Blok, tužka, telefon [CZ, FF]

část dvacátá druhá

Docela mě mrzelo, že mi nic nenapsal. Ne, vážně. Kdyby aspoň to, že to byla chyba, experiment, jeho dvojče, co já vím, tak bych měl jasno. Takhke jsem se utápěl v nerozhodnosti, protože aspoň malinká část mě pořád doufala v ten lepší konec.
Vůbec nevím, co mám teď dělat. Nejradši bych zapomněl a užíval si prázdnin a nechal to jako problém na později, ale to moc dobře nejde. Kde je nějaká spása, když ji člověk potřebuje?!
„Marcu? Co ty tady? Nemáš být náhodou dneska u Nathaniela?“ Ah, Sophi. Povzdechl jsem si. „No, jo, ale.... Něco se stalo.“ zamumlal jsem a uhnul pohledem do strany.
Sophi ke mně pomalu přišla a dala mi ruku na záda. „Pojď si sednout.“ dovedla mě k posteli a posadila se na ni vedle mě. „Chceš mi o tom říct?“ „Ne, ne, to je dobrý.“ „Dobře, ale kdyby něco, tak jsme tady pro tebe, jo?“ přikývl jsem.
Sophi mě políbila na čelo zvedla se a odešla. Cítil jsem se líp, ne že ne, ale nestačilo to. Moc jsem nevěděl, co dělat a tak jsem sešel dolů pomoct babičce.
Ta mě naštěstí zaměstnala a tak jsem se mohl soustředit na ruce a ne na všechno ostatní.

Eyyo! Jak se máte? Tohle je docela krátké, ale, no, bude to ještě zajímavé. Aspoň doufám.... Taky jsem si idiotsky rozbila sluchátka, takže jedno hraje normálně a druhý hrozně potichu ^^; ale už dost stěžování, hezký zbytek pondělí!