„Miluje tě" „A teď tu o Popelce"

Alex

„Už jdeš?" zeptala se Lottie, když jsem se chystala.

„Za chvíli. Potřebuju s nima ještě o něčem mluvit."

„Hádám, že o čem nám neřekneš," vložila se do rozhovoru Lily.

„Hádáš správně," uchechtla jsem se, „ale teď už půjdu. Tenhle rozhovor bude nejspíš na dlouho."

„Fajn. Nenechte se chytit," zasmála se Lottie a já nad ní protočila očima.

Kluci už seděli ve společence a o něčem se bavili. Bylo mi jasné, že se jim moje rozhodnutí nebude líbit, a že budou striktně proti. Hlavně Remus. Byla jsem si stoprocentně jistá jeho reakcí, ale věděla jsem, že ho nakonec přemluvím. Dřív nebo později. Jako vždycky.

„Ahoj," pozdravila jsem je.

„Ahoj," usmáli se na mě.

„O čem jsi chtěla mluvit?" zeptal se Jimmy.

„Kluci, já, přemýšlela jsem," otočila jsem se na Rema, „chci ti taky pomáhat," pokračovala jsem a Remus se na mě nechápavě podíval, „však víš. Při úplňku a tak," dodala jsem po chvíli.

„Ani náhodou," vyjekl Remus.

„Ale-," začala jsem protestovat.

„Je to moc nebezpečné Hope," přidal se Sirius.

„Notaaaak kluci, prosím," udělala jsem psí oči.

„Nechci ohrozit ještě tebe Lex," začal zase Remus.

„Je to můj život Reme! A já ti chci pomoct! Jsi můj nejlepší kamarád!"

„Jen se o tebe bojíme," vložil se do toho James. Bomba, ještě ty se přidávej.

„Prosím. Budu opatrná a navíc, tam vždycky budete i vy. Taky se o vás vždycky bojím. A všichni víme, že tuhle hádku stejně vyhraju, jako všechny ostatní, tak co si ušetřit ten čas."

„Kluci, nerad to říkám, ale má pravdu," ušklíbl se Sirius, „stejně bude zase tak dotěrná, že jí to nakonec dovolíme."

„Mají pravdu Náměsíčníku," přidal se Jimmy.

„Tak fajn," rozhodil Remus rukama.

„Jo!" vykřikla jsem šťastně.

„Ale nejsi zvěromág," namítnul Remus s nadějí v hlase a já se ušklíbla. Asi jsem se zapomněla zmínit. Ups.

„Vlastně-," začala jsem.

„Cože?!" vyjekli všichni najednou.

„Klid. Vždyť se nic nestalo," protočila jsem očima.

„Kdy, kde, jak, proč?" dostal ze sebe Jimmy.

„Od pátého ročníku, protože jsem na tom nebyla psychicky nejlíp a tohle bylo fajn odreagování."

„Dobře, ale první mi to ukážeš, a pokud ti někdy ublížím, pomáhat mi prostě přestaneš, jasný?"

„Ano mami," zasmála jsem se, „ale za chvíli už bychom měli jít."

„Jo, to bychom měli. Jak se teda rozdělíme?" zeptal se James.

„Já, ty a Peter uděláme společensky a pár lidem vylepšíme obličeje a Tichošlápek s Lex vyřídí Velkou síň, co vy na to?" navrhnul Remus. Jen jsme všichni přikývli.

„A teď mi dejte ten plánek,"ozvala jsem se, když jsme odcházeli. James mi plánek podal a pak jsme se se Siriusem vydali do Velké síně.

Na pár míst jsme dali sliz s barvou a zbytek jsme vyřešili tak, že večer společně odříkáme jednu formuli a barva se slizem se vylije na všechny, kromě nás dvou. Původně to nemělo být ani na kluky, ale řekli jsme si, že jim ten předvečer všech svatých taky zlepšíme. Dále jsme obrátili vzhůru nohama pár učeben a bez slizu se to taky neobešlo.

„Siriusi," oslovila jsem jmenovaného, když jsem dostala nápad.

„Hmm," podíval se na mě, jakože poslouchá.

„Co kdyby se nějakou náhodou něco dostalo do pití nebo do jídla? Něco, po čem by se všem ve Velké síni změnila na příklad barva kůže?" usmála jsem se na něj a vytáhla jsem z kapsy lahvičky s lektvarem.

„Myslím, že by nebyli nadšení, ale mně by to nevadilo," ušklíbnul se.

„Tak pojď. Musíme do kuchyně," chytla jsem ho za ruku.

„Ale nechal bych to na večer."

„Jo. Já taky, ale musíme to zařídit," usmála jsem se. Byla jsem šťastná. Byla jsem tak moc ráda, že ho mám zase zpátky. Milovala jsem ho. Pořád jsem ho milovala. Přes to, že jsem si to nechtěla přiznat. Bylo to tak a já to někde hluboko uvnitř sebe věděla.

„Budou si pan Black a slečna Whitová něco přát?" přišla za náma skřítka jménem Elis, když jsme vešli do kuchyně.

„Chtěli bychom tě požádat, jestli bys tohle nemohla nalít do každého pití, které bude ve Velké síni zítra večer," ukázala jsem jí lektvar.

„To by Elis asi neměla. Co když to někomu ublíží?" zeptala se plaše.

„Neboj. Nikomu to neublíží. Slibuju. Vždyť nás znáš Elis," usmála jsem se.

„Dobře, Elis to udělá, ale jen kvůli tomu, že slečnu zná a ví, že je na všechny moc hodná," vzala si ode mě lektvar, „budou si slečna Whitová a pan Black přát ještě něco?" zeptala se.

„Udělala bys nám prosím kakao, jako za starých časů?" zeptal se Sirius.

„Elis ho udělá moc ráda," usmála se na nás Elis.

„Tady to je," položila Elis kakao na stůl.

„Děkujeme," usmáli jsme se na ní a sedli jsme si ke stolu.

„Ti tři nás zabijou," uchechtl se Sirius po chvíli ticha.

„Nepřeháněj. Maximálně budou chvilku naštvaní. Ale bude to stát za to," ušklíbla jsem se.

„Máš pravdu," zasmál se Sirius.

Povídali jsme si ještě dlouho, než jsme se vydali do společenky. Potom jsem se Siriusem nakoukla do jejich pokoje, kde jsme našli tři poberty, jak už spokojeně oddychují. Zasmála jsem se, s tichým "dobrou noc" jsem Siriuse objala a šla jsem do našeho pkoje. Tam jsem vykonala večerní hygienu a lehla jsem si do postele. Usínala jsem s myšlenkami na tmavovlasého chlapce s bouřkovýma očima.