Still standing - HP AU

Kapitola 27. - Záhada za záhadou

Nejenže setkání Brumbálovy armády nahrazovaly hodiny obrany proti černé magii, teď se staly i jediným zdrojem Haileyina sociálního života. Ukázalo se, že vám na něj nezbývá příliš času, když se snažíte balancovat psaní tří dvacetipalcových pojednání týdně, praktická cvičení, starání se o květiny potřebné pro zkoušky OVCE (nejen své ale také Freda a George), tajné odesílání balíčků plných kazisvětských vynálezů a k tomu osobní vyšetřování Bradavic jste rádi, že v noci dostanete pauzu od migrény ze všech nových opatření profesorky Umbridgeové.

Profesorka McGonagallová první pondělní hodinu opět zahájila výcucem, co od nového školního týdne smí a nesmí dle vrchní vyšetřovatelky dělat na školních pozemcích a jejich okolí. A tak to šlo týden co týden.

Nebylo to za tak dávno, co kouzlo jiskřící krásy v šedivých deštivých dnech ozařovalo jakoukoliv místnost, do níž Anna Ollertonová vešla a když jí ho profesorka Umbridgeová na chodbě bez varování sejmula z těla, sebrala spolu s ním i kus Anniny osobnosti. Zůstala stát na chodbě, s kamenným výrazem ve tváři. Protesty proti pravidlu že mimo výuku na chodbách nesmí být prováděný jakákoliv kouzla Umbridgeová kvapem rozmetala.

„Byla jsi tam už?" optal se Fred při večeři.

„Hm?" Hailey se dál kousala do nehtu a otočila stránku Historie Bradavic.

„Víš, že je před tebou celá hostina a ty večeříš nehet."

„Neruš, poslední strana." napomenula ho a zoufale četla zbylý odstavec.

Nic.

Trvalo jí měsíc, než tu pitomě tlustou knihu přečetla a ani slůvko o tajném místu využívaném pro odklad vzpomínek.

Práskla zadní přebalovou stranou a položila si hlavu do dlaní. Z frustrace by nejradši ječela nebýt obklopená spolužáky. Prohledala celý regál knih zmiňujících úschovu vzpomínek, přečetla snad vše, co se dá o myslánkách, ptala se Hermiony jestli o některém případu nečetla a nakonec využila i Komnatu nejvyšší potřeby. Když kolem se snažnou prosbou prošla potřetí, zjevila se obyčejná dřevěná dvířka vedoucí do dlouhé chodby, na jejímž konci čekal úmorně dlouhý výtisk Historie Bradavic. Zardousila svou nelibost v obsažných titulech a dala se do čtení.

A nic.

„Tak byla?"

„Kde?"

„No u Hagrida přece." připomenul jí Fred.

Hagrid se vrátil ke konci listopadu.
Jedno ráno zkrátka vešel do Velké síně na snídani, pomlácený jako blázen ale živý, a od té doby se začali modlit nejen za profesorku Trelawneyovou, ale také za ubohého šafáře poloobra. Umbridgeová se totiž snažila zatočit s oběma.
To ráno Hagrida přivítali Lee, Fred, George a Hailey oslavným jásáním a běželi se s ním přivítat. Fred s Georgem mu dlužili vysvětlení, proč u něj momentálně přebývá měsíční zásoba jejich produktů.

„Ne, nestíhám. Jestli jste zvědaví kde ho Řád poslal, proč jste se ho sami nezašli zeptat?"

„Protože jestli ty nestíháš, tak my přímo meškáme. Jsme pozadu snad s každou objednávkou a řešíme jedno místo k pronájmu."

Hailey přestala uhrančivě zírat na přebal Historie Bradavic a místo toho úkosem pohlédla na Freda. „Tak brzy?"

„Ehm, ehm."

„Ach ne," zaskučel Lee.
S Umbridgeovou byl jako na nožích od té doby co ho sesadila z pozice komentátora famfrpálových zápasů za to, že se před týdnem zastal Anny Ollertonové. Pokud Hailey správně četla Leeho signály, snažil se s Annou dostat přes fázi přátelství, jen se v tom zatím dost plácal.