Zůstaň se mnou, prosím [SasuNaru, LeeGaa, GaaNaru] ✔

[12.] Zákeřná láska

Gaara si po zavření dveří promnul rudou tvář, snažíce se zuby nehty potlačit horkost v těle. Musel se vzpamatovat z toho, že viděl Naruta úplně nahého a ten jeho zadek... Pěkný, tvarovaný, jistě pevný... Přímo lákal k-

Automaticky vylítla jeho ruka, jeho tvář poznala sílu ostré dlaně, že si vůbec dovolil myslet na TO a ještě ke všemi se svým nejlepším kamarádem.

To vůbec! Nesmíš! Co tě to jen napadá?! Ale zase... když on... vypadá tak...

Další hluboký nádech. Upozornil tím na sebe Leeho.

"Co se děje? Nemají hlad?"

Rudovlásek zvedl zelenkavý pohled svých očí a zavrtěl hlavou.

"Ne, jsou zabráni do své vlastní snídaně," odpověděl mu na to kousavě a šel se raději posadit. Zkusil zahnat představy Naruta pod něco jiného. Moc mu to nevycházelo. Už sám sebe viděl jak se ho dotýká, hladí, nebo on sám připravuje... Prudce zavrtěl hlavou. Zoufale si vjel rukou do vlasů a škubl s nimi. Doufal, že fyzická bolest nezklame. On právě myslí na to, jak by si to s ním rozdal! Je to špatně!

"Jsi v pořádku?" ozval se starostlivě Lee.

Kdybys jen věděl... Pak by ses o mně tak nestaral.

"Jo, jsem..."

"Vážně?"

"Vážně."

Lee nevypadal moc přesvědčen. Možná si domyslel, co tam tak asi viděl a moc se mu to nelíbilo.

Zůstali v tichosti, Gaara se stejně po chvilce zvedl kvůli převlečení do normálního oblečení, ve kterém může vyjít mezi lidi a rychle zaplul do pokoje. Zrovna v ten moment se otevřely druhé dveře, ze kterých vyšel oblečený Sasuke. Vypadalo to, že skončil a rozhodl se nechat zcivilizovat.

"Kde máte koupelnu?"

Dělal jakože to neví a přitom se totálně vyžíval v tom, že je Lee držen mimo všechny informace. Zavřel za sebou, nechal tam tak nahého Naruta samotného. On se za ním přidá. Tak jako vždycky.

Lepší ráno mít nemohl. Dvakrát souložení s přítelem, pustil krev proudem a skvěle uspokojil díky tomu necudně úzkému prostoru.

Naruto si protřel důkladně oči a hodil na sebe včerejší oblečení. Přičichl si k podpaží a musel se zamračit. Jen voda vážně nestačí... Jak to mohl přežít a nechcípnout? Opatrně vykoukl z pokoje a tiše polkl při pohledu na Gaaru, který byl zezadu opřený o stůl a něco četl ze sešitu, zatímco do něj Lee něco valil. Sebral veškerou kuráž a konečně vylezl. Vždycky se divil, proč furt Gaara čte, ať už z knížek, nebo učebnic. Od jeho sestry ví, že má nadprůměrnou inteligenci a mohl klidně už ve třinácti, možná ve čtrnácti maturovat, kdyby chtěl. On to však odmítl. Proč, už se nezmínil... Snad si tolik nevěřil?

"Eh. Dobré ráno," pozdravil oba chlapce a usmál se, pokoušejíce se ignorovat pálivou bolest zadku. To je tak, když se Sasuke vyloženě vysere na přípravu. Sice, dobře, nebylo to tak zlé, ale přímo do něj bušit taky nemusel.

"Ahoj, Naruto-kun!" vyjekl jako první Lee.

Gaara jen kývl na pozdrav. Na to byl příliš zaujatý svým krasopisem, kterým pomalu nepřečetl jediné slovo.

Blonďák sklonil pohled. "Platí ještě ta snídaně?" zeptal se trochu stydlivě. V životě se před svým kamarádem tak nestyděl. Jo, sem tam na bazéně byli oba jen v plavkách, ale nikdy ne úplně nazí! Neměli to dělat v jeho bytě. On to věděl a vyčítal si to. Navíc nechtěl, aby ho tolik slyšel. On se nikdy nedokázal ovládat!