He waits II. ✔️

Kapitola 12.

Caitlin:

O pár dní později:

Pohovka byla prodaná, moc peněz za ní nepadlo, ale i to málo přispěju pro miminko třeba na plenky. Každá koruna se mi teď hodí.  Jason s klukama odstěhovali zbylí nábytek do nového domku, Jasona domku, který má jako součást své osobní ochrany, je velmi bytelný a hlavně o něm nikdo jiný neví než my. Můj starý domek jsem pronajala jednomu manželskému páru ve středních letech s dětma. 

Poskládala jsem deky do komínku a uložila je do prostoru pod pohovku, už nevím kam mám co dávat, zvelebila jsem si to tu podle sebe, Jason nic nenamítal, jak by mohl vše tu bylo naklizené a útulné, konečně to tu vyvolalo tu krásnou a pohodovou atmosféru.  

Pohladila jsem si bříško a šla postavit vodu na čaj pro kluky, musejí být úplně zmrzlý, viděla jsem je parkovat před domem.

,,Ahooj." Zařval Jason z předsíně.  Vyndala jsem čtyři hrnečky a čtyři sáčky od čaje. ,,Ahoj." Usmála jsem se, když jsem slyšela blížící se kroky ke mně.  Zalila jsem čaj horkou vodou a ze spíže vytáhla suché sušenky. Položila jsem vše na kuchyňský stůl a zavolala na kluky. Přiběhli hned.  ,,Nene, kouřit se tu nebude." Řekla jsem vážně a sebrala Ryenovi cigaretu, kterou měl v ústech. ,,Proč jako?" Zadíval se nechápavě. Jason mu dal výchovný pohlavek: ,,Protože je to paní domu a ta se poslouchá." Zasmáli se ze zbytkem kluků a plácli si. Ryan nahodil uražený obličej.

***

Bylo něco málo po deváté hodině večerní. Kluci u nás byli stále a podle hluku se skvěle bavili. Ráda bych tu byla sama třeba jen s Jasonem a koukala se v klidu na televizi nebo šla spát, ale to v tomhle humbuku nejde. Asi zapomněli, že já tu jsem taky. Hudba hrála, kluci vřískali a já se nahoře v posteli choulila do klubíčka.

Na nočním stolečku začal vybrovat a bzučet můj mobil, měla jsem ho ztlumený ani nevím proč. Přijala jsem hovor: ,,Ano?"  Promluvila jsem. ,,Ahoj Caitlin, je u vás Fredo?" Zněla zklesle.  ,,Asi ano, je." Pokrčila jsem rameny sama pro sebe.  ,,Asi? Pohádali jsme se někdy ráno a já nevím kde je." Pofňukla. ,,Co se stalo?" Posadila jsem se. ,,Říkala jsem mu, že bych chtěla jít do práce víš tam jak jsem šla než jsem ho poznala." Pronesla. ,,Jo vím."  Oddechla jsem. ,,Tak mi to nedovolil a už byla scéna." Posmrkla.  ,,Tak nasedni do auta a přijeď si pro něj, už bude asi opilej. Je tu hluku jak nevím co." Postěžovala jsem si: ,,Slyším to no."

Po chvilce jsme ukončili hovor s tím, že tedy přijede. Vyskočila jsem z postele a navlékla na sebe nějaké domácí oblečení, abych mohla dolů mezi ně. Váhala Jsem, ale i přesto jsem tam šla, jsem v pozici, kdy musím držet pusu a krok.

Sestoupala jsem schodiště dolů a porozhlédla se. Bordel tu nebyl, dokonce i hudba  byla stišená. ,,Pánové? Připijeme si teď na To, že mám svou holčičku zpět doma u sebe." Zasmál se Jason a jeho kumpáni s ním. Nezněl opile, nejspíš proto, že pít uměl.  Nechtěla jsem dál poslouchat, protože vím, že on o mně ví.

,,Jasone?" Zavolala jsem než jsem vstoupila do obýváku. ,,Copak zlato? Budíme tě?" Řekl starostlivě, na stole měli karty a všude okolo alkohol. ,,Ano, ale to je fuk, přijede Bethany pro Freda." Pokrčila jsem rameny. Jason mi pokynul k němu. Fredo ztuhl. ,,Co to děláte?" Optala jsem se a posadila se Jasonovi na klín. ,,Hrajeme poker maličká." Řekl Jason. Zasmála jsem se. ,,To neumím." Kluci se na mě šokovaně podívali. ,,Naučíme tě too." Zakývala jsem záporně hlavou. Zvedla se a šla si uvařit čaj.

Mezitím se domem ozval zvonek. Zalila jsem si čaj a šla otevřít. ,,Ahoj." Objaly jsme se. Bethany byla rozcuchaná, nenamalovaná, kabát měla rozepnutý a ustaraný výraz. Pustila jsem jí dovnitř i v botech. Okamžitě zamířila po hlase do obýváku. Zkoukla je všechny vraždícím pohledem a potom se zasekla u svého muže.  ,,Alfredo, jedeme domů, ne?" Pronesla neklidně.  ,,Proč?" Řekl s nezájmem.  ,,Musíme si promluvit a je pozdě." Fredo se na ní zvláštně podíval: ,,Nemám s tebou o čem mluvit." Věnoval se dál kartám. ,,Notak Fredo, prosím pojeď semnou domů, děti už dávno spí, celý den se na tebe těšili." Řekla zoufale. Fredo jí opět věnoval lhostejný pohled a pokrčení rameny. ,,Nikam nejedu." Bethany vypadala zhrouceně, odešla pryč. Vzala jsem si čaj a šla za ní.

,,Jak dlouho spolu takhle mluvíte?" Zeptala jsem se. ,,Asi už měsíc." Pokrčila rameny a utřela si své slzy. ,,Tady." Podala jsem jí balíček kapesníku. ,,Děkuji." Vysmrkala se. ,,Myslíš, že někoho má?" Věnovala mi pohled. ,,Já nevím." Sklopila jsem zrak: ,,Ale myslím si, že by to mohl vědět Jason, zeptám se ho." Pousmála se. ,,Musím už jet, mám doma děti." Pronesla smutně a objala mě. Poté zmizela v autě.

Po nějakých deseti minutách odešli kluci a zůstali tu jen Jason a Fredo. ,,Rozestelu ti tady na gauči, doufám, že nevadí." Pousmála jsem se na něj a on také. ,,Vůbec ne." Přehodila jsem přes pohovku deku, poté polštář a pak peřinu. Popřála mu dobrou noc a šla do své ložnice, kde už čekal Jason.