Blok, tužka, telefon [CZ, FF]

část třicátá první

~Marc P.O.V

Když jsme vylezli z uličky (Nathaniel mě trochu podpíral, jelikož jsem byl ze všeho ještě tak trochu mimo) Natheniel se mě usmál. Nechtěl jsem před ním znovu začít brečet a tak jsem ho objal.
„J-je všechno v pořádku?" zeptal se. Jedna jeho ruka byla v mých vlasech a druhá mě hladila na zádech.
Přikývl jsem. „V nejlepším."
Nevím, jak dlouho jsme takhke zůstali. Nejspíš tak dlouho, jak bylo potřeba. Ale jakmile jsme se pustili, vše bylo o něco lepší.
Už byla tma, lampy osvětlovaly ulici a stíny se plazily po domech. Pozoroval jsem hvězdy a pohupující se stromy v parku, podle ticha usuzuji, že to dělal i Nathaniel.
Otočil jsem hlavu a sledoval jeho oči, které kmitaly po okolí.
Tohle pozorování mi dlouho nevydrželo, Nathaniel jako by vycítil, že se na něj dívám a tak se na mě podíval taky. Začervenal jsem se a on se tiše uchechtl.
„N-no, já už asi budu muset domů." vyžbleptl jsem, dal mu rychlou pusu na tvář a vysprintoval směrem k našemu baráku.
Jenom jsem otevřel hlavní dveře, nikak výš (třeba domů) jsem neběžel, sedl si pod poštovní schránky a schoval si červené tváře do mikiny.
Nemůžu uvěřit, že jsem to udělal. Že jsem našel vůbec to odhodlání to udělat. Ale mělo by to být v pořádku, ne?
Myslím, že zítra se znovu sejdeme s Nathanielem. Ani pořádně tu myšlenku nedomyslím a zacinká mi telefon.

Nathaniel
Zítra, v půl sedmé u fontány?

Usmívám se jako blázen, když mu píšu souhlas.

Je mi moc líto to oznámit, ale příště už bude poslední kapitola.