He waits II. ✔️

Kapitola 18.

Caitlin:

S Kelly jsme vstoupili do víru společnosti. Smrdělo to tu lacinými voňavky a kouřem, celkově tenhle club vypadal hodně lacině. Hudba nebyla tak hlasitá což jsem se divila, ale musím rychle vypadnout kvůli mému dítěti. Vůbec jsem nechápala jak se tady mám setkat s někým koho ani neznám, ani nevím jak vypadá, žadný popis ani jméno nic.  

,,Kelly? Asi to byla bouda a teď se nám někdo směje." Řekla jsem směrem k ní, ale to už jsem cítila silné ruce na mých pažích, nechápavě jsem se snažila vyprostit, ale vůbec mi to nešlo. Kelly drapli taky a šli s námi někam dozádu. Adrenalin stoupl v mých žilách  a strach mě pohltil, ale snažila jsem se být silná kvůli své mladší sestře, která musí být tohohle světa součástí.

,,Už jsem Vás netrpělivě očekával slečny." Zasmál se člověk ve věku Jasona. ,,To vy jste mi volal?" Zeptala jsem se ač jsem věděla, že mi neodpoví. ,,Ano." Uchechtl se. Připadal mi povědomý, ale vůbec nevím kdo by to mohl být. ,,Vyklopte to, chceme všechno vědět, přeci jste nám kvůli tomu volal." Spustila okamžitě Kelly, nevěděla jsem jestli je její nezdvořilé jednání vůbec schválené. Spražil nás pohledem. ,,Hned se ani pes nevysere." Řekl naštvaně a usadil se na točité křeslo ,,Jak se daří s McCannem?" Dunivě se zasmál. Jak o tom ví? ,,Kvůli tomu, abychom řešili Jasona tu snad nejsme." Nahodila jsem pro změnu já svůj přísný pohled. ,,Oh jsi roztomilá, nedivím se, že si tě vybral." Odmlčel se. ,,Jason má tvou odpověď na smrt tvé nebo spíš vaší sestry." Vytáhl od někud bílou obálku a položil si jí před sebe. ,,Tak když jí má Jason, proč jste nás scháněl vy?!" Vyjekla nebojácně Kelly. Jsem starší a proto asi vím jaké chování mám použít v každé situaci. V životě jsem si toho prožila opravdu spoustu a jestli si myslí, že mě dostal tak to se spletl. ,,Chtěl jsem Vás upozornit s kým žiješ." Kývl ke mně. ,,Řekněme, že já si zažila svých věcí spoustu a Jasona by se dalo říct, že znám, takže to semnou doopravdy nic neudělalo." Nahodila jsem vítězný poloúsměv. ,,Opravdu si myslíš, že Jasona znáš?" Posměšně pohlédl na obálku před ním. ,,Zkus se Jasona zeptat co o tom vlastně ví. Prolez všechny společné prostory s jeho týmem, radím ti dobře, Naomi byla totiž má přítelkyně." Na konci to skoro až zašeptal. Už jsem věděla kdo to byl. Také ho to muselo zasáhnout, ale špinavou práci nechá udělat na nás. ,,Takže špinavá práce závisí na nás" Nadzvedla jsem obočí. ,,Chytrá holka. Přesně tak to má být."  Zachychotal se. Byla jsem příliž naštvaná na to, abych se nějak ubránila či nějak ubránila vlídně Jasona. Podal  mi onu obálku. ,,Otevři jí před Jasonem. Rád jsem Vás viděl." Promluvil a jeho lidi nás odvedli opět ven. 

Nasedly jsme s Kelly do auta a já urychleně nastartovala a vyjela od sud pryč. Cesta probíhala v tichosti. ,,Co když jí zabil Jason?" Řekla tvrdě a s nerozeznatelným pohledem ve tváři. Neodpívala jsem jí na to, protože jsem ani nevěděla co. Jason je takové hrubé povahy, kdyby to udělal, tak bych se tomu ani nedivila, je to hajzl a zabíjí si lidské životy jak se mu zlíbí, ale pořád ve mě roste jeho díte a láska k němu. Popravdě ani nevím co bych dělala, kdyby byl doopravdy vrahem mé sestry, tak ho nejspíše sama zabiju, ale nebudeme takhle spekulovat. 

,,A ty budeš další na jeho seznamu, co potom?!" Vyjekla Kelly. Zásáhlo mě už spoustu věcí a teď jsem se nehodlala vzdát ani citově.

Zastavila jsem před barákem kde jsem očekávala, že Kelly vystoupí  a opustí mou přítomnost. Zůstala sedět. ,,Prosím dávej na sebe pozor, mám tě hrozně moc ráda." Natáhla se ke mně a vtikla mi polibek na líčko. Pousmála jsem se. ,,Nechceš jít raději k nám?" Zkusila. Zakroutila jsem záporně hlavou: ,,Potřebuji být sama, dám ti vědět až se trochu rozdýchám." Věděla, že potřebuji na tohle všechno prostor a vystoupila s rozloučením z mého auta. 

Rozjela jsem se pryč na opačný konec města, úplně jinou trasou než bych jela domů. Dívala jsem se před sebe na silnici a snažila se být silná a nerozbrečet se i když vlastně ani nevím proč. Ulice byli temný a prázdný, bylo to divný. 

Po nějaké té době v autě jsem konečně dojela na místo, kde nikdy snad ani nikdo nebyl. Vystoupila jsem z auta a posadila se na kapotu. Začala jsem nekontrolovatelně brečet. Nevěděla jsem co mám dělat, byla jsem zmatená ze všecho a ze všech.

Když jsem se uklidnila, tak jsem si šla díky chladu sednout opět do  auta, zavřela jsem oči a vzpomínala na Naomi. 

***

Musela jsem asi usnout,  jelikož když jsem se probrala, tak už byl ranní svit. Auto bylo promrzlý a já se také klepala zimou, musela jsem nastartovat, aby se mi spustilo topení. Zkontrolovala jsem čas na mobilu a bylo něco kolem 8 hodiny. Měla jsem pár zmeškaných hovorů od Kelly a to samé i od Jasone. 

Zvedla jsem telefon a zavolala nejprve Kelly.

,,No konečně jsi se ozvala, měla jsem hrozný strach ani jsem nespala." Vyjekla na mě do telefonu, neměla jsem náladu na hádání: ,,Promiň potřebovala jsem být sama, teď sedím v autě a pojedu domů." Odpověděla jsem příkře. ,,Kde jsi proboha?" Otázala se. ,,Na svém oblíbeném místě, kam nikdo nechodí, uklidnila jsem se a musela jsem tu nechtěně usnout." Zafuněla: ,,Caity jsi blázen co kdyby tě někdo unesl co kdyby se ti něco stalo." Posmutněla. ,,Můžeš být v klidu, budu končit. Jedu domů bez obav." Típla jsem hovor nečkajíc na odezvu. Má mladší sestra se zničehož nic začíná chovat panovačně, nechápu to. 

Vyjela jsem domů, celá připravená na hádku s Jasonem.

****
Vystoupila jsem a zamkla auto, akutně jsem si potřebovala dát horkou sprchu. V předsíni jsem se vyzula z bot a pověsila bundu. ,,Kde jsi celý večer byla?!" Vykřikl na mě Jason až jsem se ho lekla. ,,Nikde, nemám náladu se hádat." Odkřičela jsem na zpět a odešla do našeho pokoje si dát sprchu. Následoval mě, ale já se v koupelně zamkla a užívala si dlouhou a teplou sprchu, ovšem jsem věděla, že se tu schovávat před světem nemohu na pořád. Vylezla jsem, osušila se a převlékla do čistého  a pohodlného oblečení a vyšla ven z koupelny.

,,Omlouvám se, že jsem na tebe tak vyjel, ale měl jsem strach." Vtáhl mě do silného objetí, které jsem mu s radostí opětovala, ale poté jsem si vzpoměla na ten club, na tu obálku a odtáhla se.

,,Prosím slib mi, že teďka nebudeš naštvaný." Zaprosila jsem. ,,Stalo se něco?" Nadzvedl obočí.  A já vše vyklopila. ,,Volalo mi neznámé číslo, že ví kdo zabil mou sestru, že se mám v sedm večer dostavit do jednoho clubu, že mi vše poví. Dal mi obálku, kterou jsem měla prý otevřít před tebou a, že si mám jít pro odpověď k tobě." Dokončila jsem svůj monolog. ,,Jaký club, jakou obálku, kdo to byl a odpověď u mě?" Zamračil se. ,,Black cat, říkal, že je to přítel Naomi." Odpověděla jsem. A začala hledat obálku v kabelce.

,,Tady je." Vítězně jsem se usmála a rozlepila jí. Vytáhla jsem z ní fotografie dvou mužů s kapucí na hlavě a v mikinách: ,,To nám toho teda moc neřekl." Podala jsem fotografie Jasonovi, který si je zamyšleně prohlížel. ,,Slib mi, že mi pomůžeš najít toho kdo to udělal." Zaprosila jsem. ,,Caitlin, neměla by jsi se v tom šťourat, ještě se něco stane tobě." 

,,Tak si ho najdu sama a sama mu dám co proto, když ty se bojíš." Naštvaně jsem mu vyrvala fotografie z rukou a utekla do knihovny, kde jsem se stihla zamknout, abych měla na vše klid a čas přemýšlet, momentálně mi skoro vše kazilo mé těhotentsví, ale na toho drobečka jsem se už moc těšila. 

Pohladila jsem své bříško. 

Úkolů jsme sice měli hromadu, ale jaksi jsem se nudila a udělala si je všechny, učitelé od včerejška nic neposlali což je divný, ale mám po delší době časík na psaní, je to fajn, když jste doma a nemáte absolutně co dělat. Já osobně tu nudou doslova umírám: -> co děláte vy?

A jaký názor máte na karanténu, na COVID-19.