Probudil jsem se s bolestí hlavy. Přes to, že jsem toho nevypil tolik, abych si něco nepamatoval, hlava mě bolela vážně hodně. Vzal jsem si lektvar proti kocovině a přemýšlel, co všechno se den před tím stalo.
Flashback:
„Hope," oslovil jsem jmenovanou. Vypadala nádherně. Slušelo jí to vždycky, ale když scházela schody tentokrát, vyrazilo mi to dech.„Ano?" podívala se na mě.
„Já. Musím ti něco říct. Držím to v sobě už hodně dlouho. Já, miluju tě Hope," řekl jsem. Věděl jsem, co říkám, ale díky alkoholu jsem jí to dokázal říct.
„Taky tě miluju Siriusi," podívala se mi do očí. Jen jsem se usmál a políbil ji. Byl to skvělý pocit. Byl jsem šťastnější než kdy jindy.
End of the flashback
„Mluvil z ní alkohol," šeptl jsem si pro sebe a zakroutil jsem hlavou. Nemohla to myslet vážně. Byl jsem si jistý, že si to ani nepamatuje a rozhodl jsem se chovat, jako by se nic nestalo. Přesto jsem si zasněně přejížděl rukou po rtech, jako zamilovaná poberťačka.
„Jsi v pohodě Tichoši?" zeptal se Dvanácterák, když jsem už půl hodiny od jeho probuzení ležel na posteli, díval se do stropu, přejížděl si rukou po rtech a přemýšlel.
„Jo. Teda ne. Řeknu vám to po snídani," zvedl jsem se z postele, „jen, mohli bychom si dneska sednout někam jinam?"
„Jak to myslíš?" zeptal se Náměsíčník.
„Prostě jinam. Někam, jak to říct. Daleko od holek?" dostal jsem ze sebe a kluci se na mě překvapeně podívali.
„Siriusi, co se stalo?" zeptal se James vážně.
„Promluvíme si o tom až po snídani," koukl jsem se na něj, „prosím," dodal jsem, když se nadechoval k protestu.
„Fajn, ale sedneme si normálně," ušklíbl se.
„Tak dobře," povzdechl jsem si.
„Co se děje vy dva?" zeptala se Lottie u snídaně. Já s Hope jsme byli nezvykle potichu a naši nejlepší kamarádi si toho očividně všimli.
„Nic. Co by se mělo dít?" zeptala se Hope a pokusila se usmát.
„Ale. Neděj z nás idioty Lex. Od rána se chováš hrozně divně. Jsi roztržitější než obvykle, pořád nad něčím přemýšlíš, odmítáš jít na dnešní trénink a za tu dobu, co tu sedíme, jste si neřekli jediné slovo," přidala se Lily.
„Nechci to řešit, jasný? Nesnažím se z vás dělat idioty. Jen prostě nemám náladu to řešit. Myslela jsem, že zrovna ty to pochopíš. Ale když potřebuješ vědět, co se děje, tak fajn. Náš rozhovor v komnatě nejvyšší potřeby. Řekl to, jasný?! Včera večer to řekl. Nejhorší ale je, že o tom asi ani neví a nemyslel to vážně. Na trénink mě dneska vážně nedostaneš a už mě nech být," zavrčela na ni Hope a se slzama v očích utekla. Nikdo jsme nechápali, o čem mluvila. Nikdo, kromě Lily. Ta zůstala koukat s otevřenou pusou a snažila se zpracovat to, co jí brunetka řekla.
„O čem to mluvila?" zeptal jsem se.
„To je jedno. Neřeš to Siriusi. Musí ti to říct sama." Nechápal jsem, o čem to Lily mluví, ale radši jsem to nechal být. Bylo to hrozně divné.
„Tak," začal Dvanácterák, když jsme došli do pokoje, „co se děje?"
„My, líbali jsme se," dostal jsem ze sebe.
„O čem to mluvíš?" nechápal Náměsíčník.
„Včera večer, když už jsme v sobě měli s Hope nějaký ten alkohol, jsem jí řekl, že ji miluju. Ona řekla, že mě taky miluje a já jsem ji políbil. Ale nejspíš z ní mluvil jen alkohol a vůbec si to nepamatuje," povzdechl jsem si.
ČTEŠ
„Miluje tě" „A teď tu o Popelce"
FanfictionCo když se Sirius Black zamiluje do dívky, kterou už jednou zklamal? Co když bude ochotný se kvůli ní změnit? A co ona? Dokáže mu odpustit? Dokáže ho přestat nenávidět a mít ho znovu ráda?