Still standing - HP AU

Kapitola 16. - Vznešený a starobylý rod Blacků

Doufám, že Vás potěší a hlavně zabaví nová kapitola v momentální světové situaci...
Mám hromadu úkolů, kterých bude určitě postupem času jen a jen přibývat ale zároveň s tím taky nějaký ten extra volný čas takže doufám, že poměrně brzy přidám novou kapitolu, na kterou jsem se velice dlouho zvlášť těšila tak doufejme, že se podaří. Původně měly být tahle a následující kapitola pouze jedna kapitola protože mi přišlo, že se zatím nic dostatečně zajímavého nestalo, ale už teď jsem se vyšplhala skoro na 7000 slov (s tím že tato má kolem 4000) a myslím že málo z vás by dokázalo skousnout kapitolu o 15000 slovech.
Už Vás čekají nejspíš jen 3-4 kapitoly na Grimmauldově náměstí a potom se vrhneme zpátky do Bradavic, kde začne gradovat situace se všemi oblíbenou profesorkou. 
Jako vždy votes a komentáře podpoří a potěší.

Otevřeným oknem se do ložnice propouštěl chladivý noční vzduch a Hailey ležela na posteli rozprostřená jako hvězdice a čekala, jestli se k ní do pokoje Fred s Georgem přemístí nebo ne. Když na chodbě uslyšela hlasité kroky následované otevřením dveří a tlumeným vyhubováním rozhodla se to pro dnešek zabalit.
Vklouzla do hedvábné noční košilky, která ji konečně umožňovala naprostou volnost po náročném dni. 

Po špičkách se vykradla na chodbu a zamířila do koupelny ve třetím patře. V koupelně na druhém patře nebyla od noci, kdy si ustřihla vlasy.

Po opláchnutí a vyčištění zubů našlapovala ještě opatrněji, když se kradla zpět do svého pokoje. V přízemí se stále svítilo a tak ani nemusela použít svou hůlku.
Paní Weasleyová nechala pokoj dvojčat otevřený dokořán, aby lépe slyšela, kdyby se tam děly jakési nekalosti.

„Jestli tady zase v noci zabloudí Krátura a bude na mě čumět, až se vzbudím..." 

„Myslím, že Sirius ho na noc zamyká do toho malýho kutlochu v jídelně." 

„Bylo by dost nebezpečný, kdyby utekl. Vždyť se tady potuluje, taky toho musel dost zaslechnout. Ale když mu šplouchá na maják tak si to sotva dá dohromady."

Hailey moc dobře znala tyhle jejich tríčky.
Seslali na svůj pokoj kouzlo, které opakuje asi minutovou konverzaci o něčem nezajímavém pro lidi okolo a pokud existovalo něco, co bylo kouzelníkům šumafuk tak to jsou skřítci a jejich potíže. 

Pro Freda a George to byl vlastně nejjednodušší způsob jak nevzbudit pozornost.
Nikdo v domě by jim nevěřil, že budou potichu, ale nemůžou se bavit, o čem chtějí a tak způsobí minimální nutný rozruch, který zabaví jejich hlídačskou matku.
Bylo to slabé ale skoro neprokouknutelné kouzlo pokud jste o něm nevěděli nebo ho nehledali a tak stačilo tichounké „Finite" a maliličká jiskřička která vyskočila z Haileyiny hůlky kouzlo zrušila.

„-dost chybí."

„Jo mě taky..." šeptal George „Chtěl bych, aby to bylo jako dřív. Je toho na ni moc."

Fred zněl rozhořčeně „Nechápu, proč se před ní nekrotí, když ví, že jí to nedělá dobře! On je její prokletí říkal jsem to."

„Počkej," George zněl zaskočeně „Jak to myslíš?"

„Kdyby ji pořád neotravoval a nevnucoval se, mohla být teď úplně v pohodě. Způsoboval jí jen starosti kvůli turnaje a teď už jí způsobuje jenom bolest."

Hailey se zasekl vzduch v plicích a na vteřinu se jí zamotala hlava vztekem, takže se musela přichytit stěny.

„Cedric nemohl vědět, že umře. Za to ho nemůžeš vinit to-"

„Ale můžu! A budu. Turnaj tří kouzelníků byl nebezpečný, neměl riskovat sbližování když-"

„Co to plácáš Frede? Nikdo do toho nešel s myšlenkou na smrt ale na velkej balík peněz."