Still standing - HP AU

Kapitola 15. - Početná večeře s počestnou pravdou

Oficiálně jsem dočetla celou HP sérii (včetně Prokletého dítěte, ale o tom se odmítám bavit) a mám v příběhu od začátku až do konce jasněji ještě víc, než předtím. Snad tedy budou updatey o dost častěji tak jako to bývalo na začátku.
Ohlasy, komentáře s názorem a votes neskutečně motivují pro pokračování tak jako vždy! Teď už si ale užijte kapitolku :)

„Poslyš Siriusi to je pravý stříbro že?" hulvát Mundungus Fletcher na kterého paní Weasleyová každou chvíli házela znechucené pohledy, rukávem šmudlal pohár na víno. 

Všichni večer kdy Harryho napadli mozkomoři zaslechli, že právě Mundungus měl Harryho hlídat a pokud se Molly nezamlouval předtím, tohle mu nepřidalo ani trošičku. 

„Ano," přikývl Sirius a překonal znechucený pohled paní Weasleyové. Ten jeho však směřoval na pohár „Nejkvalitnější tepané stříbro, skřetí práce z patnáctého století zdobeno rodinným erbem Blacků." Loknul si ohnivé whiskey.

„Ale ten by se určitě dal sundat." Mumlal si Fletcher pod nosem.

Harry chvíli poslouchal jak paní Weasleyová křičí na Freda a George, aby přestali šaškovat s hrnci a vzali je rukama. Poté zase Siriusovi připomínala vyhnání běhnic ze záclon a bubáka v psacím stole na což on nepříliš nadšeně kýval hlavou a Harry si byl poměrně jistý, že upíjel už druhou sklenici ohnivé whisky od chvíle, co se shledali. Poté si však povšiml něčeho zvláštního. 

Nejenže Hailey místo toho aby se spolu s dvojčaty smála nějakému příběhu, který vykládal Mundungus, ona ani neprosila tu zvláštní Tonksovou, stejně jako Ginny s Hermionou, aby měnila podobu svého nosu. Místo toho nenápadně poslouchala diskuzi mezi panem Weasleym, Billem a Lupinem. Harry přes hubování paní Weasleyové však z jejich konverzace zaslechl pouze „skřeti", „nevybrali", „dalo se čekat" a řinčení talířů jak si nabírali kmínové polévky.

„To s těmi vlasy je bezva. Vypadá to dobře!" Harry upoutal Haileyinu pozornost na pár vteřin. Lehce se na něj pousmála a opět se kradmo podívala na debatující muže a tvář jí zamrzla v zamyšleném šklebu. 

„Tak, Harry," Sirius se k němu naklonil „Pověz mi, do jakých potíží ses připletl tyto prázdniny? Nějaké natrhlé rty? Monokly pod okem? Fajn mudlovské holky?" šklebil se rozjařeně, což bylo nejspíš způsobeno právě onou whisky. 

„Já?" Harry se podivil. „Nebyls to ty kdo mi celé prázdniny horlivě psal, abych se do ničeho nezapletl a byl trpělivý." 

Sirius těkal pohledem mezi Harrym a někým dalším. „Víš... Ty dopisy tak úplně nebyly ode mě." 

„Snad ještě poznám tvé písmo." 

„To ano, já je psal." Přitakal Sirius. „Ale támhle Náměsíčník mi pokaždé koukal přes rameno, abych se tě neopovážil postrkovat k lumpárnám. Jednou mi to málem prošlo, jenže žel, Remus je stejně mazaný jak si ho pamatuji." 

Harry se podíval na Lupina, který zrovna na něco přikyvoval Billovi. Z tohohle úhlu se zdál jako úplně obyčejný chlapík, ale jakmile se od nejstaršího Weasleyovic syna odvrátil, odhalil několik dlouhých a kratších jizev táhnoucích se po obličeji.

„Promiň mi to Harry." Harryho zaskočila upřímnost v Siriusově hlase. „Jim nestačí, že mám domácí vězení, museli mi kontrolovat i dopisy které jsme si spolu psali."

„To nevadí..." snažil se to zamést pod koberec, ale cítil, jak ho někde hluboko v žaludku krom hladu teď bodá také malá zrada. „Pořád jsi mi odepisoval lépe než Ron s Hermionou."