Kapitola 39.

2.1K 49 21
                                    

Caitlin Dewey:

Zaklapla jsem pracovní složku a uložila jí pod své písmeno. Byla jsem unavená a měla jsem všeho tady dost.

Nasedla jsem do auta a rozjela se ke škole, kde studuje má dcera. Když jsem parkovala, tak se ozval můj telefon ve, kterém byla nově příchozí zpráva.

Podívala jsem se na zprávu a uviděla zprávu od Jasona:

Jason: Vyzvedl jsem Shey ze školy, na večerpřivezu.

Me: Musí si udělat úkoly a učit se! Chci mít okamžitě doma!

Jason: Tak večer ju?

Zahodila jsem mobil na zadní sedačky a rozjela se co nejrychleji domů. Tenhle člověk mi začal na novo pít krev a zřejmě si to dost užíval. Jenom mě štvalo, že oběť jeho chování je má dcera Sheyla.

Dojela jsem domů a zaparkovala na vjezdu do garáže, chystám se totiž umýt auto, vypadalo příšerně.

Vystoupila jsem A ze zadních sedaček jsem vylovila svůj mobil.  Uschovala jsem ho ve své kabelce a vydala se ke dveřím, ty ale byli dokořán otevřené.

Šla jsem blíže a uviděla dvě zbalené a narvané tašky. Vykulila jsem oči a nevěděla co to má znamenat.

Poté přišel Alex s další tentokrát o něco menší taškou. Položil jí vedle těch dvou a nervózně těkal pohledem ze země na mě.

,,Alexy, co se proboha děje."  Chtělo se mi brečet. ,,Přijde mi, že už to mezi námi tolik neklape." Jakodkyby obcházel okolo horké kaše, třepotal se mi ret: ,,To chceš zahodit deset let manželství?" Nadzvyhla jsem nechápavě obočí. Přikývl A vzal dvě tašky.

Šel přes trávník až došel ke svému autu, kterého jsem si předtím nevšimla, otevřel kufru a své dvě tašky do něho hodil.  Přišel zpět.

,,Pojedu na jeden takový menší ostrov, kde se budu věnovat převážně surfu." Přetáhl si přes hlavu menší tašku: ,,Rozvodové papíry ti pošlu poštou. " znovu jsem k autu.

V ten moment se mi hroutil svět ze dne na den pod rukama, jak je tohle možné? 

Znovu se vrátil a vyzul se z bot. Stále jsem stála na tom stejném místě a doufala, že je to jenom nějaký špatný sen.

Vrátil se zpět dolů a do rukou mi podal přeložený papír a s taškou od notebooku přes rameno.  Začal se obouvat.

Začala jsem číst onen papír.

Tvá ženuška začala podvádět, nemyslím si, že bys jí mohl věřit.

Bylo celé co tam stálo.

,,Ty tomu snad věříš?" Svraštila jsem obočí, byla jsem rozčílená a zároveň se mi chtělo hrozně brečet. 

,,Nech to být Caitlin, našel jsem si mnohem lepší a mladší než jsi ty." Tyto slova bodala do srdce jako čerstvě nabroušená dýka. 

,,Sbohem." Do dlaní mi vtlačil klíče od baráku s pusou zanechanou na čele mu mizel po vyšlapaném trávníku, do auta a následně po příjezdové cestě pryč.

Všechno tak moc bolelo: ,,Ty hajzle!" Zakřičela jsem z plných plic za autem.

Deset let mého života bylo jako mávnutím ruky zahozeno.

Vykašlala jsem se na nějaké mytí auta  a raději s kapesníčkama zalezla do postele.

  

*** O pár týdnů později ***

Snažila jsem se fungovat jako dobrá máma a nedávat na sobě znát tolik zklamání.

V pokoji na posteli jsem našla dopis, kde stálo

On čeká...

Tímto bych chtěla ukončit He Waits II.   Doufám, že se vám příběh líbil stejně tak jako první díl. Budu se na Vás těšit u mých dalších výtvorů, dala bych anketu, aby jste si vybrali další příběh, naleznete to na mé nástěnce.  Děkuji, že jste tu semnou  byli, také jsem tu pro Vás

Mám Vás ráda❤❤❤

28.4.2020

He waits II. ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat