He waits II. ✔️

Kapitola 11.

Caitlin:

Seděla jsem u kuchyňského stolu, protože jako jediný byl čistý a prázdný. Žádný ubrus nic. Předemnou stál modrý hrneček s nějakým panáčkem a v tom hrnečku byl ovocný čas. Ukazováčkem a palcem jsem držela za konec ovocného sáčku a pohupovala rukou sem a tam. Druhá ruka také spočinula na stole, mé prsty vyťukávaly do stolu neviditelné ďůlky. Nepřítomným výrazem jsem hleděla na hrneček kousajíc si spodní ret.

,,O čem jsi tedy chtěla mluvit?" Po půlhodinovém zírání na sebe nebo do prázdna konečně promluvil. Stál zapřený o kuchyňskou linku s jednou nohou pokrčenou. Pustila jsem konec sáčku a narovnala postavu v sedě. Podívala jsem se mu do očí a snažila se srozumitelně, klidně promluvit: ,,Víš o jedno dítě jsme už přišli, nechtěnou náhodou." Pozorovala jsem ho. Jeho výraz ztemněl. ,,Ach ano, za to mohli ty zmrdi." Zněl naštvaně. Obrátil se ke mně zády a vylovil ze skříňky průhlednou skleničku i s ginem. Nalil si a kopl to do sebe, rychlé pohyby jsem nesnášela. ,,K věci. Chtěla bych to zkusit na novo, ovšem pokud bys chtěl i ty. Přála bych si, aby naše dítě bylo šťastné a mělo hezké dětství." Pronesla jsem a stále pozorovala jakou bude mít reakci.  Přihnul si z novu naplňenou skleničku a pousmál se, napil se a věnoval mi opět bezetvarý výraz.  ,,Souhlasím." Napřáhl ke mně ruku. ,,Dávám ti mé slovo, že vše bude v pořádku, ale mám i své pravidla." Zaculil se ďábelsky, tušila jsem, že to bude mít háček. ,,Ehm a jaké?" Optala jsem se a při velkém váhání mu podala ruku, kterou pevně stiskl a přitom se zákeřně ušklíbl. Okamžitě jsem mu ruku vytrhla, děsil mě.  ,,Nastěhuješ se zpět ke mně. Budeme rodina, budeš mě milovat." Nalil si několikátý panák až po okraj. ,,Jasone nemůžeš někoho přinutit, aby tě miloval."  Nadzvedl obočí: ,,Já můžu  všechno bejbe." Lokl si. ,,Ne, nemůžeš." Postavila jsem se. ,,Chceš vést spokojený život a být zajištěná finančně, aby se měl o tebe kdo starat?" Útočil A dost bolestivě. Věděl co má říct, věděl jak se tyto bodavá slova používají a kdy je má použít. ,,Nechci to dělat z donucení, ale budu muset." Zklamaně jsem na sebe navlékla kabát, myslela jsem si, že se domluvíme. ,,Proč jsi šla zamnou a né za svou matkou?" Zeptal se, když jsem byla na odchodu. Otočila jsem se: ,,Protože u mě byla Bethany." Chvíli jsem ho pozorovala, vypadal překvapeně. ,,Přišlo mi lepší jít za tebou, když je to tvé dítě. A mimochodem finančně na to Mám, zatím." Dokončila jsem vše co jsem mu chtěla říct. Otočila jsem se na podpatku a zmizela do předsíně.  Nazula jsem si kozačky a vzpřímila svou postavu, ale to si mě někdo otočil k sobě a nalepil na mě své rty.

Odtáhl se a hřejivě se usmál. ,,Já se o vás mile rád postarám, pomůžu ti se přestěhovat do většího a lepšího brouku.  Miluju tě a jsem rád, že jsi přišla."  Věnovala jsem mu milý úsměv a odešla pryč.

***
Doma jsem povytahala různé tašky a kufr, brala jsem věci ze skříně, tak jak mi lezli pod ruku. Házela jsem je do tašek a poté do kufru, když jsem byla hotová, tak jsem nahmatala v zadní kapse džínů mobil. Najela jsem na esemes kontakty a našla jedno konkrétní číslo.

Me: Jsem zbalená.

Zprávu jsem se zklamáním odeslala a mobil hodila na stůl. Připadala jsem si slabě, že jsem přistoupila na jejich hru a nastěuji se k němu znovu. Odešla jsem z důvodu toho, že zabíjí lidi, kuchal dívku v našem obýváku, teď je to tam alkoholový a zahulený doupě mafiána. Připadám si hloupě.

Došla jsem do koupelny a oběma rukama shrnula šampóny a sprchový gely k sobě. Poté jsem to naházela společně s líčením do kosmetických tastiček, mám tři a přesně do nich se to vešlo, díky bohu.  Seběhla jsem zpět ke svým zavazadlům a snažila se to tam natlačit, byl to souboj, ale zvládla jsem to.

Celým bytem se ozval zvonek a klepání nebo spíše bouchání. Nadchla jsem se vzduchu a šla ke dveřím, vydechla jsem a úplně klidně otevřela dveře. Před dveřmi stál vyrovnaný Jason. ,,Čau krásko, kde máš ty tašky." Pousmál se a vkročil přes práh. Prstem jsem ukázala za  sebe, prošel kolem mě a nějakým způsobem se dostal do obývací místnosti, nedivím se, když mi lezl do bytu a lepil lístečky, že se tu vyzná.  Jednu tašku přehodil přes rameno a druhou na druhé rameno. Za rukojeť chytl kufr a vykročil ke vchodu, poté naložil veškeré tašky do kufru auta. Měl to hned hotové. ,,Ještě něco princezno?" Porozhlédl se v obýváku. ,,Nemám zabalený zbytek." Pokrčila jsem rameny. ,,Chceš si to nechat nebo to prodat?" Nadzvedl obočí. Pohovka byla darovaná od předešlých podnájemců, křesílka mi darovala má matka, Ještě zbývá televize, deky, polštářky. A to byl teprve obývák. ,,Pohovku bych prodala, zbytek si chci nechat." Znovu jsem pokrčila rameny. ,,Proč?" Opřel se o zeď a zkřížil ruce na prsou. ,,Je toho tu moc, doladíme si s tím naší vilu." Pokrčil rameny s tím, že mu to je fuk. ,,Seženu ti stěhováky, s klukama to tu pofackujeme a ty budeš v teplíčku odpočívat."  Pronesl. ,,Ne to Ne."