Zůstaň se mnou, prosím [SasuNaru, LeeGaa, GaaNaru] ✔

[32.] Zlaté to dětství, těžké to dospívání

Cesta zpátky do Konohy byla daleko horší, než by si kdokoliv z nich představoval. Gaara s Leem se spolu nijak extra nebavili, dokonce si nevěnovali dřívější zamilovaný pohled. Vše to bylo pryč.

Důvěra byla jako svíčka, když ji člověk sfoukl, zhasla navždy.

Celé tři hodiny ticho, které sem tam protrhly tóny z rádia. Naruto seděl u okna, vedle něj Kakashi, zatímco Gaara zaujal Hatakeho místo vpředu. Blondýn svého přítele stále sledoval. Modřina na tváři se lehce vybarvila. Dal by si nejraději ještě jednu.. 

Mikrobus plynule zastavil před známou bytovkou a všichni sedící uvnitř nevydali jedinou hlásku.

"Tak... vystupujeme," zavelel Kakashi a on byl první kdo vystoupil ven. Pořádně se protáhl, za ním vylezl Neji, Tenten a Naruto, který věnoval černovlasému chlapci omluvný výraz.

"Ehm... My půjdeme... Máme s Nejím stejnou cestu," odkašlala si Tenten a kývla hlavou k dlouhovlasému. To ticho bylo opravdu trapné. "Lee, zvládneš to?" pohlédla starostlivě na kamaráda, který zrovna vystoupil.

"Jo," přitakal ne zrovna přesvědčivě. Chtěl si vzít věci a rychle vypadnout.

"Bylo to... fajn..." zhodnotil Neji slušně, ale hned zkřivil tvář bolestí, jakmile mu dívka dupla na nohu. "Mějte se," hlesl ještě a mávl rukou. Vůbec nečekal na odezvu. Upřímně, chtěl mít klid a v hlavě si zhodnotit, co všechno se na tom výletě stalo.

Tenten koukla na Gaaru, který právě vylezl a nevypadalo to, že by se jeho nálada zlepšila. Cítil se jako odpad. Nedopadlo to zrovna dle přestav. Posléze byla pobídnuta Nejim, aby šla. Rozloučila se s oběma učiteli a oba se obrátili zády k paneláku.

Přes tu chmurnou náladu všech zúčastněných si zbytek skupinky nevšiml toho jak se chytli za ruce.

Naruto si kousal spodní ret, chtěl ještě něco říct, jenomže Lee na něj házel ignor a ráznými kroky zamířil dovnitř. Rychle sbalit a vypadnout - jeho jediný cíl. Dokonce se nerozloučil, vyjma Tenten a Nejiho. Blondýn se tak obrátil na posledního člověka svého věku, neboť dospělí se vypařili se svými: "V pondělí buďte ve škole na čas," a nechali je tam tak stát.

"Gaaro?"

Kroky osloveného zastavily. Celkem litoval, že si i na těch pár metrů nepřehodil bundu přes ramena. Vítr byl chladný a vlezlý. Neotočil se na blondýna, ani se nezeptal, co chce. Bylo to víc, než jasné.

"Můžeme si, prosím, promluvit? O-o... nás dvou... Tý-tý... pitomý noc..." polkl modrooký.

"Odkdy ty seš na slova?" ozval se Gaara bez jakéhokoliv zabarvení v hlase. Skoro to tak ošklivě vyplivl.

Naruto zatl zuby. Tak takhle se k němu chovat nebude. To, že byl chytřejší, než ostatní, přeci neznamená, že se bude chovat jako dítě.

"Tak hele, ttebayo. Mrzí mě to. Nechtěl jsem ti ublížit a už vůbec jsem nechtěl ublížit Leemu!" vyhrkl rychle. Byl to blbec, ale uvědomoval si následky. Nechtěl přijít o přátele. Zvlášť ne o toho nejlepšího, kterého měl. Byl k němu příliš upnutý a nadále ho miloval.

"Jenže na to už je pozdě," odvětil mu na to suše. Nechtěl znovu vidět ten utrápený pohled. Pro Naruta to znamenalo jediné - nestál o jediný Gaarův pohled.

"Mrzí mě to..." opakoval mladík zničeně. Měl chuť začít řvát z tak otřepané fráze. Pravda byla, že slova, která vystihovala jeho city, neuměl zformulovat.

Bez řečí se Gaara rozešel domů. Asi si myslel, že je to jen nějaký blbý sen a on se za chvíli probudí. "Promiň, nemám teď náladu si povídat. V pondělí ve škole," řekl tiše a bez čekání na odpověď rychle vlezl do bytovky.