He waits II. ✔️

kapitola 21.

Caitlin

Brouzdala jsem po obchodním centru, nákup jídla jsem měla již schovaný v kufru mého auta.

Nechtělo se mi vracet domů, respektive domů, kde bydlí tolik lidí. Chtěla jsem mít svůj vlastní prostor, svou domácnost, ale toto se mi nelíbilo. Navíc Ryan mě začínal štvát čím dál tím víc. Bethany nevypere a nevyžehlí ani neuklidí jak je rok dlouhý. Vytáčelo mě to, dělat tam všem služku.

Jedinej kdo se zdál být normální byl prozatím Lil.

V kapse mi zavibroval mobil. Podívala jsem se na display a říkala si, že my o vlků aa.

Přijala jsem hovor: ,,Ano?" Pousmála jsem se A zamířila ven z obchodu. ,,Kam jsi zmizela?" Slyšela jsem pobavení v jeho hlase: ,,Nakoupit a tak." Vřele jsem pronesla. ,,to je od tebe hezké. Víš přemýšlel jsem nad chováním Jasona, žárlí asi co?" Zasmál se. ,,Jo to asi jo." Také jsem se pousmála a odemkla auto. ,,Mrzí mě to." Řekl sklesle: ,,To nemusí, znáš Jasona bude to dobrý. Uvidíš." Nasedla jsem na místo rodiče. ,,Jo snad jo." Ozval se povzdech: ,,Hele už jedu domů, za chvíli jsem tam." Také jsem si povzdechla a típla hovor. Jsem zvědavá co mě čeká doma.

Vsunula jsem klíč do zapalování a nastartovala, připoutala jsem se A vyrazila po asfaltové silnici domů.

Cesta mi trvala zhruba dvacet pět minut, nejela jsem rychle a ani pomalu.

Před barákem jsem doslova odstavila auto a vystoupila si. Z kufru jsem vzala nákup ve dvou taškách a zamkla auto.

Klíče jsem uschovala do kabelky q vystoupila dovnitř.

Vyzula jsem si boty, odložila kabát.

A šla rovnou do kuchyně vybalit.

,,Ahoj." Ozvalo se zamnou, když jsem se chystala položit tašku s nákupem na zem. Místo jemného odložení na zem jsem tašku od leknutí upustila. ,,Promiň, to jsem nechtěl." Zasmál se Fredo a pomohl mi sesbíral veškerý vysypaný nákup. ,,To nevadí." Pousmála jsem se A vše pouklidila.

,,Jsi tu sám?" Zeptala jsem se. ,,Jojo, tedy Bethany spí nahoře, ale jinak kluci jsou pryč."

,,Jakože i Jason?" Zeptala jsem se znovu tentokrát s pohledem upřeným na něho: ,,Ano." Zasmál se.

,,A kde jsou?" Douklidila jsem poslední jogurt a měla hotovo. ,,Nějaká práce, nevím." Pousmál se A začetl se do denního tisku.

Nechala jsem ho tam samotného a šla do svého pokoje. Převlékla jsem na sebe pohodlné oblečení a ulehla do postele. Pustila jsem si nějakou komedii na laptopu a užívala si klid a pohodu.

***

Probrala jsem se sama od sebe, zkoukla jsem hodiny, které ukazovali: 22:15. V pokoji se roznášel klid, tma.

Vypnula jsem laptop, který měl již zatmavenou obrazovku a odložila ho na stolek.

Vyhrabala jsem se z teploučké postele a vzala si dlouhou mikinu přes hlavu, bylo tu docela chladno, přešla jsem k topení a zapla ho, aby se místnost trošičku ohřála.

Poté jsem vyšla z pokoje a rovnou na schodiště. Domem se rozléhalo ticho a klid, spatřila jsem světlo, které šlo od kuchyně.

Nejistě jsem se tam rozešla a uviděla tam Bethany něco jíst, oddechla jsem si.

,,Ahoj." Pousmála jsem se. ,,Ahoj." Také se usmála. ,,Kde jsou všichni?" Optala jsem se A postavila si konvici na čaj. ,,Kluci nevím, Fredo před chvílí jel za nimi." Pokrčila rameny. ,,Aha." Vyndala jsem hrneček i se sáčkem na čaj a zalila horkou vodou.

,,Nechceš něco podniknout? Nudím se." Jo tohle byla celá Bethany. ,,A Co?" Pokrčila jsem s úsměvem obočí a i s čajem se posadila před ní: ,,no já nevím, nějaké vzrůšo." Zachychotala se. ,,Možná tak se koukat na film." Zasmála jsem se, opravdu mě tímhle pobavila: ,,Ale notak Caity." Spráskla ruce k sobě: ,,Hele dělej si co chceš, já jediné co mohu udělat je, že se půjdu dívat na televizi a nebo spát." Zvedla jsem ruce v náznaku, že se vzdávám. ,,Kdy se z tebe stala taková nudná holka." Řekla na oko smutně: ,,Nudná?" Zarazila jsem se. ,,Jo." Zkřivila ruce na prsou. ,,Čekám dítě což i Ty, snažím se být na sebe prostě jen opatrná. Nazdar." Řekla jsem dost naštvaně a vzala si čaj a byla na odchodu do mého pokoje.

V pokoji jsem odložila čaj a převlékla na sebe černé legíny, mikinu jsem si nechala.

Uslyšela jsem prásknutí dveří, ale opravdu obří. Následně jsem uslyšela hlasy. Nedalo mi to a rychlým krokem jsem šla dolů.

Na schodech jsem se málem srazila s Lilem.

,,Co blbneš?" Řekla jsem nechápavě s pohledem na něho. Zrychleně dýchal
,,Pojď, musíme se schovat." Přiběhla i Bethany, Lil nás táhl za ruku někam do domu, ale v tom se před námi rozrazili dveře, které nám nejspíše měli posloužit jako únikové.

Muži po nás okamžitě skočili bylo jich asi pět a my jen tři.  Lil se bránil pěstmi, ale nakonec dostal přes hlavu, neměl u sebe zbraň jako oni.

Zacpaly nám pusu a společně s Bethany odvedli pryč.