Zůstaň se mnou, prosím [SasuNaru, LeeGaa, GaaNaru] ✔

[8.] Kolaps

Gaara netušil proč, ale jednoduše ho zničehonic popadl amok, když se mu do ruky dostala rodinná fotka. Byl tam otec, matka a jeho dva sourozenci. Jediný Kankuro se otci podobal na sto procent a potom tu byl Gaara, který měl rasovo chování. Má chování člověka, od něhož by si přál trochu uznání a té úcty...

Od otce by čekal větší podporu. Je jednadvacáté století a on se nedokáže smířit s tím, že tady homosexualita existuje. Jakoby nestačilo chladné chování, jež si vybudoval k nejmladšímu synovi. Přímo ho deptal každým slovem, když něco pokazil. To on uměl.

Po smrti své ženy se dost změnil, zanechalo to na něm velkou díru a zlost, kterou si vybíjel právě na Gaarovi. Přece... ten spratek zavinil smrt jeho milované... Proč by se k němu měl chovat stejně jako ke starší dceři a synovi. Jako dítě se s ním Gaara snažil navázat vztah - jediný rodič, kterého měl, někdy záviděl ostatním, jelikož měli celé rodiny. Tyto a další myšlenky, spojené především s jeho dětstvím, v  mladíkovi vzbudily vztek. V ten moment Gaarovi cvaklo.

Rozčileně hodil fotku v rámečku naproti dveřím, kde sklo kvůli nárazu ruplo a při pádu se vysypalo Nevěděl jestli je psychicky připravený vrátit se domů, byť jen na pár dní. Uklidňoval se, že to bude v pohodě, jenže co když ho tam někde potká? Na takové události se má objevit hodně důležitých sponzorů. Jistě tam bude i on.

Tiše sykl nadávku, aby ho nikdo neslyšel a opřel se o rám postele. Založil si paže na hrudi a povzdechl si. Chtěl si pomalu připravit věci na odjezd hned jak ti dva odešli, aby to pak nemusel balit ve spěchu, ale stejně... Vřela v něm krev a on se snažil uklidnit. Nebyl příliš horkokrevný, jenomže je obtížné ho doopravdy vytočit.

Marně sáhl po telefonu zda mu blonďák neodepsal. Nic. Zamračil se. Tak teď ho bude ignorovat? To myslí vážně? Haló! Tvůj bff má blbou náladu! Co ho takhle podpořit a zvednout mu náladu? Vážně by to chtělo nějakou telepatickou schopnost. Vrátil mobil zpátky, přitom s ním nezapomněl bouchnout a jen zázrakem vydržel vcelku.

"Gaaro-kun, co se děje? Slyšel jsem ránu."

Koukl do pokoje opatrný Lee. Jakmile stoupl na střepy, zarazil se. Teď byl rád za své papuče s pevnou podrážkou. Zvědavě zvedl rodinou fotku a mírně se usmál. "Páni, jsi na svýho tátu hrozně podobnej. Jak dvě kopie." Úsměv se mu zvětšil, avšak když se podíval na svého přítele, ztuhl.

Gaara se nepříjemně mračil, po obličeji mu přeběhl temný stín, u toho klepal prsty o vlastní paži kvůli přítomnosti naprosté nervozity. Nechtěl připustit, aby se jeho vztek vybil na Leem. To už to raději schytá ta fotka, anebo zeď za ním. Fakt by ho nechtěl znovu dostat do špitálu. Asi by to chtělo na vzduch... Na čerstvý vzduch a hodně rychle...

"Oh, promiň."

Odložil rozbitý rámeček na stůl a přisedl si za ním. Tohle nebylo moudré vytahovat. Pokusil se mu pomoci zlepšit náladu tom, že ho objal z boku a něžně hladil jakýkoliv odhalený kousek kůže, což znamenalo, že mu začal vyhrnovat triko. Možná mu masáž udělá dobře? Určitě má zablokované body dobré nálady!

"Lee," hlas, jímž Gaara řekl jméno přítele byl velice temný a chladný.

Gaara odstrčil jeho ruce a pokračoval tím temným hlasem: "Už nikdy neříkej, že jsem kopie svého otce."

Vrhnul k němu rozlobený pohled, než vstal a vyšel z pokoje.

Po chvilce mohl Lee slyšet, jak otevírá dveře od balkónu a pak jejich zavření. Zmučeně vzdychl a plácl sebou o ustlanou postel. Vždycky když byl Sabaku naštvaný, šel se provětrat na balkón, přičemž se mohl pořádně rozhlédnout po celém městě a očima prozkoumat nedaleké vrcholky hor a kopců. Svým způsobem ho to uklidňovalo. V jeho domovině jsou pouze roviny, sem tam nějaká skála, jinak samý písek.