Věšela jsem prádlo a u toho si i zpívala. Do obýváku vstoupila Kyllie, dcera Michaela. ,,Dáš si oběd?" Usmála jsem se na ní. ,,Co je k obědu?" Nadzvedla obočí. ,,Kuře s brambory." Dověsila jsem ponožky a pořádně se na ní podívala. ,,Joo, tak to si nedám." Otočila se a odešla pryč. Odfrkla jsem si, jsou dny, Kdy mě Kyllie opravdu štve a vytáčí. Můj vyzvánějící telefon se ozval domem. Doběhla jsem k němu a zvedla hovor z práce.
,,Prosím?" Posadila jsem se. ,,Dobrý den, slečno Cupr, máte zde klienta, který je velmi netrpělivý." Ozval se hlas recepční. ,,Ale já mám dnes volno." Projela jsem si volnou rukou vlasy. ,,Já jsem se to pánovi snažila vysvětlit." Znovu zoufale odpověděla. ,,Dobře, za půl hodiny tam jsem." Zavěsila jsem hovor a odložila telefon zpět na stůl.
Běžela jsem do Kylliina pokoje jí vysvětlit proč jedu pryč na narozeniny jejího otce. ,,Musím do práce, řekni tátovi, že má v kuchyni oběd, pa." Mávla jsem na ní a šla do ložnice, kde jsem na sebe vylovila něco slušného.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vzala jsem k tomu bílou kabelku s dlouhým řetízkovitým ramínkem. Oblékla jsem si boty, zlaté s pásky. Klíčky od auta, zařvala na Kyllie, že odcházím a odešla jsem do auta.
Pracuji jako advokátka, mám svou kancelář, otravného šéfa, kolegy. Ale baví mě to.
Jela jsem městem a přemýšlela nad svou matkou, otcem a sestrama. Kelly už bude mít určitě po střední.
Zaparkovala jsem a vystoupila. Došla jsem k recepci a ukázala svůj průkaz. Recepční mě pustil dál. Vstoupila jsem do výtahu a vyjela do nejvyššího patra. Vystoupila jsem a šla rovnou ke své kanceláři, kde po cestě mám i recepci.
,,Dobrý den, tak jsem tady." Usmála jsem se na mladou recepční, která je tu nová. ,,Dobrý den, ještě jednou se omlouvám. Dáte si kávu?" Opětovala mi úsměv. ,,Určitě si dám, přineste mi jí prosím do kanceláře." Usmála jsem se a šla směrem do kanceláře.
,,Dobrý den!" Řekl rázný muž vedle mě. Otočila jsem se: ,,Dobrý den, vy jste ten netrpělivý klient?" Nahodila jsem svůj úšklebek. ,,Ano, Miller." Natahl ke mně ruku, kterou jsem přijala: ,,Cupr." A pozvala jsem ho dál.
Pokynula jsem mu rukou na židli a zapla počítač. ,,Tak tedy jaký máte problém?" Zeptala jsem se a vytáhla si tužku a papír, poznámky musím mít jak na papíře, tak v počítači.
***
Když jsme skončili, tak jsme si domluvili další schůzku a rozloučili se. Takovéhle lidi přímo miluju. Podívala jsem se na své hodinky a zjistila, že čtyři jsou pryč. Naštvaně jsem vzala kabelku a vyrazila pryč z kanceláře a celkově týhle budovy.
Po cestě domů mi zavolala mamka. Zvedla jsem hovor a poslouchala. ,,Prijedeš konečně někdy?" Zasmála se. Pro sebe jsem pokrčila rameny: ,,Mám toho teď moc." Nechtěla jsem se vracet. ,,To říkáš pořád, Prosím. Udělej si čas." Zapřemýšlela jsem: ,,No Dobře, domluvím to s Michaelem a dám ti večer vědět, zatím ahoj."
