Blok, tužka, telefon [CZ, FF]

část pátá

Střecha malého známého domečku už byla na dohled. Usmál jsem se.
Spočítel jsem si auta. Tři. To znamenalo, že je tu i teta. Když jsem ale přišel blíž, viděl jsem, jak nakládá své věci do auta.
„Ahoj?“ pozdravil jsem, ona se na mě ani nepodívala. Nikdy jsme se nijak moc nebavili, ale tohle bylo divné. Chtěl jsem jít k ní a pomoct jí s těmi věcmi, ale ona ucukla.
„Neopovažuj se ke mně přibližovat.“ „Proč, co... Co se stalo?“ „S vaší rodinou jsem skončila!“ řekla, nastoupila a začala couvat.
Co se stalo? Udělal jí snad něco táta? Nejlepší bude, když vejdu dovnitř a zeptám se.
Zaklepal jsem. Čekal jsem poměrně dlouho, než mi Sophi otevřela. Usmála se na mě takovým smutným způsobem. „Ahoj Marcu. Pojď dál a radši se nezouvej.“
Celá atmosféra jindy plná radosti se nyní těžce vznášela, jako šedý mrak. Babička s dědou seděli na gauči, drželi se za ruce a rozpačitě sledovali místnost. Táta byl v křesle s hlavou v dlaních. Sophi uklízela rozbitou vázu ze země.
„Co se stalo? Proč s náma nechce teta mít nic spokečného.“ Táta zvedl hlavu.
„Chtěl jsem ti ušetřit trápení a come outnul jsem tě před rodinou. Jen... Linda to vzala špatně.“ cítil jsem začínající pláč. Takže je to kvůli mně. Babička se zvedla a šla mě uklidnit. Dřív, než ke mně došla, jsem utekl do pokoje.

Vůbec nejsem mentálně ve věku, abych byla na střední škole. Všichni jsou perverzní af a já tam jen "well hi I'm aro/ace"