Zůstaň se mnou, prosím [SasuNaru, LeeGaa, GaaNaru] ✔

[41.] Je to jen v hlavě

Tyrkysové duhovky smutně sledovaly čirou tekutinou něčeho, co zdaleka připomínalo vodku. Kolem hučela hudba a lidé jeho věku, či o něco starší, se nadšeně bavili. Světla jasně svítila a sem tam o sedícího rudovláska zavalil někdo, kdo si bral ze stolu pití.

Gaara nechápal, co tu dělal. Jeho strašné psychické rozpoložení mu zůstalo doteď. Uběhly necelé dva týdny od té nemilé facky, během těch dnů se snažil nějak dostat do kupy, jenže to nešlo. Volal Temari a hodně se jí ptal na Naruta. Ona mu donášela zprávy o blonďákovi a taky jak se byl špatný. Málem se z toho sám rudovlásek sesypal. Hořce přijímal všechna její slova i ostré názory. Samozřejmě svého mladšího bratra pěkně sjela. To by nebyla ona. Taky viděla, že se necítil nejlépe a on se jí svěřil s hroznou informací...

Necelých čtrnáct dní zpátky

"Cože...?" vydechl nevěřícně rudovlásek a málem se zadusil rýží. Odložil hůlky, aby se poklepal na hrudi a dostal otravná, dusící zrnka pryč.

Raso musel protočit očima. Ještě se tu udusí rýží a jeho plán skoná. "Slyšels dobře," prohodil jakoby o nic nešlo. "Dřív se v naší rodině uzavíraly domluvené sňatky normálně. Bylo to zcela běžné..."

"Dnes je ale jiná doba!" ozval se ostře mladší a zamračil se. To se tady má za sedm, osm let oženit?

"To mě nezajímá. Její rodina je můj konkurent. Lepší je s nepřítelem spojit síly. Naše firmy budou tak dobře spjaty a už se více nebudu muset starat o nedostatek nemovitostí, které mi chybí."

"Ty to děláš jen pro sebe," zavrčel a měl chuť hned teď začít brečet. Ne, opravdu se mu kradly slzy do očí. Nehodlal si vzít holku, kterou sotva znal a navíc, když už bylo jeho srdce zabráno někým jiným. Tohle jako existovalo v dnešní době stále? Jako ano, kolikrát viděl, že se uzavírala manželství o majetky a zisk. Takto to má být i v jeho případě? Nic takového nikdy nechtěl.

"Ne, nedělám to pro tebe... Potřebuješ... normální život... Stejně tak jako tvůj děd... a já... Musíš se těch věcí zbavit... Je to jen v tvojí hlavě a to co cítíš je špatně..." procedil všechna slova skrze zuby.

"A-ale... ale... nechápu... proč-proč... já...? Proč ne... Kankuro? Je starší...! J-já... nemůžu být s holkou... To nejde!" vyhrkl Gaara skrze hlasité nádechy a snažil se uklidnit to tepání v hlavě. Jejich první společná večeře a stane se tohle... Nepředstavoval si to ani v nejhorším snu.

Žene ho do manželství s holkou... Proboha, vždyť je gay! Nemohl ho nutit, aby byl se ženou! Proč tyhle staromódní sra- hlouposti mu lezly ušima. Raso byl, a doopravdy smýšlel jako stará škola. Vůbec nebral v potaz to, co bylo v dnešní době normální: svazky z lásky, nebo vůbec žádné svazky. Však Kankuro s těmi výstřelky taky brzy skončí...

"Myslíš, že jsem tvůj zasranej majetek, nebo co?!" nevydržel to už rudovlásek, prudce vstal a práskl dlaněmi o stůl. "Sakra, vzpamatuj se! Nemám v plánu se nikdy oženit! Nikdy! Tohle je... to je... co si o sobě sakra myslíš?!" spustil drze.

"Že nenechám svoji rodinu padnout. Má příliš dlouhý rodokmen na to, aby skončila," zavrčel přísně, zcela ochotně mu pohled opětoval. "Než dostuduješ... bude ti dvaatřicet, potom ti dám celý rok na seznámení a vzít se můžete ve čtyřiadvaceti. Myslím, že to je ideální věk, ne?"

Mladý Sabaku odstoupil od stolu. Ne, ne, ne... Tohle nepřipustí... Vůbec se to s tátou nedalo vydržet... Pořád bude lpět na pravěkých zvyklostech. Hrdě pozvedl bradu a s jasným vzdorem promluvil: "Ty mě řídit nebudeš a než dostupuju, vypadnu odtud... Mně je tahle rodina totiž úplně ukradená..."