Blok, tužka, telefon [CZ, FF]

část čtvrtá

„Marcu! Táta je tady!" „Um, já ještě potřebuju chvilku!" zandal jsem knížku, penál a blok do batohu. Naposled jsem se rozhlédl po mém pokoji, jestli si nevzpomenu na něco, co jsem zapomněl. Jistě. Nabíječka. Jak taky jinak.
Rychle jsem ji přihodil do batohu a vyšel z pokoje. Mamka se na mě usmála a dala mi pusu na čelo. „Čeká dole. A kdyby něco, tak mi zavolej. Hned pro tebe přijedu." usmál jsem se. „Neboj, já to zvládnu." usmála se a pohladila mě po tváři.
Hodil jsem si svou tašku přes rameno, batoh na záda a seběhl schody. Táta mě s úsměvem objal.
„Ahoj Marcu.“ „Ahoj.“ nastoupili jsme do auta. „Už zase ti navrhovala simulování?“ „Nemůžeš ji vinit. Dost ji vzalo, když jsi si dva týdny po rozchodu našel Sophi.“ „To věřím. Ale nemá ona náhodou toho Oscara?“ „Má. Už se k nám i přestěhoval.“ „A jakej je?“ „Milej. Geek. Přinesl dvě kvanta knih.“ „Tak to věřím, že se ti líbil. A mamka?“ „Vypadá šťastně.“
Kývnul a raději od tohoto tématu odešel. Po celou cestu jsme si povídali. Témata přicházela sama a tak už jsem po chvíli poznával známou krajinu.
„Tati? Myslíš, že bych to mohl dojít a zároveň se tady trochu podívat?“ „Jasně. Třeba cestou potkáš Edku.“ zastavil mi u krajnice, já jsem vystoupil a zamával mu.
Zhluboka jsem se nadechl a vykročil. Táta tady vyrůstal a ještě když byli s mamkou spolu, bral mě sem každý víkend. Pak už to nebylo úplně možné.
Když jsem pozoroval kachny na rybníce, pod nohy se mi přpiletla kočka. „Ahoj Edko.“ sehnul jsem se a pohladil ji. Byl to Ed, ale jak se ukázalo, tak je to kočka. Takže někdo vymyslel Edka a to už jí zůstalo. Vzal jsem ji do rukou a začal se s ní mazlit.
Když byla Edka pořádně vymazlená, položil jsem ji a vydal se hledat babiččin domek.

Nebojteee; teďka to bude nuda, ale pak mám pro Marca připravených pár infarktu nesoucích situací ;D