Blok, tužka, telefon [CZ, FF]

část osmá

Ráno, hned po brzké snídani jsem došel k rybníčku. Rybníček se stal už dříve mým oblíbeným místem, jelikož byl trošku zastrčený mimo ves a tak tam nikdo moc nechodil.
Hladina byla smaragdově zelená, vítr zajišťoval šumění listů a narážení vody do břehu. Vytáhl jsem blok a začal psát. Při tom jsem si tiše pobrukoval nějakou melodii a pomalu jsem ze své mysli vytěsnil okolí a soustředil se jenom na příběh.
„Marcu?“ neuvěříte, jak moc jsem se vyděsil. Leknutím jsem upustil blok i propisku a byl bych spadl do vody, kdyby mě nechytila ruka.
Podíval jsem se kdo mě drží. Nathaniel. No do pr...
Když mě Nathaniel zpět na pevnou zem, sklopil jsem oči. „Jsem rád, že jsem tě tady potkal.“ usmál se. „J-já taky.“ upřímně, nevěděl jsem, co na to říct.
Začal jsem hledat, kam jsem hodil blok. „Na, tady. Naštěstí dopadl na trávu a ne do vody. Tužka takové štěstí už neměla.“ Poděkoval jsem a blok si vzal.
„C-co tu děláš?“ „Jsem tady na prázdninách. A jak tak vidím, tak ty taky. Takže se můžeme scházet.“ zakýval jsem hlavou na souhlas, protože by ze mě nevyšla ani hláska.
Nathaniel se zasmál. Nejsem si úplně jistý čemu.
Až do oběda jsme byli u jezírka a pracovali na komiksu. Pak jsme se rozešli s příslibem, že po obědě se sejdeme zas zpátky.

Kapitola o ničem, co?