Zůstaň se mnou, prosím [SasuNaru, LeeGaa, GaaNaru] ✔

[39.] Jeden problém za druhým

Naruto netrpělivě seděl na lůžku, na kterém byl vyšetřován a stále čekal na výsledky. Doktorovi se nelíbilo, jak sinavě vypadal, takže mu odebral krev, u toho ho muselo držet šest sestřiček, které měly zrovna službu, neboť strach z jehel nedal pokoj. Různě se u odběru kroutil, kopal, máchal rukama a vřeštěl, že ať něco takového k němu ani nenosí. Neúspěšně. Nyní ho bolelo celé předloktí levé paže. Hrůza. Dovolili si mu udělat něco takového!

Náhle se musel předklonit kvůli bodavé bolesti u beder. Už tři hodiny si nevzal prášek a tělo nutně chtělo další utlumení bolesti. Organismus se stal závislý na prášcích proti bolesti.

Blonďáček tu seděl sám do doby, než zamračený doktor skutečně přišel a v ruce držel tenké papíry s výsledky. To se mu ani trochu nelíbilo. "Tak, jak to vypadá?" zeptal se tiše. Trochu se bál na co přišli. Trvalo to delší dobu a on se tu uklidňoval, že o nic vážného nepůjde, jenomže... uvnitř byl podělaný strachy.

Hnědovlasý doktor zvedl pohled, spěšně přejel blonďatého chlapce a nespokojeně zamručel: "Vypadá to, že máte nachlazené ledviny a objevil se dokonce zánět. Budeme si vás tu muset nechat pane Uzumaki."

Naruto překvapivě zalapal po dechu. "Eeeee?! Děláte si srandu?! Na jak dlouho?!" zavřeštěl nahlas.

"Nejméně na týden, pokud by to bylo horší tak na déle," vypadalo to, že byl doktor na podobné reakce zvyklý. Proto tenhle jeho křik přešel v klidu.

"Heee?! Já mám ale za chvíli psát opravný testy, který mě pustí do dalšího ročníku!"

"Budete muset požádat o přeložení. Nachlazení, ani zánět ledvin není radno podceňovat. Mohlo by to přerůst až na zánět prostaty a to snad nechcete," zamračil se na něj přísně. Odteď to bude jejich pacient, sice ne úplně přesně jeho, ale věděl komu ho dá na starost.

"A-ale..." kníkl umučeně Naruto a chtěl zas protestovat, "prosím, nechte mě tam jít aspoň na týden! Znova tím vším projít vážně nehodlám."

"Ne. Je to riziko. Zdraví je důležitější. Poproste o přeložení a nechte se přezkoušet v srpnu. Holt budete mít v létě co dělat."

"Aaaaah!" vyjekl a svalil se zády k lůžko. Hlavou visel mimo a založil si paže na hrudi. "To je snad zlej sen, dattebayo. Proč zrovna já."

A to mám za to, že jsem se zamiloval. Už nikdy, dattebayo!

°•°•°

Následujících několik dní musel Naruto strávit v konožské nemocnici. Akorát ty léky nějak nezabíraly. Spíš se po nich cítil hůř. Pomalu nejedl, sotva pil... Čaje vážně nemusel a povedlo se mu za tu krátkou dobu něco málo zhubnout, naneštěstí ne zdravou a vyváženou cestou. Bohužel tohle nebylo to nejhorší.

Do dlaně uchopil telefon, díval se na zprávy, které mu přišly od Shikamara, Kakashiho a od Jiraiyi. Starší spisovatel svému kmotřenci sliboval, že se pokusí, co nejdřív vrátit, jakmile jeho autogramiáda skončí. Předtím se dost zdráhal odjet, když viděl Narutův špatný stav, jenže on ho prostě vyhnal, aby splnil co měl. Ani jedna zpráva od člověka, na kterého čekal. Napojili ho na kapačku, což se mu vůbec nelíbilo. Sice přesně věděli, co mu bylo, stejně měl ten pocit, že to nic vážného nebude. Občas se mu od silné bolesti motala hlava a viděl dvojmo jako právě teď.

Odložil telefon vedle na stoleček a zakryl se až po bradu. Bledost mu zůstala. Neměl ani důvod se usmívat. Cítil se tak vyčerpaný a bylo mu moc zle. Opravdu měl jít na vyšetření dřív. Zavřel svá oteklá očka, záclony zatáhl jeho spolubydlící, nějaký mladík, který k němu přišel po operaci apendixu. Moc mluvit nechtěl. Většinou spal, když už promluvil, bylo to pár slov, ale jinak mu přišel jako velký sympaťák.