Still standing - HP AU

Kapitola 14. - Vítej mezi námi

„Tenhle tajnej spolek... Můžu se do něj přidat?" 

„Soráč Lee," George přehodil ruku kolem Angeliny „zasvětí do něj jen lidi, co už mají Bradavice za sebou." 

„Tento rok bude leháro." Fred si teatrálně zívnul a složil hlavu na Haileyino rameno.

Angelina se uchechtla „Vždyť nás čeká poslední rok! Budeme muset dělat-"

„Nějaký pitomý zkoušky jsou mi u pr-"

„Drazí studenti," Brumbál se rozpřáhl a na hlavě mu vyrostl cylindr „s velikým potěšením vám oznamuji, že vyučování obrany proti černé magii se pro letošní rok ujme pan profesor Snape – ředitel Zmijozelské koleje." 

Snape si zakrýval ústa svým hábitem a vykročil plíživým krokem vpřed.

Hailey náruživě strkala Fredovi do ruky vidličku „Bodni mě, bodni mě! Já už nechci žít! Nebo ji hoď po něm! Já se ho nikdy nezbavím!" její hysterický jekot se ztrácel v obří vlně potlesku studentů.

Fred pouze pokrčil rameny, uchopil příbor a napřáhl se, aby se pokusil trefit Snapea.

„Jseš blázen!?" Lee mu ho z ruky vytrhl „Ty se nikdy netrefíš, nech to na mě." Poté se postavil, křikl „Pane profesore chytejte!" a opravdu po něm vidličkou hodil.

Prolétla vzduchem neskutečnou rychlostí.
Snape stáhl ruku s hábitem a zasyčel na ně. Místo normálních zubů měl však špičáky, a když se už už vidlička chystala zabodnout, změnil se ve shluk netopýrů. 

Rozlétli se všude po Velké síni a začali napadat studenty.
Angelině jeden vyškrábl oko a hodil ho do Haileyina dýňového džusu který začal šumět jako minerálka. Angelina ječela jako smyslu zbavená a z oka jí vystřikovala halda krve rovnou na Georgeův pihatý obličej. 

Hailey měla pocit, že padá. Trhla sebou jako kapr a najednou hleděla na tmavý strop.
Cítila, jak jí po čele ztéká několik krůpějí potu. Měsíc jí od okna svítil do obličeje.

Úplněk, pomyslela si. Nikdy se dobře nevyspala za úplňku. 

Něco ji pošimralo na nohou. Chtěla se tam poškrábat ale místo toho zavadila o něco velkého a chlupatého. Teprve teď si všimla, že matrace je zvláštně prohnutá.

Několikrát do té věci kopla nohama, jak se panicky odsunovala a šmátrala po své hůlce, přičemž přepadla přes okraj postele s dunivým nárazem.

Chlupaté stvoření zvedlo hlavu a rozhlédlo se kolem. 

„Lumos!" křikla Hailey.

Hleděl na ni rozespalý chundelatý černý pes kterého moc dobře znala. 

Chytila se za srdce „Sakra... Siriusi vyděsil jsi mě!" 

Sirius v psí podobě sklopil uši a seskočil z postele. Začal do ní čenichem šprtat, aby si lehla zpět.
Vyškrábala se tedy na postel a Sirius byl v mžiku zpět vedle ní. 

Byla tak unavená že neměla energii na dohadování se o tom aby si Sirius lehl na zem„Doufám, že nemáš blechy..." 

Zvláštně, skoro až lidsky, si odfrkl, jako kdyby se ho takové osočení strašně dotklo. Čenichem jí nadzvedl ruku a strčil svůj dlouhý čumák pod její dlaň. 

Hailey ho pomalu pohladila po hlavě a poškrábala za ušima „On je vlastně úplněk viď? Někdy mi musíš povědět, co všechno jste v Bradavicích za úplňku zažili. Popravdě by bylo super se prohánět s kamarády ve zvířecí podobě. Ale stejně... Tohle by bylo fakt dost divný, kdyby se mi před chvílí nezdála další noční můra o Snapeovi."