Still standing - HP AU

Kapitola 21. - Oslava prefektů

V moment, kdy Hailey vkročila do chladné chodby na Grimmauldově náměstí jí Blackie vyskočila z náruče a zmizela někde ve vrchních patrech domu. Jen doufala, že se nestřetne s Kráturou. Kdyby od něj načuchla, spolubydlící v Nebelvírské věži by jí nejspíš nepoděkovaly.

Dřív než stačil Lupin vejít do sklepní jídelny, Hailey ho zadržela „Je nutné o dnešku říkat mamce?" 

„Na to bych se spíš já měl ptát tebe." Odpověděl „Jestli máš pocit, že jsem ti dostatečně přímě nevysvětlil, že bys neměla takové věci opakovat... Už jsi plnoletá, pokud nechceš, nic jí říkat nemusím. Taky je ale možné že si půjde stěžovat chlapcova matka."

„Já ho nezmlátila." Bránila se Hailey.

„To je fakt." Pokrčil rameny Lupin a otevřel dveře do jídelny „Hestii to říkat nebudu." A pak oba vkročili do zaplněné jídelny.

„Zatraceně!" vykřikl George a upustil svou lžíci do talíře s polévkou „Pane profesore Snape! Vy jste dnes nakonec přišel na oběd?" 

Harry – stále dobře naladěn z úspěšného soudního řízení – se okamžitě rozesmál. 

„Pane profesore," pokračovala Ginny v komentáři na Haileyino vzezření „Přísahám, že to pojednání o nejjedovatějších jedech světa budete mít zítra ve sborovně, jen mi prosím nedávejte nedostatečnou!" sepnula ruce a bědovala.

Hailey několikrát dlaněmi uhladila své rovné krátké vlasy, zmáčkla si kořínek nosu a odpověděla nosovým hlasem „To bych vám radil Weasleyová jinak si je v příští hodině vyzkouším na vás!" nechala cestovní plášť dramaticky spadnout až k zemi za jednotného výbuchu smíchu Siriuse, Rona a Billa. 

Fred se na své židli zaklonil „Pane profesore Snape nikdy jsem si nevšiml, jak pěknej zadek v tom hábitu máte! Zvlášť když se vám roztrhl plášť jaký zloun vám ho mohl takhle potrhat? Malé bezbranné batole, kterému jste ukradl zmrzlinu? Nebo snad! Nedej Merlin!" Fred dramaticky položil pravou ruku na své čelo jako omdlévající žena z divadelních představení „Štěňátko?!"  

„Pan profesor dnes vyvolal bitku." oznámil Remus který se stále lehce pochechtával nad Snapeovou imitací a provokací zbytku obyvatel domu.

Jakmile to dořekl, spustil se blázinec, který se podařil překřičet jen Tonksové která naštvaně třískla napůl plným talířem do kterého si právě nabírala polévku a trochu vylila na stůl „A že já vždycky o to nejlepší přijdu!" načež jí rychle odpovídal Sirius svou vlastní stížností, že se mu upírá naprosto všechno vzrušení z odboje.

Hailey zhrzeně hleděla na svého bývalého profesora „Zrádce! Práskač!" 

„Říkal jsem, že se nezmíním tvé matce. Nic víc." Pokaždé věděl jak se ze všeho vyvlíknout. 

„Co to bylo za bitku?" ptal se zvědavě Ron.

„Bil se za ni kluk." Významně pronesl Lupin.

„Kluk?" žasl Sirius na pár vteřin, než se mu obličej rozjasnil nadšením.

„Kluk?!" vykvikla Tonksová štěstím.

„Kluk...?" zopakoval po nich nelibě Fred.

Pokud Sirius a Tonksová prožívali nadšení, že možná ale vážně jen možná by Hailey mohla najít někoho, kdo by ji konečně rozptýlil od osudu jejího prvního vážného vztahu, Fred cítil naprostý opak. Chtěl, aby se Hailey cítila lépe, ale pokud to bylo kvůli dalšího cizího chlapce moc mu to nevonělo. 

Lupin nadzvedl obočí a vyšpulil spodní ret „Technicky vzato to byli dva kluci." 

„Dva?!" spráskl ruce Bill „Nikdy mě nenapadlo že z tebe vyroste taková lamačka srdcí."