„Miluje tě" „A teď tu o Popelce"

Alex

„Nevím, o čem to mluvíš Lily," řekla jsem, jak nejpřesvědčivěji to šlo. Moc dobře jsem věděla, o čem mluví. A měla pravdu. I když mě to děsilo.

„Alex Hope Whitová! Okamžitě mi tady přestaň lhát a řekni pravdu!" zvýšila hlas a zamračila se.

„Nelžu ti Lily. Opravdu nevím, o čem mluvíš," nevím, jestli jsem se snažila přesvědčit ji nebo sebe. Co vím stoprocentně je fakt, že to nefungovalo.

„Alex notak!" vyjekla, „vidím, jak na něj zase koukáš, když si myslíš, že se nikdo nedívá, jak se na sekundu usměješ vždycky, když ho vidíš, jak moc ti chybí."

„Lily ne. S Blackem jsem skončila, jasný?! Už jednou to podělal! Nemůžu mu to jen tak odpustit! Byli jsme nejlepší kamarádi! Vždyť mi ani neřekl důvod..." na konci se mi zlomil hlas a rozbrečela jsem se.

„Taky jsi k němu nebyla úplně upřímná Lex."

„Tohle sem netahej. Odřízl by mě, i kdyby věděl, že jsem se s Danem rozešla." Daniel McAllister. Je o rok starší, minulý rok udělal OVCE a odešel. Chodili jsme spolu od konce mého čtvrtého do začátku pátého ročníku. Byl fajn, ale měla jsem ho jen ráda a v tom byl problém. Nemilovala jsem ho. Došlo mi to v půlce října, necelé dva roky zpátky. Bylo to v době, kdy jsme se Siri-Blackem hádali. Vlastně jsme se s Danem rozešli kvůli němu. Rozešli jsme se, protože jsem zjistila, že miluju Siriuse Oriona Blacka. A pak jsme se pohádali úplně a já jsem ho po nějaké době začala nenávidět. Ale co. Byli jsme děti. Člověk prostě nemůže skončit s někým, koho miluje od patnácti.

„A kdybys mu řekla to druhé? Že ho miluješ?"

„Nevím, jasný? Tohle je prostě "co by kdyby" Lily. Jsou to dva roky. Teď už je to stejně jedno, tak to neřeš."

„Co když měl nějaký důvod? Vždyť na něm jde vidět, jak ho to mrzí."

„Jo. Po dvou letech. Už to prostě neřeš. Taky tě nenutím bavit se s Jamesem. Tak už mě nech být," vyjela jsem na ni a rychle jsem odešla. Chtěla jsem být chvíli sama. Neměla jsem nikam namířeno, jen jsem si chtěla pročistit hlavu.

Po půl hodině bloudění po hradu, jsem došla na astronomku. Opřela jsem se o zábradlí a přemýšlela. Nechtěla jsem být na Lily hnusná, jenže ona to nedokáže pochopit. Jasně, milovala jsem ho, ale byla jsem dítě. Teď je to jiný. A Black? Stal se z něj obyčejný děvkař. Na astronomku jsme kdysi chodívali spolu. Pod Jamesovým neviditelným pláštěm. Vždycky jsme počkali, až usne a bez jeho vědomí jsme si ho vypůjčili. Několikrát jsme tady zůstali i celou noc. Byly to fajn časy, ale je to pryč. Nemyslím si, že by Black mohl být zase stejný jako kdysi.

Takhle jsem přemýšlela ještě hodinu. Koukala jsem na školní pozemky a nechala myšlenky a vzpomínky, aby mi jen tak proudily hlavou. Jednu věc měly všechny společnou. Ačkoli jsem si to nechtěla přiznat, všechny se točily kolem černovlasého chlapce s bouřkovýma očima. Kolem Siriuse Blacka. Chyběl mi. Přes to všechno mi chyběl. A to hodně. I když jsem sama sebe přesvědčovala, že ne. Už rok a půl jsem si namlouvala, že ho nenávidím. A úspěšně. Ale někde uvnitř mi bylo jasné, že to takhle nepůjde navždy. Že to jednou vypluje na povrch. A to mě děsilo. Bála jsem se dne, kdy se to dostane ven. Všechno to, co jsem zamkla hluboko v sobě. Ta chvíle se každým dnem blížila. Bylo to děsivé, ale jednou to prostě přijít muselo, ne?

Zatřepala jsem hlavou a sešla jsem schody z astronomky. Bylo už celkem pozdě, tak jsem se vydala rovnou na večeři. Jen co jsem vešla do Velké síně, uviděla jsem své nejlepší kamarádky společně s Pobertama. Lily nevypadala moc šťastně, takže tipuju, že se k nim Poberti jako vždy přisrali. Hned když jsem si sedla, Lily se mi začala omlouvat.

„Moc se omlouvám Lex. Nechtěla jsem na tebe tak tlačit. Jen mi přijde, že nejsi šťastná, že se trápíš. Tak mě napadlo, že kdybyste to urovnali, bylo by to zase lepší," všichni se na nás koukli tázavým pohledem.

„To je v pohodě Lily. Taky se omlouvám, že jsem tak vyjela. Vím, že to myslíš dobře. Jen už prosím nemluv."

„Ou, promiň. Nedošlo mi to. Ale už mlčím."

„Co se tady děje?" zeptal se Remus.

„Reme promiň, ale tohle řešit s váma všema nechci. Neber to špatně, ale tohle prostě nemůžu. A taky nechci, aby se mi do života pletl Black. A ty se na mě tak nekoukej Jamie. Slibuju, že ti to někdy vysvětlím."

„Ale notaaak," udělal na mě James psí oči.

„Tohle na mě nezkoušej," zasmála jsem se.

„A musíme si promluvit," dodala jsem po chvíli a mrkla na Lily.

„O čem?" zajímal se hned.

„Později Jimmy, později."

Po večeři jsme šly s Lottie do knihovny, kde jsme si dodělaly esej do přeměňování. Lily s Jess už ji měly hotovou ze včera, ale já s Lottie jsme holt ty nezodpovědné. Ne že by mi to ve škole nešlo, ale úkoly prostě dělám na poslední chvíli.

Zabralo nám to asi hodinu a pak jsme šly rovnou do pokoje. Hned když jsme přišly, začala se Lily ptát, kdy promluvím s tím Jamesem.

„Nevím Lils. Nejdřív zítra, ale jak jsem říkala. Nic neslibuju," usmála jsem se na ni, „a Lottie, kdy je nábor do famfrpálového družstva?" otočila jsem se na Charlotte. Já hraju na postu odrážeče a ona na postu střelkyně. K mé smůle je druhým odrážečem Black.

„Tuto sobotu, jako vždycky. Dneska to James dal do společenky na nástěnku. Měla bys to začít číst," protočila očima.

„No jo no. Ten poslední rok už je to stejně jedno," pokrčila jsem rameny, „a nevím jak vy, ale já jsem unavená, takže už půjdu spát.

„Myslím, že jsme na tom všechny stejně," zívla si Jess, tak jsme se nachystaly do postele a s popřáním dobré noci šly spát.

Tak pátá kapitola je na světě a část vysvětlení toho, co se stalo mezi Alex a Siriusem s ní. Ještě nevím, kdy tam bude popsaná Siriusova verze, ale ani ta Alex tady původně ještě neměla být. Každopádně bych chtěla poděkovat všem, kdo píšou komenty a hlasují. A hlavně jedné úžasné holčině aneta654 za veškerou podporu. Takže děkuju