Zůstaň se mnou, prosím [SasuNaru, LeeGaa, GaaNaru] ✔

[29.] Naše vina

Naruto ležel rozpláclý na stole. Protentokrát oblečený a od toho okamžiku držel hubu zavřenou. Asi mu bylo moc trapně. Kdo by se taky divil. Ukázat se před svým učitelem úplně nahatý a navíc před sourozenci svého nejlepšího kamaráda, i když... už ne jen kamaráda...

Kuchyň se tak halila do oparu tichosti a trapnosti. Nikdo jiný nemluvil, sem tam si s blondýnem změřili pohled a přemýšleli, co se v tom pokoji vlastně stalo. Temari byla nucena pro všechny přítomné připravit oběd, ačkoliv po kocovině a pocitu zvracení, její kuchařský um jistě nikdo neocení.

Sunský mladík došel jako poslední, vrhal nazlobený pohled směrem k Narutovi, jenomže ten si jej nevšímal.

"Doufám, žes to tam uklidil," zavrčela Temari s otočením.

"To se neboj," odvětil na to Gaara a opatrně si sedl vedle blondýna.

Sedat si nebyl moc dobrý nápad jakmile se ozvala podrážděná sliznice. Hned na to tiše zaskučel a položil si čelo na desku stolu s utrpným zamručením. Ta hlava tak bolela! Naneštěstí konverzace na téma: Narutův pták, nepřišla řeč, což byl jedině rád. Rozhodně se nehodlal dělit o své zkušenosti, které mimochodem vězely někde v černé propasti.

Naruto se na něj koutkem podíval. Už tak cítil obrovské provinění. Zoufale se chytil za hlavu.

Do prdele... Lee mě zabije... Jsem mrtvej... Jak se mi vůbec povedlo dostat ho dolů? S tou jeho hrdostí? Vím, že s Leem byl vždycky krotkej jak kocour a ke mně se choval tak dominantně. Tak co jsem dělal sakra nahoře, dattebayo?!

Držel si hlavu, prohraboval si vlasy, zoufale sykl bolestí v marné snaze si na cokoliv vzpomenout.  Zastřeně vzpomínal na útržky. Pamatoval si jak se dopotácel v opilosti sem s ještě jednou osobou. To musel být určitě Gaara. Vzpomínal si na naštvaný obličej jeho sestry, která je následně zavedla do pokojů, jenže dál černo. Potom vzpomínka navazovala na to jak spolu skončili v posteli. Líbali se. Dost náruživě a hladově, jako by byl každou vteřinou konec světa a oni si chtěli užít ty poslední společné chvilky. Moc dobře si vybavil, že byl Gaara nad ním, vedl to, měl ho v šachu, jenže po části, kdy ze sebe sundali oděvy už si nic nevybavoval. Asi se v Narutovi probudilo nějaký divoký zvíře, jinak si to vysvětlit neuměl. Co se sakra stalo?

Kankuro si opatrně přisedl naproti nim. Pohledem nejdřív sjel na blonďáka, pak mladšího bratra. Nejistě se podrbal ve vlasech a ohlédl se. Temari připravovala jídlo a Kakashi byl ve vedlejší místnosti, aby si mohl zavolat.

"Včera jste tam dost řádili," ozval se tiše Kankuro a podepřel si bradu se zcela klidným výrazem. Kvůli nim nemohl pořádně spát. Bylo překvapující, že Temari a Kakashi usnuli. Ke své smůle on došel zrovna, když se ti dva na to chystali skočit.

První byl Gaara kdo reagoval. Rychle zvedl hlavu a zatvářil se poněkud zaraženě. "Co?" vydechl. Ani si neuvědomil, že tohle řekl společně s Narutem. Oba se tak na sebe podívali. Narutovi zčervenaly líce a stydlivě uhnul do strany. Kousl se do rtu. Tohle mu moc nepomáhalo.

"No jo. Divím se, že ta postel ještě drží," poznamenal zamyšleně a promnul si bradu. Mladíci zčervenali až po uši hanbou. 

Gaara si složil tvář do dlaní s typickým vzdechem: "Bože..."

"Jo, tos řval celkem často."

Naruto si zakryl ústa, i když tohle bylo nadmíru trapné. Neudržel ten smích v sobě. Takže on ho tituloval na boha? Wow. To by od něj v životě nečekal. Dusil se vlastním smíchem a jediná žena v místnosti protáčela oči. Puberťáci jedni.