Zůstaň se mnou, prosím [SasuNaru, LeeGaa, GaaNaru] ✔

[38.] Bolest

Dlouhé týdny se táhly neúprosně a krutě jeden za druhým. Narutova nálada klesala na bod mrazu každou hodinu po jeho odchodu.

Kvůli silné bolesti v oblasti beder nebyl několik dní ve škole. Změnil se až k nepoznání. Sotva jedl, pil, vůbec nechodil ven a byl bledý jako stěna. Bolest se snažil tlumit prášky a zbývalo jen několik týdnů do konce ročníku, kdy se psal jeden test za druhým. Proto musel alespoň jednou v týdnu přijít, jenže to málem zkolaboval. Nezvládal to jak fyzicky, tak psychiky. Ne, že by byl slabá osobnost, on jen cítil strašnou bolest v srdci.

Marně vytáčel jeho číslo, psal mu zprávy, ani na jedno nereagoval. Probouzel se s oteklýma očima od pláče. Celé noci promlakal, marně se pokoušel zbavit jeho značek. Sedřel si kůži a ani tak to nepomáhalo. Musel to nechat zahojit.

Jediný, kdo mu s touhle mizernou náladou pomáhal byl Jirayia. Někdy se před ním Naruto zavíral, aby měl klid od těch všetečných otázek zda byl v pořádku, co ho trápilo a podobné blbosti. Kolikrát se ho pokoušel kmotr někam vytáhnout, však neúspěšně. Sám musel jít do práce, bál se o stav Naruta, ale ten tvrdohlavý kluk nechtěl s ničím pomoct.

Zrovna dnes měl být ve škole. On opět ležel v posteli, na boku a sledoval dění z okna. Spíš sledoval oblohu, která se během odpoledne zatáhla. Díval se na dešťové kapky, které líně stékaly po skle dolů.

Pomalu neměl sílu vypouštět slané kapky, leč slzení neušel. Bylo mu špatně. Bedra bolela a měl pocit, že ho ledviny přímo píchají. Bolelo to. Z tohoto důvodu vytáhl ze šuplíku plato prášků, vzal si hned tři a spolkl je. Voda mu zbyla ještě ze včerejška, takže je rychle zapil. Tolik si přál zase slyšet jeho hlas. Vyčítal si ten den. Kdyby neusnul, nebo se probudil včas... mohl ho ještě zadržet. Věřil, že ano. Zvládl by to. Gaara nebyl Sasuke. Rudovlásek odešel, protože ho neměl kdo zastavit. Dělal to, aby mu jeho otec nic neudělal a on mohl vůbec školu udělat, jenomže v takovém stavu, jako byl teď se opravdu nedokázal k ničemu přinutit. Sasuke na druhou stranu odešel, protože ho už nechtěl mít na očích. Stejně jako bratra.

Stejně to od obou byla zlá a sobecká zrada.

Bytem se rozezněl zvonek. Starší dívka s blond vlasy se svým přítelem trpělivě čekala, než se momentální majitel bytu rozhodně vstát a otevřít jim. Shikamaru už teď vrtěl hlavou a doufal, že ty dveře nerozkopne.

"Třeba spí, nechme ho," ozval se Shikamaru otráveným tónem. Znal ho dost dlouho, stejně nikdy nechápal, jak mohl být tak zničený kvůli zlomenému srdci. On akorát znal sílu své přítelkyně, když se moc naštve.

"Ne. Pomalu dělá závěrečný testy a Gaara chce vědět, jak na tom je," odsekla na to Temari a zazvonila ještě jednou.

"Cože? Já myslel, že se na něj neptá," zamumlal, jenže pak mu to došlo. Gaara jí volal nějak moc často a většinou spolu prokecali půl noci. Vrchol byl, když se spojil i Kankuro. To se pak cítil opravdu divně. "Tak proto..." hlesl tiše a zaúpěl.

"Jo," mírně se zamračila. Naposledy tu byla před týdnem a blondýnek už předtím nevypadal příliš dobře, jenže chlapec, který jim právě otevíral dveře ji nemile překvapil. Vypadal jak bledý stín jinak zdravého Naruta. Chvíli tak zaraženě stála a beze slov zírala.

Naruto se na ni naopak nemohl ani podívat. Jak by mohl. Měla podobné oči jako on.

"Co tu chcete," řekl tichým, leč nepříjemným hlasem blonďák a odvrátil pohledem do strany, než otočil své tělo a zamířil líným krokem ke stolu.

Temari si musela protřít oči. Myslela, že asi blbě vidí. Jeho stav se daleko víc zhoršil a stačil jen týden! Jen blbých sedm dní!

Sakra Gaaro. Kdybys ho jen viděl. Cos to jen provedl...?