He waits II. ✔️

Kapitola 10.

Caitlin:

Vzbudilo mě nějaké bouchání na vchodové dveře. Vyděsilo mě To, jelikož mě ten člověk už jenom straší nic víc. Spustila jsem nohy z postele a chvíli jenom tak seděla. Bouchání se zdálo čím dál tím víc hlasitější. Bosýma nožkama jsem vklouzla do svých huňatých bačkůrek. Oblékla na sebe župan neutrální bílé barvy a seběhla jsem dolů se podívat kdo mě takhle po ránu otravuje. Dveřmi proklouzl studený chlad ze, kterého jsem se oklepala. ,,Dobrý den, přejete si?" Mile jsem se pousmála na svou postarší sousedku, která bydlí v baráku hned vedle.  ,,Dobrej, jedeme s manželem za dcerou a zdržíme se tam na celý týden, tak jestli by jste nemohla chodit zalívat naší zahrádku. Moc toho zalívat nemusíte. Moc prosím." Vykolejila mě. ,,Ano, jistě." Usmála jsem se zmateně, tak rychle jak mluvila jsem dlouho nikoho nezažila. Skoro jsem nepobírala její slova. Ovšem jsem vše odkývala. Poté mi vrazila klíč se jmenovkou: zahrada. Do ruky a byla na odchodu. ,,Naschledanou." Řekla jsem milé, když už paní byla ke mně zády. Docela při těle, vrásčitá dáma.

V kuchyni jsem odložila klíč na stůl a podívala se kolik je hodin. 8:56. To jsem mohla klidně ještě spát. Pomyslela jsem si, ovšem to byla úsměvná představa. Blížili se vánoční svátky a já neměla ani uklizeno a nazdobeno.

***

,,Ano mami." Řekla jsem do telefonu již po několikáté. Vláčela jsem se z obchodu s taškou plnou jídla, lovila jsem klíčky od auta a ještě musela telefonovat s mamkou. ,,Jo mami, bez obav, teď musím, ale končit, zavolám ti později. Pa." Típla jsem hovor a mobil ledabile vhodila do kabelky. Odemkla jsem si auto a věci nakládala do kufru. Poté jsem si nastoupila a rozjela se domů.

Doma jsem vybalila veškerý nákup a uklízela tam kam patří. Celým domem se ozval hlasitý zvuk zvonku. Nemám chvíli klidu. Šla jsem pomalu a klidně otevřít a nevěřila svým očím koho jsem tam uviděla.

,,Bethany!" Vypískla jsem a s úsměvem jsem na ní skočila. ,,Ahooj." S úsměvem jsme se od sebe odtáhli. ,,Pojď dál." Odstoupila jsem a hned jak vešla, tak jsem zabouchla vchodové dveře. ,,Prosím do kuchyně." Následovala mě. ,,Dáš si něco?" Slušně jsem se zeptala. ,,Prosím kafe a vodu." Řekla s úsměvem a sundala si šálu a hned na to kabát. Postavila jsem vodu na kávu a do skleničky nalila perlivou vodu. Po chvilce jsem před ní postavila kávu i vodu. Poděkovala. Přisedla jsem si k ní.

,,Co tě ke mně přivádí a jak vůbec víš, že tu bydlím." Projela jsem si jí podezíravým pohledem. Nervózně se usmála: ,,Cait jsi moje kamarádka a řekla mi to tvoje mamka." Řekla narychlo jako kdyby to byla lež. ,,Ty se bavíš s mou mamkou?" Podivila jsem se. Zbrkle přikývla. ,,Dobrá." Zvedla jsem ruku, že mi to je jedno. ,,Co se stalo? Proč nejsi s Jasonem?" Zeptala se. Podle mě vše ví. ,,Proč se na to ptáš mě, když ti to Fredo nebo možná i Jason už dávno vytroubili?" Položila jsem obě ruce na stůl a spojila je. ,,Noo Fredo mi Něco málo naznačil." Sklopila pohled a usrkla své kávy. ,,Právě proto jsem tady, Caity přece jsi se s Jasonem neviděla pět let. Nemůže za To, že ho čas změnil." Bránila ho. Podepřela jsem si rukama bradu. Nudili mě tyhlety řeči. ,,Ty jsi přišla za Jasona orodovat?!" Řekla jsem nepříjemně. ,,Ne to ne." Vztyčila ruce v náznaku, že se vzdává. ,,Tak proč tu tedy jsi." Zkoumavým pohledem jsem jí znovu sjela. ,,Podívej. S Jasonem čekáš miminko už druhé, udělej to alespoň proto maličké. Jasona nezměníme ani jedna. Takže si zvykni nebo buď matka samoživitelka a půjde ti to hůř." Znovu se napila kávy. Nevěřila jsem svým uším. Čí je to tedy kamarádka? ,,Vážně to s ním zkus, třeba už to nebude tak hrozné. Promluvte si a oba se dozvíte kde jsou vaše hranice." Pokračovala. Dopila poslední doušek a zvedla se ze židle. Nandala si kabát a šálu obmotala několikrát kolem krku. ,,Teď mě omluv, musím už běžet. Řeknu Jasonovi, aby ti zavolal. Pa." V rychlosti mě objala a doslova zmizela jako pára nad hrncem nejdříve z kuchyně a pak i z mého bytu, nestihla jsem jí ani vyprovodit.
Byla tu orodovat za Jasone to mi bylo úplně jasné. Pravděpodobně jí poslal on.

**

Po pár hodinovém válení mi to nedalo, chystala jsem se udělat jeden zásadní krok. Rozhodla jsem se, že svému nenarozenému dítěti chci přinést jen to nejlepší.

Vkusně a elegantně jsem na sebe navlékla to co jsem našla v šatníku jako to nejlepší. Černý kabát a černé kožené kozačky s vysokým podpatkem.

Sešla jsem dolů a zamkla být. Nastoupila jsem si do auta a rozjela se k němu do vily. Bála jsem se, že nebude doma nebo, že tam bude někoho mít a ještě hůř, že tam bude někoho kuchat, ale přijde i na mě. Přemýšlela Jsem jestli nemám auto otočit a jet domů, ale to už jsem byla skoro u něj.

Po chvilce váhání jsem vypla motor a vystoupila z auta. Šla jsem ke dveřím a lehounce zaklepala.  Nic. Zkusila jsem to znovu a opět nic. Chtěla jsem to vzdát a jít zpět k auto, když v tom se otevřeli dveře dokořán a v nich stál polonahý Jason. Vlasy rozházené do všech světových stran a ospalý výraz, buďto spal a nebo ta horší varianta s někým spal.

,,Caitlin co ty tu děláš?" Zněl nechápavě a zároveň arogantně. Nahodil svůj typický úšklebek a zapřel se o dveře. ,,Přišla jsem si promluvit."  Strčila jsem zmrzlé ruce do kapes. ,,Teď?" Zasmál se. ,,Tak tedy ne." Otočila jsem se a vyrazila ke svému auto, jenže to už držel mé boky a nesl mě dovnitř.

,,Tady budeš." Co nejrychleji mě objal a zdálo se, že mě ani nepustí. ,,Dusíš mě Jasone." Řekla jsem hlasitě a on povolil svůj silný stisk. ,,Promiň." Poškrábal se na zátylku a vpustil mě dál.  Obývák byl vyskládán prázdnými lahvemi od různých nápojů alkoholu. Smrdělo to tu po trávě a alkoholu.