Blok, tužka, telefon [CZ, FF]

část třetí

Zkuste hádat, kde sedím. Správně, na schodech. Nathaniel tu ještě není, i tak dál rozepisuji boj s padouchem. Nesoustředím se na nic jiného, než na slova na papíře.
„Páni.“ Hrozně jsem se vylekal. Trhnul jsem sebou a praštil toho člověka ramenem do brady. Nathaniel. A jak musel být blízko!
„Promiň! Já jsem strašně lekavej.“ vyskočil jsem na nohy a začal se mu omlouvat. Nathaniel si třel bradu a pak se usmál.
„To je dobrý. Asi jsem se neměl tak plížit.“ Hlavně jsi neměl být tak blízko! Nabral jsem barvu své mikiny.
„J-já... Jdunazáchod.“ vychrlil jsem ze sebe a utekl jsem.
Zavřel jsem se v jedné z kabinek, zamkl jsem a zvedl nohy. Složil jsem si hlavu do dlaní. Proč mi to dělá! Ghh, takhle budu brzo jako Marinette před Adrianem! Ale pokud bude Nathaniel tak slepý jako Adrien, tak mi to možná ani tak vadit nebude.
Vydechl jsem vyšel z kabinky, opláchl si obličej a vrátil se za ním. Celá ta záchodová šaráda trvala deset minut. Deset!! To je můj rekord.
„Mo-mohl bych prosím vě-dět, kde jsi právě teď?“ zeptal jsem se. Nathaniel ukázal na konec stránky. „Teď jsem zhruba tak ve třetí pětině normálního boje, děkuji za vymyšlení pohybů, jsou dobře popsané a tak mám práci jen s kreslením.“ usmál se na mě.

Ha! Random fakt: jsem aro&ace, do teď jsem si myslela, že takovýto "jiskření" a "motýlci v břiše" jsou výplod fantazie nějakýho autora, ale wth ona to je pravda?? Romanticky aktivní jedinci, můžete to potvrdit???