He waits II. ✔️

Kapitola 17.

Jason:

O pár dní později.

Caitlin cupkala celým bytem jako tělo bez duše. Nevím vůbec co mám dělat, nebo jak jí rozveselit. Včera jsem jí napustil vanu s pěnou a okolo dal svíčky, abych zahájil nějakou tu romantiku, ale místo toho si dala sprchu ve sprchovém koutě a šla do postele s tím, že je příšerně unavená. Bolelo mě jí takhle vidět.

,,Jasone?" Mávl mi Ryan před obličejem rukou čímž zastavil tok mých myšlenek. ,,Jo?" Podíval jsem se na něj zmateně. ,,Jak to tedy bude dnes v noci?" Poškrábal se na zátylku. Očima jsem zamžoural a snažil se někde v papírech vyhledat vytištená jména, když jsem je našel, tak jsem je pošoupl směrem do kulatého stolu. ,,Zde jsou jména nejhlavnějších kandidátů na To, abychom jim sťali hlavy." Zavtipkoval jsem. ,,Je jich dost vím, ale musíme to nějak zvládnout. Přeci jenom nenecháme si vzít území a životy naše a našich blízkých." Dopověděl jsem. ,,Chce to výbavu zbraní." Ozval se Fredo. ,,Doufám, že se o to postaráš." Přikývl. ,,Ryane? Ty se napojíš na kamerový systém (domyslete si místo:D). A to je asi vše, děkuji." Skončil jsem schůzi a chystal se opustit místnost.

,,Jasone myslíš, že to zvládneme?" Zeptal se Ryan. Udivil mě jeho strach v očích: ,,Ryane my jakožto mafiáni nejsme dobří lidé, oni jsou na tom stejně, ale možná o trošku více nemilosrdnější než jsme třeba my. Za další mafiáni se nebojí své konkurence, protože každý ví jaké má své síly a já věřím, že to dokážeme, jsme přeci nejobávanější." Přátelsky jsme si plácli a já odešel nahoru za Caitlin.

,,Ahoj?" Zkusil jsem. ,,Ahoj." Pootočila hlavou mým směrem. ,,Jedla jsi?" Znovu jsem se zeptal. Zakývala záporně hlavou. ,,Měla bys jíst. Jsi těhotná."

Ještě mi přidělávej starosti ty Caitlin. Odfrkl jsem si a naštvaně odešel zpět dolů, tohle nemělo cenu.

***

Caitlin:

Bylo něco okolo deváté hodiny večer a Jason společně s klukama se chystal někam odejít.

,,Kam jdete?" Řekla jsem v obavách. ,,Zlato je to práce a do té se mi nepleť. " zašel do šatny. Tuto odpověď jsem slýchávala velmi často. ,,Bojím se o tebe." Následovala jsem ho.

Zastavil svůj pohyb a podíval se na mě. Natáhl se po mě, tak rychle, že jsem to nestačila ani zaregistrovat a už mě líbal. Dlouze a procítěně, užívala jsem si to.

,,Neboj se zlato, vrátím se v pořádku." Ledabile odpověděl a opět se věnoval vybírání oděvu.

V pokoji si vytáhl batoh a naskládal do něj igelitové pytle, rukavice, náboje. Nechápavě jsem na to všechno zírala. ,,Děláš si srandu, že jdete někoho zabít?" Histerčila jsem. ,,V klidu prosím tebe, je to má práce." Vážně řekl. ,,To mě nezajímá, kde je psáno, že si můžeš zabíjet jenom tak pro radost." Vyjekla jsem.

Chytil mou pusu, abych nepromluvila a nadechl se. ,,Lásko, chráním tím tvůj život a svůj zadek taky. A mafiáni zásady nemají." Řekl příkře a mírně naštvaně.

Po chvilce naštvaně odešel se slovy, že už musí doopravdy jít.

Zamrzel mě tento ostrý rozhovor, ale co se dalo od Jasona čekat. Už jsem ani nedoufala, že nás vztah bude opět růžový. Má svůj svět a svou hlavu.

Odešla jsem do kuchyně a začala přemýšlet co si dám k obědu. ,,Ahoj." Vyrušil mě hlas dost známé osoby: ,,Ahoj." Otočila jsem se. ,,Slyšela jsem co se stalo Naomi." Opatrně pronesla. Na kůži mi vyrašila husina, žaludek se stáhnul a na jídlo rázem přešla chuť: ,,nechci se o tom bavit." Ukončila jsem hovor a odešla pryč do svého pokoje, tam mi je nejlíp.

***
Pokojem se roznesla melodie mého vyzvánějícího mobilu. Na displeji se objevilo neznáme číslo, přijala jsem hovor v obavách.

,,Prosím?"

,,Chcete-li se dozvědět kdo je vrahem vaší sestry - Naomi Cupr, přijďte dnes po sedmé hodině do clubu black cat." Dotyčný típl hovor.

Dobře, tohle byl velmi divný telefonát, ale probudil ve mě zvědavost a touhu zjistit kdo je vrahem mé sestry. Zdálo se to sice nebezpečné, ale musela jsem to vědět.

Vytočila jsem číslo na svou sestru Kelly, která to po pár pípnutí zvedla.

,,Haló?" Řekla rozespale. ,,Ahoj brouku, teďka mi volalo neznáme číslo s tím, že mi řekne kdo je vrahem Naomi, háček je v tom, že musím po sedmé hodině zajít do black clubu." Vychrlila jsem nadšeně: ,,Caitlin, to zní nebezpečně, nerada bych přišla o další milovanou sestřičku. " zlomil se jí hlas. ,,Neboj se o mě, pokud to doopravdy zjistíme, tak mu to pěkně zavaříme!"

,,Dobře, ale půjdu s tebou!." Rozhodně řekla. ,,To v žádném případě." Zaprotestovala jsem. ,,Smůla, samotnou tě jít nenechám. Mám to říct mamce?" Zapřemýšlela jsem. ,,Řekneme jí to později." A položila hovor.

***

Srdco mi tlouklo a v žilách mi koloval adrenalin, byla jsem nervózní z té schůzky naslepo.

Nasedla jsem do auta a vyjela k baráku, kde jsem vyrůstala. Do auta naskočila Kelly a jelo se.

,,Mám takový divný pocit." Pronesla Kelly do ticha, které kolovalo v autě. ,,Já taky, ale pokud to výjde a nebude to nějaká bouda, tak uvidíš o jak velký krok budeme blíž k vrahovi než policie." Kelly mi uznale přikývla. ,,Ale co když to je bouda? A my dvě příjdeme o život? Vlastně i tvůj prcek." Kývla k mému bříšku. Zděšeně jsem se na ní ohlédla. ,,Nesmíme přemýšlet negativně, co by asi udělala Naomi." Snažila jsem se přesvědčit sama, ale také i mou sestru. Zatočila jsem volantem do jedné hodně temné uličky, která mi naháněla husí kůži. ,,Naomi by nás hlavně ani nedala." Utekl jí vzlyk. ,,Já vím zlatíčko, ale Naomi by nechtěla, abychom takhle plakaly, máme ještě jedna druhou." Posmutněle jsem řekla a věnovala se dál řízení, abych se dostala co nejrychleji z téhle temnoty. ,,Třeba bychom jí mohly uchránit. Doufám, že netrpěla." Zavzlykala. ,,Nemohly, nevěděli jsme o tom, ani nevíme co byla příčina její vraždy." 

,,Ale Jason by to mohl vědět, pohybuje se v tom celý svůj život." Uraženě se otočila k okénku. ,,Až budeme vědět víc, řekneme mu to, ale já si myslím, že to zvládnu sama." Hrdě jsem pronesla. ,,Caitlin, jsi těhotná a přítelkyně pravděpodobně největšího vraha a mafiána, jak si můžeš být vůbec jistá ním?" Její slova mě docela zasáhly. Neodpovídala jsem a zřejmně jí došlo, že řekla něco špatně. ,,Promiň je toho na mě moc." Nahodila provinilý výraz. ,,To nic." Řekla jsem příkře. 

Konečně jsme dojely na místo. S Kelly jsme se chytly za ruce a zhluboka se párkrát nadechly. ,,Půjdeme obě? Nebo jedna počká pro jistotu v autě?" Zeptala jsem se. ,,Ne, půjdeme společně." Řekla jistě a vystoupila, najednou měla tolik hrdosti kolik já na začátku, ale už jsem začala o svých schopnostech dost pochybovat.