslím. Pořád mi je jen čtrnáct a o těhlech věcech vím kulový, ale minimálně tě mám vážně moc rád. Jako fakt hodně. Chtěl bych tě jen tak obímat, líbat, držet ruce a nechat všechny ať si myslí, co chtějí. Jsi ten nejúžasnější člověk, kterého jsem kdy potkal a nikým si to nenechej vymluvit. Děkuju.
Za třetí. Vím, že jsi (nebo minimálně jsi byl) zamilovaný do Marinette. Nevím, jaká je tvá orientace, to řešit ani nebudu, jen nechci být jen nějaký hloupý experiment. Protože já k tobě vážně něco cítím a tohle by byla pro mě nepředstavitelně obrovská rána pod pás. A i když ve mně malinkatá část doufá, že jsou moje city opětované, dávám za pravdu té větší, reálnější a bolestivější myšlence.
Nejsem si jistý, jaké to bude, až se zas uvidíme, ale teď si nechci zkazit prázdniny. Jen o tom prosím přemýšlej. Nechci přijít o kamaráda, i kdybych se měl udusit. Protože jsi jeden z velmi mála lidí, co se mnou kdy trávili čas. Nejsem zas tak společenský člověk.
To je vše. Tak zatím.
Marc

Klikl jsem na odeslat a vypnul si kompletně telefon. Vydechl jsem zadržený dech a pro sebe se usmál.
„Tak co, přioravený na dva dny plné dobrodružství a zábavy?“ ptá se táta a já se zasměju. „Samozřejmě!“

Hádejte, kdo je malej zadek plnej lenosti, nenapsal cely týden ani slovo, ale(!) udělal si čas na své kamarády? Příští týden ale mám volnej, takže se k tomu snad dostanu xdd