Zůstaň se mnou, prosím [SasuNaru, LeeGaa, GaaNaru] ✔

[17.] Poslední kapka

Naruto už klimbal ze strany na stranu. Z jedné strany seděl Gaara, na té druhé bylo prázdno. Jeho tělo se začínalo naklánět k zemi. Kdyby si ho nevšiml Gaara, asi by všechny tři v místnosti ta rána vyděsila. Stáhl si proto blonďáka na sebe. Starostlivě sledoval jeho relativně klidnou tvář. Došlo mu, jak kouzelně krásná bytost to je. Jako nějaký anděl se zlatými vlasy a vždy trvající úsměv... Sledoval Naruta moc dlouho, dokonce se mu zas vybavilo jeho obnažené pozadí, což vedlo k horkosti ve tvářích. Raději se snažil myslet na jeho jiného, avšak ta unavená, modrá očka se na chvíli otevřela a na moment se jejich pohledy střetly.

"P-promiň. Asi jsem usnul a spadl na tebe," vyhrkl hned blonďák a raději se od jeho hřejivého těla vzdálil.

"Kdybych tě nechytl, spadl bys na zem a vyděsil támhle Leeho," kývl ke svému spícímu příteli. Taky už bylo něco po půlnoci a on usnul v křesle.

Naruto se mírně pousmál. Pořád byla jeho nálada na bodu mrazu. Furt bloudil k telefonu doufal, že mu Sasuke zavolá, omluví se mu, změní se a všechno bude v pohodě, jenže ono ne...

Nic takového se nestane v žádném případě.

"Nechceš jít spát?" zeptal se Gaara tiše a zeslabilo televizi o další dva stupně. Seriál dokoukali. Nebyli z toho nadšení a pak dávali nějaký horor, takže se chvíli dívali. Lee u toho usl, Naruto skoro taky a Gaara byl na telefonu. Fakt záživný horor.

"Hmhm... ne..." zavrtěl záporně hlavou. Byl zachumlaný do deky, sledoval černý displej a měl chuť se rozbrečet. To Sasukemu za nic nestojí? Ani za jednu pitomou SMS?

"Myslíš, že se ozve?" zeptal se pochybně. Mrzelo ho jak trpí kvůli tak hroznému člověku, jemuž měl chuť rozbít hubu.

"Já..." polkl tiše a sklopil pohled na zem. Blonďaté vlasy měl do všech stran a bělmo očí mírně zarudlé od pláče, "...nevím... asi..."

Gaara si povzdechl. Oh, ta naivita. Proč jen musí být taková citlivka?

"Naruto."

"Hm?"

"Vykašli se na něj..."

Podíval se mu přímo do očí. Blonďák se na něj díval s takovým smutným kukučem. Copak to mohl udělat? Mohl opustit člověka, na kterém je přímo závislý?

"Sice nevím, jak se cítíš, ale... vidím, jak tě to ničí a..." skousl si ret a prohrábl si vlasy, "nevidím to rád. Jsi první osoba co se se mnou začala bavit a díky tobě, nejsem sám." Pohledem zavadil o Leeho a musel se tak mírně usmát. "Myslím, že ty máš na někoho lepšího, než na něj. Na někoho, kdo se k tobě bude chovat lépe."

Naruto při jeho slovech musel přivřít oči. Znovu si otřel mokré řasy. Co na tom bylo nejhorší, že on neměl Sasukeho rád oprávněně. Kdyby jen neměl zavřené oči a viděl co všechno dělá... Bylo tu však "ale." Pořád cítil k Uchihovi silné city. Nemohl se toho nijak zbavit. Leda, že by si našel někoho, do koho by se zamiloval úplně stejně. Blonďák zamrkal, vděčně se usmál, že má takového přítele.

"Pojedeš s námi teda?" změnil raději téma, aby už blonďáka nestresoval.

"No... Nejspíš jo... Rád se podívám do země písku."

"Bacha, aby se ti nedostal písek do očí."

"To si budu hlídat, neboj," zazubil se vesele Uzumaki.

"Ale... odjíždíme už zítra, okolo dvanácté... nevadí?"

Rudovláska dost potěšilo, když zavrtěl hlavou. Potřeboval si pročistit hlavu a jiný vzduch přišel vhod. Konečně pozná místo, ze kterého Gaara přišel. Nikdy o tom bohužel nemluvil a tak si mohl jen představovat, jak se tyčí takové město uprostřed pouště.