„Miluje tě" „A teď tu o Popelce"

Alex

„A je to tady zase," povzdechla jsem si, když jsme s Lottie vcházely do Velké síně, kde už na nás čekali ostatní. Byly to už dva týdny, co jsem byla bez Siriuse a Lottie se o mě bála tolik, že se ode mě nehla na krok. Sirius s Emily se pořád líbali a mně se z toho dělalo špatně. Přesto, že jsem se snažila zaměřit na školu, neměla jsem chuť k jídlu a špatně se mi spalo.

„To zvládneš, zlato. Jsem tady s tebou," pousmála se na mě Lottie, „jen nevím, co budeme dělat. Dneska je osmého, což znamená, že v úterý má Rem narozeniny a kolem Siriuse se neustále motá ta mrcha. Jako jo, oslavu budete mít ty, James a Remus spolu, takže máme ještě čas se jí zbavit, ale stejně."

„To vážně netuším," zakroutila jsem nad tím hlavou, „chybí mi," dodala jsem po chvíli.

„Mi taky," usmála se smutně Lottie, „a ona mi leze na nervy."

„Tak to jsme dvě," zasmála jsem se a Lottie se na mě podívala celkem zaraženě.

„Co se stalo?" zeptala jsem se zmateně, ale úsměv mi z tváře nezmizel.

„Usmíváš se. Tenhle týden to je poprvé," vysvětlila mi.

„Máš pravdu. Vůbec mi to nedošlo," usmála jsem se na ni.

„Takže stará Alex je zpět?" zeptala se s nadějí v hlase.

„Stará Alex je zpět," přikývla jsem, „a k tomu Siriusovi. Do úterý je starý Sirius taky zpět. Slibuju."

„Kde najednou bereš tu pozitivní energii? Takhle z ničeho nic?"

„Ani nevím. Vždyť mě znáš. Sama se v sobě nevyznám," pokrčila jsem rameny a pozdravila ostatní.

„Celá záříš," poznamenal James zmateně.

„Jo, no a?"

„No a? Neviděli jsme tvůj úsměv celý týden. Co tak najednou?"

„Ani nevím. Asi mě už nebavilo být smutná," zasmála jsem se.

„Jsi divná," poznamenala Emily.

„A tebe se ptal na názor kdo?" nadzvedla jsem obočí.

„To, že ses nezeptala, neznamená, že nikoho nezajímá."

„To sice ne, ale v tvém případě, to opravdu nikoho nezajímá," ušklíbla jsem se.

„Mě ano," ozval se Sirius.

„To neplatí. Lidi s vymazanou pamětí nemůžu zahrnout do počtu. Ale to nevadí, Emily. U jiného stolu to někoho třeba zajímat bude. Třeba pokud si chceš s někým promluvit o nenávisti ke mně, Belatrix si to určitě ráda vyslechne," usmála jsem se mile, „ale pozor, Siriuse v lásce taky nemá."

„To mě jako vyhazuješ? Protože tohle znělo, jako bys mě vyhazovala a-,"

„Ano, vyhazuju tě," protočila jsem očima, „chtěla bych se totiž v klidu najíst, ale když jsi tady, nějak to nejde."

„Siriusi, řekni něco."

„Emily, je samozřejmé, že s tebou chci trávit čas, ale co takhle pro jednou nedělat dusno. Můžeš si popovídat s kamarádkami a uvidíme se odpoledne," usmál se na ni Sirius a já jsem vyprskla džus, který jsem zrovna pila. Čekala jsem, že na mě začne být hnusný, ale tohle?

„Dobře, ale odpoledne budeme spolu," usmála se na něj Emily a odešla. Já jsem se na něj stále koukala s otevřenou pusou a ostatní na tom byli podobně.

„Budete se na mě koukat, jako bych se začal bavit se zmijozelskýma ještě dlouho?" zeptal se a já jsem se uchechtla.

„Nech nás to zpracovat, ano?"

„Merline Whitová, nedělej z toho takové drama," protočil očima.

„Promiň. Ale poslední dva týdny je na tebe nalepená pořád. Asi mi chtěla dokázat, že to co říkala, myslí vážně," pokrčila jsem rameny.

„Nevím, o čem to mluvíš."

„Před dvěma týdny jsme se pohádaly. Řekla, že s tebou bude všude. Že mě nenechá s tebou ani promluvit. Dodržela to," vysvětlila jsem.

„Jsi si jistá, že mu dokážeš do úterý pomoct?" zeptala se mě Lottie. Byly jsme u jezera aopět jsme se bavily o Siriusovi.

„Jistá si nejsem, ale znáš mě. Já si nejsem jistá ničím. Jen věřím," usmála jsem se na ni.

„Já jen netuším, jak to chceš udělat," pokrčila rameny a než jsem jí stihla odpovědět, že něco vymyslím, přerušila mě nově příchozí osoba.

„Myslel jsem si, že tady budete," ozvalo se za náma a my jsme se otočily.

„Co potřebuješ, Reme?" zeptala jsem se.

„Vlastně jsem se přišel zeptat, jestli bys mi ji na chvíli nepůjčila," usmál se na mě.

„To ani náhodou, nenechám tě samotnou, Lex. Máš to teď těžké a-," začala Lottie protestovat, ale já jsem ji přerušila.

„Jasně," usmála jsem se na Rema a otočila jsem se na Lottie, „budu v pohodě, neboj."

„Děkuju," věnoval mi Remus úsměv a objal mě.

„Jsi si jistá?" ujišťovala se Lottie a já jsem ji objala.

„Jsem. Hlavně si to užij. Moje životní láska si mě nepamatuje, ale ta tvoje stojí před tebou a bojí se tě pozvat na rande. Měli byste s tím něco dělat," zašeptala jsem ji do ucha a ona se zasmála.

„Jsi blázen," pokroutila nade mnou hlavou.

„Možná, ale myslela jsem to vážně," pokrčila jsem rameny a zamířila jsem do hradu. Rozhodla jsem se jít do společenky, ale když jsem procházela jednou prázdnou chodbou, narazila jsem na Emily se Siriusem.

„Máme to na sebe ale štěstí," usmála jsem se, „a Emily, vlastně jsem ti chtěla poděkovat."

„Za co?" zeptala se překvapeně.

„Že jsi Siriusovi vymazala paměť, přece. Za co jiného. Jsem si totiž jistá, že až se z toho dostane-až ho já z toho dostanu-a vrátí se mu vzpomínky, náš vztah to jenom posílí," usmála jsem se ještě zářivěji.

„Nevím, o čem to mluvíš."

„Ale Emily, tímhle už jsme si přece prošly ne?" ušklíbla jsem se.

„Víš co? Už mě nebavíš," zavrčela Emily.

„Ty mě taky ne, zlato. A cpu ti to? Ne. Tak to ty necpi mi. Nezajímá mě to."

„Jestli nepřestaneš provokovat-," začala vyhrožovat, ale já jsem jí skočila do řeči. Asi mě to začalo bavit nebo nevím.

„Tak co? Vymažeš mi paměť? To ti totiž jde."

„Řekla sis o to," zavrčela a vytáhla hůlku.

„Ale no tak, vážně?" zasmála jsem se.

„Vážně," ušklíbla se „Cruciatus," řekla dřív, než jsem se stihla vzpamatovat. Věděla jsem, že bych to nestihla odrazit, tak jsem zavřela oči a čekala na bolest, ale ta nepřišla.

Co dodat? Zase mi to trvalo dva týdny. Ale tentokrát mám rozepsanou i další, takže by mohla vyjít brzo. Možná ještě dneska. Uvidíme.

Hope you like it😍

Love you all❤️Barča