Still standing - HP AU

Kapitola 24. - O Percym a Tichošlápkovi

Zdravím všechny, kteří po měsíci neaktivity zůstali věrní mému dlouho slepovanému příběhu!
Kapitola je opět opravdu dlouhá tudíž doporučuju klidně s přestávkami v klidu přečíst (my středoškoláci teď v karanténě asi budeme mít trochu volnější rozvrh i když nejspíš záleží na způsobu, kterým online výuku Vaše škola pojala).

Doufám, že se Vám kapitolka bude hodit na zahnání nudy a hlavně se bude líbit. Já se u ní při psaní i editu ve Wattpadu neskutečně zapotila.
Připomínám, že pro novinky ohledně postupu ve psaní, detaily k příběhu a střípky z mého života můžete sledovat instagram věnovaný převážně Wattpadu @oniondaughter
Veškerá podpora z Vaší strany mě velice těší a motivují, takže s chutí komentujte pokud máte dotazy, připomínky či názory. Ráda si počtu ✌🌻
(Tak snad zase dřív než za měsíc 😅)

Tohle nebyl nejlepší začátek roku, který nejlepším ze všech být měl.

„Poslední ročník! Jsme mazáci!" hřměl Lee přes celou chodbu při příjezdu do Bradavic.

„Jsme banda propadlíků..." se sklopenou hlavou odcházel v pátek z poslední hodiny – Obrany proti černé magii. „Doslova není šance, že uděláme OVCE z obrany. Ne že bych se teda normálně nějak snažil učit... ale aspoň z hodin jsem něco měl! Od týhle babice jsem si za dva týdny odnesl možná tak bolavou ruku." Třel si hřbet pravačky.

„Opisování z učebnice pro prváky je k ničemu." Dala mu zapravdu Hailey. „To už bychom na sebe rovnou mohli hodinu a půl jen zírat. Lee co to máš na hřbetu ruky? Došel pergamen?"

„Ale to nic není." Svěsil ruku s prapodivným červeným črtancem a začal si třít zápěstí. „Jen nuda z hodiny run. Fakt mě ta ruka bolí, možná bych mohl skočit za Pomfreyovou a zeptat se jí jestli by mě nemohla omluvit ze psaní. Nejlépe navždy."

„To ti nikdy neprojde Lee." Přiskočila k nim Angelina. „Nevíte, kde jsou Fred s Georgem? Dnes je konkurz na brankáře a začínám se bát, že na něj zapomněli. Stačí, že Harry trčí na trestu s Umbridgeovou."

„Už zas?" podivila se Hailey „Mě stačilo jedno kázání od McGonagallový a držím se stranou. Nerada, ale jestli budu muset být ještě někdy na druhém konci jejího laserového pohledu..." žaludek se jí stáhl nad vzpomínkou přísně stažených rtů a hrůzy lesknoucí se v profesorčiných očích když spatřila dopis Jamese Pottera v jejích rukou. „Nemám tušení, kde jsou kluci. Na dvouhodinovku bylinkářství taky chyběli."

Ani včera s nimi příliš dlouho nebyla. Na snídani zastihla jen George, což jí vlastně skvěle nahrávalo, protože s ním potřebovala mluvit o samotě. Následnou dvouhodinovku obrany oba Weasleyovi prospali, na oběd se vytratili a do přeměňování málem přišli pozdě.

„Nejspíš někde něco kutí se záškoláckými zákusky." Řekl Lee. „Zájem prý roste a to teprve končí druhý týden. S takovou budou v balíku, ještě než vyjdou ze školy."

„Kdybyste je potkali, vyřiďte, že jim radím, aby přišli včas, jinak uplatním Oliverovo pravidlo číslo třicet čtyři."

Hailey i Lee pokřivili rty a bolestivě zasyčeli.

„Hele Angelino je povinnost dostavit se i pro komentátora?" obočí mu několikrát laškovně vzlétlo vzhůru.

„Tvejch keců mám dost na zápasech Lee. Rozhodně nechoď." Odpálkovala ho, a rychlými kroky dohnala Hailey, která ponechala prostor svému příteli, aby flirtoval. „Zato ty bys mohla hm?" Zahákla se Hailey kolem lokte, což nebylo vůbec zvykem a zanechalo ji zaskočenou. „Morální podpora a tak?"