Zůstaň se mnou, prosím [SasuNaru, LeeGaa, GaaNaru] ✔

[36.] Rozhodnutí

"Gaaro?"

"Jo, Naruto?"

"Miluju tě."

"Proč ti to trvalo tak dlouho?"

"Protože jsem ti nechtěl ničit život."

"Tys mi ho nikdy neničil. Neuměl bych bez tebe žít."

Naruto se s unaveným úsměvem zavrtal do náruče svého milence a nechal se od něj zahřívat přirozeným teplem. Lepší sex v životě neměl. Ani nečekal, že jim to bude trvat tak dlouho. Měli na sebe čas a Gaara toho pěkně využil.

Nastávalo pozdní odpoledne a nechtěli nic víc, než ležet v náruči toho druhého. Dvě pevné paže sevřely blondýnka do objetí. Leželi úplně nazí a zpocení pod peřinou. Na rozdíl od Naruta, Gaara tolik unavený nebyl, takže se o pár minut později díval do plavovláskovi klidně oddechující tváře. Spokojeně spal, tělem přitisknutým na jediném zdroji tepla a Sabaku ho tiše pozoroval.

Gaara sklopil pohled, jemně si přitáhl jeho obličej, políbil ho na čelo a vstal. Zakryl Uzumakiho kvůli zimě v pokoji a přetáhl si triko přes hlavu. Kdyby se šel umýt, jistě by se to dozvěděl. Rychle si navlékl spodní prádlo a kalhoty. Boty vzal tiše do rukou a po špičkách odešel z pokoje. Nechal pootevřené dveře a zastavil se v kuchyni. Posadil se na židli, vjel si zoufale do rudých vlasů.

Kurva, tohle přece nemůžeš... Co si to udělal? Vzpamatuj se... Tohle je špatně. Akorát je to horší. Cos to jen provedl?

Nemohl svůj vnitřní hlásek ignorovat. Zakryl si obě tváře, očima pátral po kredenci a přemýšlel. To ticho jej ubíjelo ještě víc.

Slunce se blížilo k západu a poslední vlak do Suny odjížděl o půl deváté. Měl tu opravdu příjemné vzpomínky. Pohlédl na svá zavazadla, pak na pootevřené dveře a znovu na zavazadla. Jakoby se nemohl rozhodnout co udělá. Chtěl se usmířit s otcem. Chtěl mu udělat radost. Nikdy nechtěl nic jiného, než to, aby ho přijal a alespoň jednou mu řekl, jak je na něj pyšný. Po něčem takovém toužil už tak dlouho. Pokud by se s otcem usmířil, opustil by Naruta a pravděpodobně, by se za ním nikdy nevrátil. Opustil by ho? Vážně by to zvládl? Jestliže by si našel někoho jiného, koho bude milovat stejně jako blonďáka, jistě by to zvládl, jenomže ví, že Naruto je jen jeden, a že nikdy nebude tolik milovat.

Nejraději by si z toho přemýšlení vytrhal vlasy. Měl odejít ještě dopoledne. Teď je to pro něj horší. Neměl se s ním vyspat. Tohle bylo vlastně poprvé, co byl ten nahoře. Líbilo se mu to a sakra moc. Světlovlásek do toho vkládal všechno, co uměl a chtěl ho nějakým způsobem udržet u sebe... Zabralo to snad?

Opřel se čelem o desku stolu, ruce spojil vzadu na hlavě a zavřel oči. Myšlenky protékaly skrze prsty. Neuměl si vysvětlit ten pocit, který ho svíral. Měl by se za ním vrátit do postele a zůstat s ním, jenže on se ani nehnul. Dál seděl, bál se nějak hlasitěji nadechnout a zaposlouchal se do Narutova hlasitého dechu.

Zavzpomínal na ty doby kdy mu s ním bylo neuvěřitelně dobře. Nic než přátelství mezi nimi nebylo. To si až donedávna myslel. Marně se zkoušel upnout na někoho jiného, jen ne na něj, jelikož věděl předem, že to takhle skončí. Věděl, že bude muset jednoho dne odejít. Ať už kvůli vysoké, nebo práci.

Pomalu zvedl hlavu. Hluboce se opřel o opěradlo dřevěné židle, která hned na to zavrzala. Co teď? Pralo se to v něm. Miloval ho, nechtěl odejít. Zas na druhou stranu... chtěl se vrátit domů a nechat tady veškerou svou minulost. Naruta sebou vzít nemohl. Kdoví, co by mu Raso udělal. Nechtěl riskovat, že mu ublíží, aby tak svého syna zbavil "překážky." Gaara věděl, čeho všeho byl jeho otec schopný. Zničil by blonďáčkovi život úplně a ne jen jemu, i všem okolo.