Still standing - HP AU

Kapitola 28. - Třeste se před námi

„Zatahej, jestli mě dobře slyšíš." provázek s ultra dlouhým uchem na parapetu přidržela a Ellio udělal, jak mu bylo řečeno. „Stačí, nechám ho takhle."

Hodiny na nádvoří pár minut po zvonění odbily na čas oběda a přesně dle Elliova rutinního sledování, se skrze otevřené dveře v učebně na prvním patře k Hailey donesly spěšné kroky. Ten se musel na oběd těšit.

„Doufám, že toho kouře Fred s Georgem po chodbě roznesli dost." šeptala přes otevřené okénko do ucha a hůlkou si zapálila půlku zhaslé cigarety. Nevěděla jak ji přirozeně uchopit a její prudký zápach ji štípal v nose.

Zatnula zuby a potáhla si, načež se nezkušeně hlasitě rozkašlala, jak očekávali.

Za dveřmi se prosmýkl tmavý hábit, načež se jeho nositel zastavil. Hailey se modlila aby omylem nepřilákala někoho nežádaného, kdo chodbou šel. Potáhla si znova a ani tentokrát se neubránila kašli. Cigarety Freyina bratra, které obstaral Fred, sice údajně neškodily, ale tato informace Haileyině nechuti neulehčila a sázela, že nechutnaly o nic lépe než obyčejné mudlovské. Musela ovšem uznat, že od nervů jí přeci jen pomohly.

Dveře při prudkém otevírání práskly o zeď a Hailey poprvé v životě cítila upřímnou radost, když se v nich zjevil hákový nos profesora Snapea. Předstírala, že se polekala, cigaretu zhasla a vyhodila z okna, které zastoupila tělem, aby si profesor nevšiml ucha narafičeného na parapetu.

Snape si prohlédl oblak kouře vznášejícího se kolem Hailey a pomalým nosovým hlasem promluvil. „Vaše odvaha se vyrovná pouze vaší hloupostí."

„Tak vy už," Hailey se zarazila a rozkuckala z dýmu stále putujícího skrze plíce. „Vy už studentům nadáváte i do blbců?"

„Do mého kabinetu, ihned!" Snape jí pokynul a ustoupil od dveří.

Hailey se otočila aby zavřela okénko a spíš než Snapeovi dala Elliovi znamení, že jde vše dle plánu. „Už jdu pane profesore." sbalila do kapsy hábitu krabičku cigaret s drakem sršícím oheň.

Cestu do Snapeova kabinetu se Hailey snažila co nejvíce zdržovat, aby kluci měli prostor provést svou část plánu. Správné načasování bylo kritické zároveň s diskrétností, a když Hailey ve sklepení spatřila patu, která se vynořila z čistého vzduchu, věděla, že musí nějak zakročit, než si Snape všimne.

Zaječela, couvla, narazila do profesorovy hrudi a svalila se na zem. Obsah brašny se rozsypal kolem a on posměšně zafuněl.

„Fuj! Fuj! Fuj!" Hailey se plazila pryč. „Byl tam obrovský pavouk, no fuj! Nechutný!" strach z obyčejných pavouků neměla, na půdě Doupěte potkala mnohem nechutnější obludy.

„Vzpamatujte se." zavrčel Snape a nakopl její tašku. „Posbírejte si ty krámy, tak dělejte."

Lenochodí rychlostí si pečlivě seřadila učebnice podle velikosti a zasouvala je zpět, kalamář žduchla, aby se odkutálel směrem, z nějž přišli a naháněla ho po chladné zemi.

Snape s netrpělivým mlasknutím mávl hůlkou a Haileyiny věci naskákaly do brašny, která zůstala viset ve vzduchu, dokud si ji nepověsila kolem ramene. Nepoděkovala mu, jen si odfoukla spadlé vlasy z obličeje a důstojně pokračovala ke Snapeově pracovně. Víc času jim zajistit nemohla.

V zatuchlém tmavém kabinetě plném odporně vyhlížejících nakládaných žab, myší a jiné havěti, Snape zasedl za stůl a Hailey měla pocit, že je zase maličká prvačka co právě vší silou praštila Kennetha Towlera do nosu a čeká vyloučení ze školy. Nenechala se pohltit vzpomínkami a vzdorovitě hleděla do bledého obličeje. Zasklená polička za ním se podobala všem na chodbách, v nichž byly vystavěné školní poháry, medaile a cennosti. Jistě si ji chystal na Merlinův řád za lapení Siriuse. Hailey pocítila škodolibé zadostiučinění nad její prázdnotou.