Blok, tužka, telefon [CZ, FF]

část dvacátá třetí

Byl další den odpoledne a já jsem stál veprostřed pokoje, točil se jako korouhvička a rozhlížel se, jestli jsem si vážně zabalil všechno. Nic jsem ale neviděl, takže jsem spokojeně zazipoval svou tašku.
S telefonem jsem se posadil ke stolu. Mám mu napsat já? Nebudu se vtírat? Ale chtěl bych vědět, na čem jsem. Ale nechci ho otravovat. Byl bych tím až moc vlezlý?
Nakonec jsem se rozhodl a místo na zprávy klikl na úplně jinou ikonku.

write.a.fic.in.french
Takže, potřeboval bych pomoc, takže jestli můžeš..?

musicfullcornflower
Samozřejmě, spill the t bro

Popsal jsem mu v několika dlouhých a občas trošku nesmyslných zprávách události včerejšího rána.

write.a.fic.in.french
No a já teď nemám tušení, jestli mu napsat nebo ne, nebo co mám dělat.

Klepání na dveře. „Změna plánu, jedem za tři minuty!“ ozval se můj táta a tak jsem si hodil tašku přes rameno a začal scházet dolů.
Jestli jste někdy odcházeli z nějaké rodinné akce, tak si dokážete představit, jak dlouhé naše loučení bylo. Takže z odjezdu za tři minuty se stal odjezd za deset.
Když už jsem připoutaný seděl v autě, vytáhl jsem telefon.

musicfullcornflower
Víš, napsal bych mu. Něco jako, že chceš vědět, na čem jsi. A rovnou bys mu měl říct svoje city. Že jestli to byl nějakej freacking experiment tak tě to dost zranilo. A pokud vážně na mě dáš a napíšeš mu → nečekej na odpověď. Bude tě to sžírat vevnitř, takže si vypni upozornění nebo celý telefon a nemysli na to. Rozptyluj se ostatními činnostmi a tak.

write.a.fic.in.french
Dobře, děkuju.

musicfullcornflower
💙

(Tentokráte bez keců na konci xd)