„Miluje tě" „A teď tu o Popelce"

Alex

„Jsi krásná," zašeptal a já jsem se mu podívala do očí. Jeho obličej se začal pomalu přibližovat k tomu mému a ve chvíli, kdy se jeho rty ocitly na těch mých, vzpomněla jsem si na náš poslední polibek. A ne jen na ten. Vzpomněla jsem si na všechno. Na všechny ty chvíle s ním, na naše hádky, na roky, kdy jsem ho nenáviděla, na oslavu jeho narozenin. Na všechno. Bylo toho tolik, že jsem se musela odtáhnout. On má na lepší, problesklo mi hlavou.

„J-já, promiň. Nevím, proč jsem to udělal," začal se omlouvat, když jsem se odtáhla. Chvilku jsem nevěděla, co mám dělat, nakonec jsem se ale rozhodla pro tu nejjednodušší variantu. Rozhodla jsem se utéct.

„To je dobrý," usmála jsem se falešně, „budeme dělat, jakože se to nestalo. Teď mě ale prosím omluv. Musím-musím jít pryč."

„Hope," zavolal na mě ještě Sirius, když jsem byla na odchodu. Chtěla jsem se otočit, vběhnout mu do náruče a říct mu, co k němu cítím, nakonec jsem ale jen zakroutila hlavou a šla dál. Otočila jsem se až u dveří. Když jsem se na Siriuse podívala, nahrnuly se mi slzy do očí. Lezla tam po něm nějaká holka. Měla blond vlasy, dobrou postavu a celkově byla hodně pěkná. Myslím, že byla ve stejném ročníku, akorát z Havraspáru a pokud se nepletu, Sirius s ní v šestém ročníku něco měl. Potřebovala jsem být sama, tak jsem se rozhodla jít na astronomku.

Vyšla jsem poslední schod a položila jsem na zem boty, které jsem si sundala asi v půlce cesty. Stoupla jsem si k zábradlí a zadívala jsem se na oblohu. Svítila na ní spousta hvězd, já jsem však hledala jen jednu. Hledala jsem nejjasnější hvězdu noční oblohy. Hvězdu, které se říká Psí. Hvězdu, jež nosila stejné jméno, jako kluk, kterého jsem tak beznadějně milovala. Hvězdu, která se jmenovala Sirius. Nechápala jsem vůbec nic. Nechápala jsem, proč mě políbil, když si za mě našel náhradu, hned když jsem odešla. Věděla jsem, že to já jsem mu řekla, že budeme dělat, že se nic nestalo, a že to já jsem odešla, ale stejně jsem to nechápala. A vidět ho tam s tou blondýnou, mě neskutečně moc bolelo. Přišla jsem si jako ztracený případ, a když jsem si vzpomněla na Lilyina slova o tom, že mě miluje, že se kvůli mně změnil a podobně došlo mi, jak moc jsem někde hluboko v srdci doufala, že má pravdu. Po pár minutách jsem ucítila horké slzy, které mi začaly stékat po tvářích. Bylo toho na mě hrozně moc a hlavně poslední týden se na mně podepsal. Chvilku jsem ještě pozorovala onu Psí hvězdu, než mi selhaly nohy a musela jsem si sednout na chladnou zem. Jen jsem tam seděla, nohy jsem si objímala rukama, na kolenou jsem měla položenou hlavu a prostě jsem brečela. Jediné co šlo v tom nočním tichu slyšet, byly moje vzlyky.

Když jsem nad tím vším přemýšlela, napadlo mě, že je možné, že tam tu holku Sirius nechtěl. Že ho otravovala, zatímco on s ní nechtěl mít nic společného. Teda, spíš jsem v to doufala. Nakonec jsem se rozhodla jít to zjistit. Přes to, že jsem se bála toho, co uvidím, jsem se zvedla a vydala jsem se zpátky do Velké síně. První jsem se sebou ale musela něco udělat, tak jsem si zašla do dívčí umývárny upravit obličej. Oči jsem měla trochu opuchlé od hodinového pláče, ale s tím se nedalo nic dělat.

Ve chvíli, kdy jsem došla k Velké síni, jsem zaváhala. Najednou se mi tam vůbec nechtělo. Po pár minutách, kdy jsem jen stála na místě, jsem se odhodlala dveře otevřít. Sirius seděl u stolu, povídal si s Lily a Jamesem a pořád se kolem něj motala ta blondýna, jejíž jméno jsem neznala. Jen jsem se nadechla, následně jsem všechen vzduch z plic vydechla a zamířila jsem k nim. Když jsem od nich byla jen pár metrů, ta blondýna si mě všimla. Jen se na mě vítězně usmála, přešla k Siriusovi a políbila ho. V tu chvíli jsem přestala nad vším přemýšlet a prostě jsem se rozběhla pryč. Přes slzy, které mi začaly téct z očí, jsem nic neviděla, tudíž jsem vůbec nevěděla, kam běžím. Jediné, o co mi šlo, bylo dostat se co nejdál. Zastavilo mě až to, že jsem do někoho narazila. Nevěděla jsem, kdo to je a přesto jsem ho objala a naplno jsem se rozvzlykala.

„Lex!" vyjekl, „co se stalo?"

„T-Tylere, o-on se l-líbal s-s n-nějakou h-holkou," dostala jsem ze sebe přes vzlyky. Tyler Lewis byl jeden z nejlepších přátel Melanie. Chodil se mnou do ročníku a celý týden jsem s ním trávila nejvíc času. Jemu a Melanie jsem řekla všechno. Všechno, co jsem si pamatovala, samozřejmě. Tahle úžasná parta lidí měla pět členů Melanie a Sama Kinga, kteří byli o rok mladší a Tylera, Ryan Stona a Chloe Foxovou, kteří byli stejně staří jako já.

„Nevím, o čem to mluvíš," povzdechl si, „vezmu tě k nám do pokoje, kluci i Melanie s Chloe tam jsou. Odešli jsme dřív. Tam nám všechno řekneš, ano?" navrhl a já jsem přikývla. Po pár krocích se mi ale podlomila kolena, a kdyby mě Tyler nechytil, spadla bych.

„Takhle to nepůjde," konstatoval a vzal mě do náruče. Normálně bych se začala smát, ale v tuhle chvíli mi do smíchu vážně nebylo.

„No konečně. Kde jsi, prosím tě?" ozval se Ryan, když jsme vešli, ale když mě uviděl, zděsil se, „Merline," vydechl, „co se stalo?" Jen jsem zavrtěla hlavou, Tyler mě položil na zem a Melanie mě objala.

„Začnu u toho, kdy jsme spolu se Sirusem tančili," dala jsem se do vyprávění, když jsem přestala brečet, „po jedné pomalé písničce, mi Řekl, že jsem krásná a políbil mě. V tu chvíli jsem si vzpomněla. Na všechno. Na něj. Musela jsem si to všechno srovnat v hlavě, tak jsem se odtáhla, on se mi omluvil, že neví, proč to udělal a já jsem zbaběle utekla. Na odchodu jsem se na něj ještě podívala, ale už se kolem něho motala nějaká holka. Šla jsem na astronomku, kde jsem se sesypala a brečela jsem asi hodinu. Nakonec jsem se rozhodla vrátit se tam a zjisti, jestli s tou holkou vážně chtěl být. Když jsem tam došla, povídal si s Jamesem a Lily a ta holka se kolem něho pořád motala. Přesto jsem se vydala směrem k nim. Ta holka si mě všimla a políbila Siriuse. V tu chvíli jsem se rozběhla pryč a po chvíli jsem vrazila do Tylera."

„Zlato, třeba se to vysvětlí," snažila se mě povzbudit Mel.

„To si nemyslím, ale neboj, budu v pořádku. Jenom, bude vám vadit, když vás budu otravovat další minimálně týden?" zeptala jsem se.

„Jasně, že ne. Máme tě rádi. Za ten týden jsi nám přirostla k srdci,"objal mě Tyler.

Nezabíjejte mě! Vím, že se mohli dát dohromady a byl by happy end, ale já prostě nemohla! Neměla jsem nejlepší náladu, když jsem to psala a jedna nejmenovaná holčina (aneta654 ) mi zabila Kate! Stále se z toho nemůžu dostat, takže zabijte ji, ne mě. Vážně za to nemůžu! Kate byla zlato! Ale píše hrozně fajn věci, takže kdo má rád 1D, určitě se k ní mrkněte. Taková reklama tady😂si to za chudáka Hazzu ani nezasloužíš!

Love you all❤️Barča