Zůstaň se mnou, prosím [SasuNaru, LeeGaa, GaaNaru] ✔

[16.] Zvrtlo se to

Venku stále trvalo deštivé počasí. Když už to vypadalo, že snad přestane, naopak se to ještě zhoršilo. Občas silný poryv větru zlomil větve stromu.

Sedící pár tu celou dobu strávil v objetí. Jejich těla natisklá na sebe, ač nebyla ani pořádná tma, pouze šero, Gaarovi se chtělo spát. Měl u sebe hřejivé topení a náruč milované osoby. Co víc by si přál. Možná ještě lepší pořízení s Narutem, který se mimochodem vůbec neozval. Měl silné nutkání mu zavolat. Zase si může být jist, že Sasuke zajišťuje jeho pozornost. Znovu na něj myslel. Zajímavé jak jedna osoba uvízne v hlavě. Zavřel své oči, naslouchal velkým, dešťovým kapkám, včetně četných kroup narážející o sklo.

Nechápal Leeho, jak ten seriál může hltat. Dobře, i on měl rád fantasy a tak, jenže tohle vážně přehnali.

Krom nebe, které burácelo se bytem ozval dosti hlasitý zvonek. Gaara okamžitě zpozorněl, otevřel oči a nechápavě přejel pohledem po svém příteli.

"Někoho čekáš?"

"Ne. Ty snad jo?"

Gaara se pomalu zvedl a zamířil ke dveřím. Kdyby měl kukátko, podíval by se kdo přišel. Jestli to bude jeho bratr, uškrtí ho hned u dveří. Nemá chuť na jeho připomínky ohledně orientace. Yashamaru je na pracovní cestě, takže se ukáže nejdřív za dva týdny. Zabral za kliku, stlačil ji dolů a otevřel je. Překvapivě vyvalil oči na svého blonďatého kamaráda. Durch mokrého kvůli silnému dešti.

"Naruto?" hlesl rudovlásek a měl sto chutí ho obejmout.

Blonďáček jen odpověděl malinkým úsměvem, z koutků očí se pouštěly další kapky.

"A-ahoj," popotáhl nakřáplým hlasem.

"Co tu děláš? Neměl bys být doma?" pronesl tiše své otázky a uvolnil mu, aby mohl projít. Plavovlásek se zachvěl a nejistě jednou nohou překročil práh. Nechtěl je otravovat. Nejraději by se otočil a vrátil do toho deště v naději, že se to zlepší a on bude moci celou noc procourat.

"N-no... jde... o- o to..."

"To je Naruto - kun?!" vyjekl okamžitě Lee, rychle se obrátil a počastoval kamaráda velkým úsměvem, jenže se zarazil, když spatřil ten utrápený výraz.

Gaara ho sledoval. Pečlivě studoval jeho mimiku. Falešný úsměv by na něm poznal kdykoliv. Zná ho přeci tak dlouho.

"Co se stalo?" zeptal se přímo, nijak zvlášť se nevzrušoval nad tím, jak Lee vstal a přidal se k nim.

Naruto místo toho o krok couvl ven z bytu.

"V-víte co... j-já... radši... půjdu. Nechci vás rušit..." vyhrkl hned. Jako blesk sbíhal po schodech dolů.

"Naruto!" vykřikl Gaara a bez váhání ho následoval. Přitom houkl na Leeho, aby zůstal. Kašlal na to, že jde bosky. Blonďáček vypadal opravdu na zhroucení. Proč se tu tedy objevil, když nechce, aby někdo něco věděl? To nemělo logiku. Možná si to rozmyslel, zalekl se něčeho?

Uzumakiho rychlost byla neuvěřitelná a druhý chlapec jej zastihl až v momentě, kdy vylezl z bytovky do prudkého lijáku. Teprve na chodníku ho Gaara zastavil a zalitoval své blbosti, že si nevzal aspoň ty pitomí papuče. Stačilo několik málo sekund, aby celý promokl na kůži. Pevně sevřel blonďákovo předloktí a natočil k sobě.

"Sakra Naruto, co se děje?" vyhrkl na něj už netrpělivě. Krom deště se na tváři kamaráda, objevily slzy. Daleko větší než dešťové kapky z nebe. Gaara proto uvolnil svůj pevný stisk a chytil ho za rameno se zaraženým výrazem. Kvůli studeným kapkám mu byla zima. Byla to však jen drobělina. Kvůli němu byl vážně schopný zajít do extrému.