„Miluje tě" „A teď tu o Popelce"

Alex

„Takže," začal Remus, když jsme vyšli ven, „myslel jsem si to dlouho, ale až teď si jsem stoprocentně jistý. Podle toho, co kluci říkali je evidentní, že miluješ Siriuse."

„Klukům jsi to ale neřekl, že ne?" zeptala jsem se vyděšeně.

„Ne a nemám to v plánu. Chápu, že nechceš, aby to Sirius věděl, když sis na něj ještě ani nevzpomněla, ale jednou mu to budeš muset říct," řekl vážně.

„Pleteš se," protestovala jsem, „Sirius se to nikdy nedozví."

„Ale-," chtěl pokračovat, ale já jsem ho přerušila.

„Žádné ale, Reme. Taky nejdu za Lottie a neřeknu jí "hele Lottie, Rem mi řekl, že tě miluje" respektuju, že nechceš, aby to věděla, tak to respektuj i ty u mě. Jasně, mám na to svůj názor, který občas vyjádřím, ale do ničeho tě nenutím. Tak nenuť ty mě," probodla jsem ho pohledem a on si jen povzdechl.

„Dobře," rezignoval nakonec a já jsem se vítězně usmála.

„Půjdeme už do hradu? Nechce se mi tam vracet," zeptala jsem se po pár minutách.

„Jo jasně," usmál se, „můžeš mi ukázat tvoje šaty," ukázal na mou tašku a já jsem zavrtěla hlavou.

„Uvidíš je na plese. Stejně jako holky a všichni ostatní."

„Ale já tě můžu vydírat," ušklíbl se.

„To já tebe přece taky," uzemnila jsem ho se smíchem.

„No jo vlastně. Ty toho na mě máš dokonce víc, než já na tebe."

„No jo ty náš vlčku," zasmála jsem se.

„Ty mi tak nepřestaneš říkat, co?" uchechtl se Remus a protočil oči.

„Ne, nepřestanu. Vždyť to k tobě sedí a zní to tak pěkně," usmála jsem se.

„Merline, za co? Za co jsem si tohleto zasloužil," řekl naoko ztrápeně, chytl se za srdíčko a nasadil zmučený výraz.

„Nedělej herečku. Miluješ mě," zasmála jsem se a bouchla jsem ho loktem.

„Je pravda, že lepší nejlepší kamarádku jsem si nemohl přát, ale někdy jsi otravná," objal mě kolem ramen.

„Máte to se mnou holt všichni těžký," zazubila jsem se.

„To jo, ale horší než Sirius nejsi."

„To nemohu posoudit. Znám ho dva týdny," povzdechla jsem si.

„Vzpomeneš si, neboj. Už sis vzpomněla na to, co k němu cítíš. Dříve nebo později si vzpomeneš i na ten zbytek, uvidíš," usmál se na mě povzbudivě.

„Děkuju," oplatila jsem mu úsměv a objala jsem ho. Stáli jsme tam v objetí pár minut a potom jsme se vydali do hradu. Tam jsme se šli převléct a do knihovny si napsat esej do přeměňování. v knihovně jsme zůstali až do večera, protože když jsme měli všechno hotovo, jen jsme tam prostě seděli a povídali jsme si.

„Kde jste byli?" zeptal se James, když jsme došli na snídani.

„Byli jsme v knihovně," odvětila jsem a naložila jsem si jídlo. Vůbec jsem se nezapojovala do konverzace a do jídla jsem jen dloubala vidličkou. Pořád jsem na ně byla naštvaná, ale nechtělo se mi to zase rozebírat.

„Můžeš s náma alespoň komunikovat?" vytrhla mě Lily z myšlenek.

„Nemám náladu," řekla jsem jen a protočila jsem očima.

„Nikdo ti nic neudělal, tak se nechovej, jakoby se k tobě všichni otočili zády, protože tak to není. To, že se bojíš otevřít oči, není vina mě ani nikoho jiného. Je tvoje. Já se ti je prostě snažím otevřít, a tak jsem ta špatná, ale myslím to dobře. Pochop to už," zavrčela na mě.

„Protože já jsem řekla, že za to můžeš ty. Myslela jsem, že mě chápeš, sakra. Že chápeš, jak mi je. Fajn, možná máš pravdu a co? Stejně jsem na tom teď takhle a už jsem ti to vysvětlovala. Taky jsem na tebe tolik netlačila, když kvůli tobě James brečel. Kvůli toho, co jsi řekla. Byla jsem tady pro tebe a chápala jsem tě. Nebo jsem se o to alespoň snažila. Od toho totiž nejlepší kamarádky jsou. Ty už ale očividně nevíš, co to znamená," řekla jsem jízlivě a stoupla jsem si.

„Lex-," začala Lily, ale já ji přerušila.

„Nech mě být, Lily. Už fakt nemám na to poslouchat, jak mi říkáš, co mám dělat. Je to můj život, smiř se s tím," odsekla jsem a odešla. Neměla jsem hlad a chtěla jsem být sama. Lily mě nechápala, ale přesto mi říkala, co mám dělat. Byla jsem v situaci, kdy jsem milovala kluka, kterého jsem znala prakticky dva týdny. Unavovalo mě se s Lily hádat a bolelo mě to, ale nechápala jsem, o co jí vlastně jde. Taky mě naštvalo, že se mě nikdo nezastal. Holky ani Remus. Přitom jsem jim to vysvětlila, ale zastat se mě by bylo moc namáhavé.

Za doprovodu těchto myšlenek jsem došla až na astronomku. Ten den se toho stalo až moc. Od ranního rozhovoru s Jamesem, přes zjištění, že miluju Siriuse, jeho s Jamesem, jak to slyšely, Rema, kterém všechno došlo až po hádku s Lily. Byla jsem vyčerpaná a nehodlala jsem je už potkat. Neměla jsem na ně náladu ani energii. Proto jsem se rozhodla spát v KNP. Bylo toho na vážně moc a já už jsem si potřebovala na Siriuse vzpomenout. Bylo to hrozný. Jakoby to, že si ho nemůžu vybavit, ničilo nás všechny. Měla jsem pocit, že všechno jen kazím. Že všechno dělám špatně. Bylo to těžké a já jsem to pomalu nezvládala.

Takže zlatíčka, další kapitola je tady. Bohužel z ní jde poznat, že jsem neměla zrovna dobrou náladu, když jsem ji psala. Za to se moc omlouvám, ale stane se. Doufám, že se líbí. Love you all❤️Barča