100 bodů

Další začátek školního roku. Co by se mohlo pokazit?

Přemýtala jsem v hlavě. Tenhle rok nastupuji do druháku. Zase o stupeň víš.
Hluboce jsem se nadechla a více stiskla popruhy od batohu. V první den, jako každý rok stojím před školou a snažím se rozkoukat po nových ale i starých tváří.
Kolem mě byl veliký hluk, samé štěbetání spolužáků i těch, které nemám ráda. Koutkem oka jsem spatřila skupinku lidí, se kterýma chodím na výtvarku. Rudovlasý Nathaniel, blonďatá Rose a mrňavá uhnaná Alix. O krůček dál stála opět osamocená Juleka. Tu holku nikdy nechápu, je tak nepříjemně tichá, až strašidelná. Ale bavit se spolu musíme kvůli jednomu důvodu.
Najednou se mi setmělo před očima. Ucítila jsem chladné velké ruce přilepené na mých očích. A ta vůně. Tu bych poznala na míle daleko. „Luko, já vím že jsi to ty." Uchechtla jsem se a sundala ty pracky z mého obličeje. Stále jsem ho držela za ruce. „Ach jo, tebe nejde nepřekvapit." usmál se na mě svým modrým pohledem. To na něm mám nejraději, jeho pohled. „Víš, že jsi mi celé prázdniny chyběla?" Úsměv mu z obličeje neodešel a já měla pocit, že jsem se znovu zamilovala. Pevněji jsem mu stiskla ruce. „Však jsme se viděli skoro každý týden." Neuvěřitelně jsem se na něj usmála. Přijde mi, jakoby byl na mně Luka závislej. Ačkoliv mi to nevadí. „To mi nestačí. Chci být s tebou každý den má můzo." A jemně mě políbil na rty. Ty jeho sladký polibky prostě žeru. Blesklo mi hlavou. „Říkala jsem ti, ať mi tak neříkáš." Najednou pustil moji ruku a na mě přišel pocit úzkosti. „Promiň má melodie, uvidíme se na obědě." popoběžel odemne dál blíž ke škole. Pak jen mávl a já se zaraženým obličejem na něj křikla. „Ani takhle mi neříkej!" To už se Luka jen otočil a poslal mi vzdušnou pusu. Panebože, proč ho miluji. Napadlo mě najednou a já se jen jemně usmála. S Lukou jsme se dali dohromady minulý rok. Chodili jsme spolu na hudebku. Už ze začátku jsem milovala jeho hraní na kytaru, později jsem se do něj zamilovala úplně. Zjistila jsem, že se mu líbím už od prvního setkání. Byl to skvělí pocit, ještě teď si v hlavě představuji ten okamžik, když mě doprovázel za deštivého dne domů. „Byla jsi někdy do někoho hodně zamilovaná Marinette?" Pověděl mi. Jen jsem zavrťela hlavou a nechala na sebe spadnout těch několik dešťových kapek. „Já taky ne. Než jsem potkal tebe." V tu chvíli jsme se oba zastavili uprostřed deště někde na ulici uprostřed Paříže. Ten den venku nebyla ani noha. Nejdříve jsem nechápala co tím myslí, až když mě políbil. Byl to můj první polibek a já jsem se do něj bláznivě zamilovala.
To už jsem věděla, že Juleka je jeho sestra, ale od té chvíle se spolu vídáme často, když chodím k Lukovi domů. Nebo jak se to dá říct, on bydlí na lodi. Housebot. Žije tam jen s jeho sestrou a mamkou. Nevím, co je s jeho otcem. Nikdy se o něm nezmínil a já se nehodlám na něj ptát.
Byla jsem připravena jít do školy. Kdybych neuslyšela blížící se hlasitý zvuk motoru. Byl čím dál hlasitější a já se ze zvědavosti otočila. Naproti mě jela plnou rychlostí motorka, jen tak tak jsem uskočila. Neudržela jsem se a omylem klopýtla na stranu, batoh mi vypadl z ramenou a z něho  pár učebnic dopadlo na zem. Až mě budeš chtít přejet, tak se aspoň ozvy debílku. Nadávala jsem v hlavě a u toho sbírala knížky a učebnice zpět do batohu. Zahlédla jsem, jak řidič motorky zaparkoval, sundal si helmu a už se na svět vynořila zlatá barva jeho vlasů.
Adrien Agreste. Nechutně jsem se na něj podívala. Jedna z největších primadon tady na škole. Ach bože, jak ja ho nenávidím. Nejen kvůli tomu, že si myslí, že je kráľ školy, ale všechny holky-až na mě-ho tak i považují. Nenávidím jeho hladkou pleť, krásné rysy a dokonce i zlaté vlasy. Každá holka na škole je do něj blázen a on s každou druhou v Paříži něco měl. Děvkař pomyslela jsem si v hlavě. Postavila jsem se zpět na nohy a rozhlédla kolem, několik holek na něj udiveně koukalo. Kdyby chtěli, mohli by i slintat. Blonďák položil helmu na motorku a upravil si svoji koženou bundu. Poté si hrábl rukou do vlasů, které se neposlušně zozházeli kolem. Tahle primadona - Adrien- má skoro vše na háku, nejen že mu jeho bohatý tatík koupí vše na co si vzpomene, ale dokonce několik mladších kluků šikanoval a možná také šikanuje. Dokonce jsem zaslechla, že o prázdninách naházel se svým gangem vajíčka na ředitelovo auto. Jiným by to neprošlo, ale jeho táta je jeden z nejslavnějších módních  návrhářů, mají peníze na rozdávání, tak si může dovolit skoro vše. Zajímalo by mě, kdy mu to bohatství vlezlo na mozek, přece člověk už od narození nemůže být takhle namyšlenej.
K Adrienovi prišla menší partička kluků. Takzvaně jeho gang-tak jim aspoň říkám. Získal ho díky tomu, že je kapitán školního basketbalového týmu. V týmu jsou jenom kluci. Což mě celkem štve, i holky mají právo hrát za školní basket ne? Vždycky jsem si to přála. Byt součástí v týmu basketballu na střední. Jenže když je on kapitán, tak je to naprosto nemožné a tenhle malý sen můžu okamžitě odstranit ze seznamu. Pak je tu možnost být jejich roztleskávačka. Jenže to už radši nebudu nic. Hlavní roztleskávačka Chloe Burgeoys je snad ještě větší primadona než tady pan Agreste. Ne ale vážně. Má vlastní skupinu holek, které furt za ní chodí a obskakujou ji. Její táta je starosta města, takže je ještě víc bohatá než Adrien. A k tomu, šikanuje taky mladší holky, i já tím prošla. Naštěstí mi dala pokoj, nebýt mé nejlepší kamarádky. Co jsem se tak doslechla, tak chloe je na téhle škole už asi šest let. Teď je ve čtvrťáku v Adrienově třídě. Propadla snad dvakrát a to ani peníze jejího táty nezachránili. A víte co je ještě lepší, co tohle vše doplňuje?Chloe a Adrien jsou pár. Jo jasně, láska je láska, i já mám přítele, ale tihle dva. No, oba jsou namyšlení, zlí, bohatý a šikanujou ostatní, takže jo, celkem se k sobě i hodí. Co jsem tak počítala, tihle dva se rozešli nejméně už pět krát. Chloe taky spala skoro s každým klukem na téhle škole, přijde mi, jakoby je sbírala nebo co a Adrien je nejlepší úlovek. Zatímco Adrien šel namachrovaně s jeho partou do školy, přiběhla k němu onen primadona číslo dvě. Samozřejmě se svojí partičkou. Lila - ta za ní skoro furt rozhoduje a říká co ma dělat, taková poradkyně - Sabrina- Dělá ji úkoly a pořád se o ní stará, prostě služebná - a nakonec Kagami- Vlastně ani nevím proč tam s nima je. Možná kvůli tomu, že ta holka nemá kamarády a Chloe je její jediná 'kamarádka'? Každopádně tyhle čtyři patří do roztleskávaček a pak další holky, většinu z mé třídy, které jsou aspoň více přátelské.
Sledovala jsem tu obří skupinku jak vchází do školy a zrovna v tu chvíli se rozezněl zvonek na první hodinu. Dneska jsem před tou školou stála nějak dlouho. Okamžitě jsem běžela dovnitř ke své skříňce. Za chvíli bude první hodina v novém školním roce. Jsem celkem zvědavá na letošní školní rok.