Still standing - HP AU

Kapitola 10. - Všechno je jednou poprvé

Doufám, že se Vám tato kapitola bude líbit!
Vote nebo komentář s názorem, reakcí nebo připomínkou vždy potěší!

Celý rok se zdál být intenzivnější než ty předešlé. 

Hailey si nových věcí zažila víc než dost.
Lásku, starost, hádky, tajnosti... To však netušila, že si tento rok zakusí ještě jednu věc.

Den posledních zkoušek byl zároveň dnem třetího úkolu v turnaji.
Cedric nemusel žádné zkoušky skládat a místo toho dnešek trávil se svými rodiči.
Jak se ráno od profesorky McGonagallové dozvěděli, pozvali rodiče všech šampionů. Když o tom říkala Harrymu, zůstal na ni zmateně zírat. 

Později se dověděli, že za Harrym také někdo přijel a nebyli to Dursleyovi jak si prvně myslel ale paní Weasleyová spolu se svým nejstarším synem Billem. 

Hailey poslední dva týdny strávila nepřetržitým učením a nejoblíbenějším místem kde studovala, se stala knihovna. Poprvé se učila, aniž by byla obklopena studenty z Nebelvíru. Místo toho seděla v Mrzimorském hloučku u dlouhého stolu s výhledem na krásnou modrou oblohu bez obláčků. 

Cedric jim pokaždé donesl něco k snědku z kuchyně a na chvíli si k nim přisedl se snahou pomoci s učivem či morálně.
Jejich stůl byl v samém zákoutí knihovny a tak nemuseli čelit přílišnému komandování a utišování madam Pinceové.

Den před zkouškou z lektvarů měla Hailey pocit, že se zhroutí protože Snape si tento rok dával speciálně záležet na tom, aby ji co nejvíc vydusil a tak místo klasických pěti minut strávila v Cedrikově klíně rovnou dvacet a ještě se ho odmítala pustit.
Nechtělo se jí ani moc mluvit potřebovala jen, aby ji někdo držel – podobně jako Cedrica poté co zvládl přelstít draka v prvním úkolu.
Cedric z ní všechno vycítil a tak ji pouze pevně držel, bavil se s kamarády, kteří si zrovna dali pauzu a občas na Hailey shlédl, láskyplně se usmál, věnoval jí jemný polibek na čelo nebo do vlasů a pošeptal jí, že to zvládne. 

Jakmile zkoušky konečně skončily, Hailey pocítila všechnu tu únavu, kterou zakrýval stres. Kdyby nebyla škola naplněná bzučící energií a nadšením kvůli třetího úkolu který konečně rozhodne, která škola zvítězí, pravděpodobně by si už spokojeně chrupkala ve stínu pod nějakým stromem na Bradavických pozemcích. 

Místo toho se teď opět vítala s panem Diggorym kterého znala už z mistrovství světa ve famfrpálu a nechala Cedrica aby ji představil své matce.
Byla to poměrně příjemná žena střední postavy s velice nakažlivým smíchem.
Nezdála se být tak ctižádostivá jako jeho otec, který neustále opakoval, že je Cedric lepší než jakýkoliv jiný šampion (obzvlášť Harry) a vypadalo to, že Hailey chtěl přidat, jako další trofej kterou Cedric získal ale Harry ne. 

Hailey možná měla o vrásku nebo dvě navíc starostí o Cedrica ale plně věřila v to, že je připraven, ať už ho tam potká cokoliv. 

Varování o Snapeovi dostal a Hailey se značně ulevilo když si jednou při učení v knihovně všimla, jak Cedric zbystřil, když dovnitř Snape vpadl. Když profesor procházel kolem jejich stolu, cítila, jak se k ní přisunul. Jakmile však zmizel z dohledu, Cedric Hailey šeptnul do ucha, že bude hned zpět a zmizel za stejnou řadou knih. 

Vrátil se za pět minut s tím že Snape šel do oddělení s omezeným přístupem a když šel za ním, okamžitě ho vykázal ven, i když je Cedric Mrzimorským prefektem.
Nechtěl, aby ho někdo špehoval. 

Tribuny už pukaly pod váhou všech diváků a Hailey se pořád držela úplně dole aby mohla být co nejdéle se Cedrikem a jeho rodiči. 

Jakmile však poslední úkol zahájí, čekali na ni někde v prostředku George, Fred a Lee Jordan. Ginny Weasleyová měla líce úplně pomalované Nebelvírskými barvami a poskakovala vedle bratrů Creeveyových kteří drželi obrovský po domácku vytvořený plakát, na kterém stálo „POTTER JE VÍTĚZ" a tři vykřičníky za tou větou upravili tak aby vypadaly jako blesky.