He waits II. ✔️

Kapitola 14.

Caitlin

Rozmyslela jsem si to všechno. Bojím se, opravdu moc.

,,Neříkejte mu, že jsem tu byla." Řekla jsem rychle a doslova běžela po schodech dolů.

Bethany celá ustaraná co se děje. ,,Nemohu řídit." Řekla jsem udýchaně  a v rychlosti si nasedla na sedadlo pro spolujezdce. Bethany nastartovala a odjela odsud.

,,Co se tam nahoře stalo?" Vyděšená byla. ,,Nic, mluvila jsem s jeho asi recepční, ta holka byla celá modrá. Říkala mi, že tam Jason má nějaký lidi co nás zabíjí." Začala jsem plakat. Do čeho jsem se to zapletla, proč zrovna já.

,,On nám něco udělá Bethany, je to blázen."  Polohlasně jsem se ozvala. ,,V klidu zlato, vycházel s tebou do teď dobře." Řekla Bethany uklidňující. ,,Teď ví, že jsem se tam byla podívat a určitě ví, že jsme spolu. Ví, že jsi mi všechno řekla. Věřím, že ta holka mu to prozradí." Pořád jsem plakala a snažila se utírat své slzy.

Tohle byla hra o život  a na minuty. ,,Musíme rychle domů, zabalíš si, pojedeme ke tvé mámě a donutíme jí, aby odjela s námi zmizíme úplně. Je to hra s časem." Pronesla Bethany mezi moje vzlyky.

Když parkovala před naším baráčkem, tak jsem se urychleně odpoutala a běžela odemknout. Bethany udělala totéž co já.

,,Jen to nejnutnější a jdeme." Křikla zezdola, když jsem byla nahoře a balila si pár svých osobních věcí.

Když jsem zapínala tašku, uslyšela jsem zvuk motoru, pískot gum. Polil mě studený pot a udělalo se mi mdlo. Jsem mrtvá. Probliklo mi hlavou. Neochotně jsem šla k oknu a uviděla vystupovat Freda, Jasone, Ryana a Lila.  Adrenalin stoupl, Byla jsem vyděšená.

Dokonce jsem ani nevěděla kde je Bethany, Snažila jsem se křičet ať jde nahoru, ale Řekla, že se schová dole.

Bála jsem se až mi tekly slzy.

Napadlo mě jediné, tašku jsem schodila z postele a zasoukala se pod postel. Srdce mi tlouklo, když jsem je slyšela dole mluvit.

,,Tady jsi!" Křikl známý hlas. Našli Bethany. Rozbrečela jsem se mnohem více, když jsem uslyšela její hrozivý jekot.

Poté se ozívali dunivě kroky po schodech nahoru, což znamenalo jediné. Jdou si pro mě.

Snažila jsem se zadržet dech a být co nejpotišejší.  Čtyři nohy, což znamenalo  dva kluci.

,,Notak zlato, neschovávej se předemnou. Vždyť víš, že na schovky jsi už docela odrostlá." Posměvačně se oba zasmáli. Mé srdce tlouklo tak rychle a hlasitě, že jsem se divila, že ho neslyšeli.

Pak se, ale Ryan sklonil a uviděl mě. Srdce vynechalo pár úderů a už jsem byla tažená ven.

,,Ale, ale. Kdo pak to tu je." Zasmáli se oba dva. Bylo mi mdlo, viděla jsem mlhavě a strach který mnou koloval mi paralizoval takřka tělo. ,,Myslela sis, že mi utečeš, že se o tebe nechám znovu připravit? Tak to se pleteš." Řekl zlým hlasem nebo spíše zašeptal u mého ucha. Poté přišel i Lil.

Jason nahodil tvrdý výraz. ,,Svažte jí." Přikázal a já se snažila utíct, ale marně. Chytl mě kolem pasu a schodil na postel. Zvedla jsem se na což jsem si vysloužila celkem bolestivou facku.

Přichytila jsem se za tvář, která mě hrozivě pálila a nechala slzám volný průběh. ,,Opatrně na její bříško, je tam moje dítě." Bylo poslední co jsem slyšela než jsem omdlela.  Ani mi nemuseli nic dávat. Byla jsem tak paralizovaná strachem, že jsem myslela, že jsem mrtvá.

***

Probudila jsem se na velké, bíle povlečené posteli. Opatrně jsem se porozhlédla po místnosti, neznala jsem to tu.  Bylo velmi zvláštní, že nábytek byl tmavý jako všechno v Jasonově životě a postel světlá. 

,,Vyspáno?" Ozval se sametový a klidný hlas.  Zpozorněla jsem a hlavu otočila za hlasem. Ve dveřích stál Jason  jen v černých adidas kraťasech a ručníkem u hlavy. Přikývla jsem na jeho otázku. Uchechtl se a vstoupil do pokoje.  Ručník hodil na křesílko, které stálo v rohu a ze skříně vytáhl bílé triko s krátkým rukávem. Přetáhl si ono triko přes hlavu, sebral ručník a věnoval mi pohled. ,,Máš hlad?" Byl stále tak klidný. Zakroutila jsem záporně hlavou. ,,Měla bys něco sníst, jsi těhotná." Popošel ke dveřím. Sklopila jsem pohled na své mírně vyboulené bříško. ,,A vyšetří tě doktor za ten tvuj kolabs." Otevřel dveře.  Vstala jsem z postele a následovala Jasone dlouhou chodbou do kuchyně čí co to bylo.

,,Kde to jsme?" Promluvila jsem po delší době. ,,Na tajném místě." Poslal vzdušnou pusu a postavil vodu pravděpodobně na čaj.  ,,Co si tedy dáš k tomu jídlu?" Nadzvyhl obočí. ,,Nic, nemám hlad."   Jason pokroutil očima.

Dal mi pramen vlasů za ucho. ,,Nikdy jsem ti nechtěl ubližít." Pousmál se.  Přitiskla jsem svou dlaň na mou bolavou tvář. Lehce mě pohladil. ,,Za tu facku se omlouvám, ale bál jsem se o tebe, nemohl jsem tě najít a ty jsi se bála pak mě a to jsem nemohl zvládnout, nervy mě ovládli." Zatvářil  se smutně a stáhl ruku zpět k sobě.  ,,Když se necháš ovládnout nervama tak moc, že mě uhodíš, co teprve naše díte?"  Zapřemýšlela jsem. Jeho výraz ztvrdl. ,,Své krvi bych vživotě neubližil." Flákl nožem, který sebral ze stolu a odešel k oknu. Následovala jsem ho, konečky prstů jsem ho pohladila po rameni. ,,Promiň." Omluvila jsem se pro změnu já.

,,Co kdybychom si něco uvařili, když nechceš jíst tohle?" Zasmál se. Přikývla jsem s úsměvem.

Mohu vás požádat, aby jste mi doporučili nějaký příběh s tímto kontentem? Stylem, moc vás prosím.