„Miluje tě" „A teď tu o Popelce"

Alex

Ráno jsem se probudila celá rozlámaná. V noci jsem se skoro nevyspala a měla jsem noční můry. Už jsem byla zvyklá usínat vedle Siriuse nebo s vědomím, že je tady. Věděla jsem, že když nebudu moct spát, můžu jít ke klukům na pokoj a lehnout si k němu. A najednou to zmizelo. Jako by stačilo mrknout, aby se všechno změnilo.

Bylo ještě brzo, tak jsem si vzala knížku a šla jsem do společenky. Bála jsem se znova zavřít oči. Bylo to poprvé, co jsem nechtěla jít na astronomku. Když jsem ležela v posteli, uvědomila jsem si, že mi tam večer něco chybělo. No, něco, heh. Spíš někdo, abych byla konkrétnější. Ne že bych tam nikdy bez Siriuse nechodila, ale bylo to jako s tím spaním. Chyběl mi jak on, tak vědomí, že je tady pro mě. Četla jsem asi hodinu, když jsem za sebou uslyšela kroky.

„Ahoj," usmála jsem se na Rema, když jsem se otočila.

„Ahoj," pousmál se, „nemůžeš spát?"

„Měla jsem noční můry a nechtěla jsem vzbudit holky, tak jsem šla tady. Ale ani jsem nečekala, že bych se vyspala. Pořád myslím na Siriuse. Jak to, že nespíš ty?"

„Ani nevím. Prostě jsem se probudil a už nemůžu usnout. A neboj, bude to dobrý."

„Víš, co je na tom nejhorší?" zeptala jsem se po pár minutách ticha a Remus zakroutil hlavou, „to, že se to stalo včera a já jsem už teď zoufalá. Vážně. Netušila jsem, že jsem na něm závislá tolik."

„Miluješ ho, je pochopitelné, že ti to ublíží nejvíc,"pokrčil Rem rameny.

„To sice ano, Reme, ale to přece neznamená, že budu zoufalá po pár hodinách. Není to smrtící ani mě neodkopl z vlastní vůle. Nebo jako chápeš. Prostě to není tak, že by mě přestal milovat nebo že by umíral. Poslední dobou to všechno až moc prožívám. To musí skončit," řekla jsem rozhodně.

„Takže?"

„Takže to přestávám řešit. Budu se chovat, jako by se nic nestalo. Nebo víš co? Budu se chovat stejně jako Sirius."

„Cože? Jak jako Sirius?" zeptal se Remus zmateně.

„Jako by se posledních několik měsíců nestalo," vysvětlila jsem.

„Protože tím mu hrozně moc pomůžeš," podotkl Remus s protočením očí.

„Hele, vyjádření lásky nepomohlo, tak když se budu chovat, jako že ho přestávám mít ráda, třeba se, já nevím. Začne bát, že mě ztratí?" stála jsem si za svým.

„Nebo se ještě více vzdálíte," neodpustil si Remus, „vážně Lex. Nejsem si jistý, že je to dobrý nápad. Má to prostě moc velké rizika."

„Tak mi řekni, co má podle tebe dělat," rozhodila jsem rukama.

„Já nevím. Cokoliv. Jen ne tohle. Tohle je prostě šílené a může se to tím ještě zhoršit."

„Já tohle všechno vím, Reme," řekla jsem klidně.

„Tak proč-proč to chceš riskovat?"nechápal Remus.

„Protože asi-asi to tak pro mě bude lehčí."

„Lehčí? Co bude lehčí, Lex?"

„Nezhroutit se z toho, Reme, jasný? Nesesypat se jako hromádka neštěstí. To bude lehčí," přiznala jsem zlomeně a po tváři mi stekla slza.

„Oh Lex, promiň," řekl a objal mě.

Povídali jsme si o tom ještě hodinu-Remus byl stále proti-než jsme se šli nachystat, abychom všechno stihli. Holky už byly vzhůru, tak jsme všechny provedly ranní hygienu a vydaly jsme se na snídani. Ve Velké síni se k nám připojili kluci a já jsem pokračovala v rozhovoru s Remem.

„Chápu tě. Jen se bojím toho, jaké to bude mít následky," řekl Remus nakonec.

„Víš, co se říká, nezjistíš to, dokud to nezkusíš," pokrčila jsem rameny.

„Takže to fakt myslíš vážně?"

„Smrtelně."

„Dobře. Budu tady, ano?" usmál se na mě nakonec a já jsem ho s tichým „děkuju" objala. Vypadalo to, jako by bojoval sám se sebou. Jako že nevěděl, jestli má souhlasit nebo být stále proti.

„Sakra!" řekla jsem až moc nahlas.

„Co se stalo?" zeptal se James a ostatní se na mě taky koukali tázavým pohledem.

„Lektvary. Já. Sirius. Dohromady," dostala jsem ze sebe.

„Cože?" zeptala se Jess zmateně.

„Že teď budou lektvary a ona je na ně ve dvojici se Siriusem, který si nepamatuje absolutně vůbec nic," přeložil James.

„To bude spolupráce za všechny prachy," uchechtla jsem se.

„Co!?" vyjekl Sirius.

„Že jsme spolu na lektvary," ušklíbla jsem se, „neslyšel jsi?"

„Právě že jsem slyšel. Nebudu s tebou na lektvary."

„Ale jo, budeš," řekla jsem s kamennou tváří a protočila jsem očima, „Křiklan nás rozděloval už na začátku roku. Ale neboj, taky z toho v tuto chvíli nejsem zrovna odvařená."

„To ses až tak špatně vyspala, že jsi na mě dneska tak hnusná? Včera jsi byla milejší."

„Řekla jsem si, že nemám důvod, být na tebe milá. A pokud tě to opravdu zajímá, tak ano. Vyspala jsem se špatně. Spíš bych řekla, že jsem se nevyspala. Tvojí vinou, upozorňuji."

„Nic jsem ti neudělal. Takže ať už je důvod tvé nespavosti jakýkoli, moje vina to-," začal se bránit.

„Není, já vím. Ale je Blacku. Víš co? Nebudeme to teď řešit," skočila jsem mu do řeči a potom jsem se otočila na ostatní, „nechala jsem v pokoji učebnici lektvarů. Sejdeme se na hodině," usmála jsem se a oni přikývli.

„Proč mi začalo být divně, když mě oslovila "Blacku" místo "Siriusi"?" slyšela jsem, když jsem odcházela. Jen jsem se sama pro sebe usmála. Vidíš, Reme? Pomyslela jsem si.

Vím, že měla být už včera, ale nějak jsem neměla náladu psát...tak tady je nová. Není nejdelší, ale snad to nevadí.

Hope you like it😍

Love you all❤️Barča