He waits II. ✔️

Kapitola 33.

Caitlin D:

Zaparkovala jsem na parkovišti základní školy a nervózně poklepávala palci do volantu.

Podívala jsem se na mobil, který ležel na sedačce vedle mě. Hodiny ukazovali 13:25. 
Ještě pět minut.

Odložila jsem mobil zpět. A pozorovala okolí. Vždycky jsem se snažila být taková ta moderní a super matka, ale někdy to holt nejde. Musím být opatrná a ochraňovat své dítě.

Uběhlo pět minut a z bran školy se vyhrnulo pár dětí.

Konečně jsem uviděla Sheylu a zatroubila, aby si mě všimla. Nevěděla totiž o tom, že jí odvezu ze školy. Potřebuji nad ní mít v takovéhle situaci kontrolu. 

Došlo ke mně s nadzvyhnutým obočím a otevřela dveře od spolujezdce. ,,Co tu děláš mami?" Promluvila a ohlédla se někam za sebe: ,, Přijela jsem pro tebe broučku." Pousmála jsem se. Vzala jsem si mobil a kabelku a hodilo jí do zádu. ,,Ale já chtěla jít dnes sama." Zakňučela a podívala se zpět. Také jsem se tam podívala a uviděla partu kluků.

Bála jsem se o svou dceru i když jsem ty kluky neznala. Nechtěla jsem, aby se jí stalo to co mne.

Ale usmála jsem se: ,,Nastup si."  A ona si opravdu nastoupila což mě potěšilo.

,,A příště semnou nediskutuj."  Řekla jsem na oko přísně a rozjela se pryč. ,,ten kluk se mi líbil." Řekla smutně.  ,,Líbil? Už nelíbí?" Pousmála jsem se na ní provokativně. Ona se zasmála: ,,mamiii." Otočila hlavu.
,,Noták, řekni mi něco." Pousmála jsem se. ,,Dobře, chodí do devátý třídy, je hodnej a opravdu hrozně hezkej, ale prý chodí s nějakou holkou od něho ze třídy." Řekla smutně.  Pohladila jsem jí po ruce: ,,To bude dobrý zlato, máš ještě dost času na kluky. Já si tvého tátu našla až na střední." Zasnila jsem se a hned potom mi došlo, že o něm před ní nikdy nemluvím, byl to špatný nápad: ,,A teď ty mě něco řekni o tátovi." Zasmála se. 

Polkla jsem hlasitě. ,,Tak třeba To, že byl hnědovlasý, karamelové oči, hodný, ale moc nebyl."  Řekla jsem stručně. Proč nic neříct, když se s ním dnes možná setká.  ,,Proč nebyl hodný?" Naléhala, opravdu mě poslouchala což se v jejím věku moc nezdá jako normální, ale je to hodné dítě.

,,Zlatíčko to je asi jedno." Zatočila jsem na příjezdovou cestu k našemu baráku: ,,Jak se jmenoval?"  Zaparkovala jsem: ,,Jason McCann a teď uz dost všetečných otázek." Zasmála jsem se a vystoupila z auta.

Nechtěla jsem na Alexe šít nějakou boudu a proto mu to všechno řeknu, přála bych si, aby šel s námi.

,,Běž si udělat úkoly a ve čtyři půjdeme do cukrárny." Řekla jsem tišše  a odešla hledat Alexe.

,,Alexi?" Zvolala jsem.  ,,Tady zlato."  Zrovna chystal něco k obědu pro nás byl zlatý.

,,Potřebuji s tebou o něčem mluvit." Řekla jsem nervózně a posadila se na židli. ,,Povídej zlato." Usmál se na mě: ,,Posaď se Prosím." Učinil tak jak jsem žádala.

,,Psal mi Jason." Odmlčela jsem se. Vytřeštil oči: ,,Pustili ho?" Přikývla jsem: ,,Chce se sejít společně se Sheylou ve čtyři v té cukrárně jak jsme byli minulý týden." Řekla jsem nejistě.  Poškrábal se na zátylku: ,,Jako fakt?"   Přikývla jsem: ,,Přála bych si, abys šel s námi."   Usmál se do široká a postavil se, přešel ke mně a políbil mě: ,,Lásko na mě se můžeš spoléhnout. Miluju tě, zvládneme to spolu." Pousmála jsem se na neho a oplatila mu polibky.