„Miluje tě" „A teď tu o Popelce"

Sirius

„Koho miluješ," zeptal jsem se a holky se otočily. S Dvanácterákem jsme hledali Náměsíčníka a narazili jsme na Lily s Hope. Hope zrovna řekla, že někoho miluje. Byl to hrozný pocit. Pořád si na mě nevzpomněla a ještě k tomu jsem zjistil, že miluje někoho jiného.

„Koho miluješ?" zeptal jsem se znovu a podíval jsem se Hope do očí. Po chvíli se ale odtrhla a koukla se na Lily, jakoby chtěla pomoc.

„Řekl bych, že kluka," řekl Dvanácterák, když se Hope neměla k odpovědi.

„Vtipný. Tak koho Lex," zeptal jsem se potřetí a tentokrát jsem použil její první jméno. Bylo to zvláštní. Nikdy jsem jí tak neříkal, ale v té situaci jsem neměl potřebu říkat jí jinak než ostatní. Bylo mi vážně příšerně a v tu chvíli jakoby to byla prostě jenom Alex.

„Jednoho kluka. Toho neznáš," řekla a podívala se na zem. Lhala. Nechápal jsem proč, ale byl jsem si jistý, že lže.

„Proč mi lžeš, Lex?" zeptal jsem se vážně.

„Nelžu," řekla, ale pořád se dívala všude, jen ne na mě.

„Tak se mi podívej do očí a řekni, že ho neznám," vyzval jsem ji.

„Fajn," souhlasila po chvíli ticha a podívala se mi do očí, „neznáš ho," řekla, ale její oči říkaly něco jiného. Taky v nich měla spoustu emocí. Byla tam nejistota, smutek a obavy? Nechápal jsem, proč mi lže. Proč mi to prostě neřekne.

„Lžeš," řekl jsem po pár minutách.

„Když myslíš," pokrčila rameny, „nechci se hádat, když jsem si na tebe ještě ani nevzpomněla. Je pravda, že i přesto tě mám fakt hodně ráda."

„Dobře, ale víš, že mi můžeš říct všechno, že jo?"řekl jsem poraženě.

„Jo jasně. Někdy ti to řeknu," usmála se a společně s Lily odešla. Jen jsem se koukal ne jejich vzdalující se záda a po chvíli jsem cítil, jak mi horké slzy smáčí obličej. To vědomí, že někoho miluje, bylo příšerné. A s kombinací toho, že je to někdo koho znám, to bylo ještě mnohem horší.

„Jsi v pořádku, Tichoši?" zeptal se James po pár minutách ticha.

„Jo. Hlavně aby byla šťastná. Já to zvládnu," pokusil jsem se usmát, ale moc mi to nešlo.

„Třeba to tak není," snažil se mi Dvanácterák zvednout náladu.

„Ne?! Vždyť to řekla! Miluje někoho jiného! Někoho, koho znám! Jak by to mohlo být jinak?! Vzpamatuj se Jamesi! Vždyť si mě ani nepamatuje! Tak jak by mě asi tak mohla milovat?!" vykřikl jsem. Byl jsem zoufalý. Věděl jsem, že tahle chvíle jednou přijde, ale nevěděl jsem, že přijde tak brzo. Ještě jsem na to nebyl připravený.

„Co se stalo?! Zeptal se přicházející Náměsíčník.

„Třeba jste to jen špatně pochopili," řekl, když jsme mu řekli, co se stalo.

„Řekni mi, Reme, jak se to dá špatně pochopit?" zavrčel jsem.

„Třeba ti to neřekla, protože miluje-," zasekl se, „to je jedno," vydechl nakonec, „a teď pojďte. Musíme do Medového ráje a k Taškářovi dokoupit zásoby."

„Fajn," povzdechl jsem si nakonec. Když jsme měli všechno nakoupeno, šli jsme ke Třem košťatům, kde jsme si objednali a usadili jsme se u jednoho ze stolečků tak, aby nás holky viděly. Celou dobu jsem přemýšlel nad tím, koho by mohla Hope milovat.

„Ty Náměsíčníku," prolomil jsem ticho, „koho myslíš, že Hope miluje?" zeptal jsem se. Věděl jsem, že to ví nebo má alespoň nějaký dobrý tip.

„To je jedno. Je to blbost," odpověděl až moc rychle.

„Proč mi všichni dneska lžou?" zeptal jsem se.

„Tohle ti nechci říkat, jasný? Minimálně dokud to nebudu mít potvrzené."

„Fajn," protočil jsem očima.

„Siriusi-," chtěl Náměsíčník říct ještě něco, ale dorazily holky.

„Ahoj," usmály se a sedly si k nám. Hope seděla vedle mě a vypadala mimo. Zdálo se mi, že má rudé oči. Jako by brečela.

„Vnímáte nás, lidi?" zeptal se James po hodině. Jen jsem se na něj nepřítomně podíval, zatímco se Hope pořád topila ve svých myšlenkách.

„Ani ne, abych řekl pravdu," odpověděl jsem a ponořil jsem se zpátky do svých myšlenek. Přemýšlel jsem koho z lidí, které znám, by Hope mohla milovat. Bolelo to, ale chtěl jsem, aby byla šťastná. Když se nad tím ale zamyslím, v tu chvíli moc šťastně nevypadala. Spíš smutně a ztrápeně.

„A mně řekneš, koho miluješ?" zeptala se James. Nechápal jsem, proč to vytahuje.

„Promiň Jimmy," podívala se na něj Hope, „možná jindy."

„Ale notaaak," nenechal se Dvanácterák odmítnout.

„Prostě ne, „zavrčela Hope, „a už to nech být."

„Neboj Jamesi. Jednou to zjistíš," usmála se na něj Lily.

„Proč myslíš?" zajímala se Hope.

„Protože spolu jednou skončíte. Jsem si tím jistá," usmála se Lily.

„Jo jasně, „uchechtla se Hope, „a stane se ze mě nejlepší kamarádka Bellatrix," uchechtla se jízlivě, „to víš, že jo."

„Jak si můžeš být tak jistá tím, že necítí to samé?" vyjela na ni Lily. Nevypadalo to dobře. Každá měla svůj názor a obě byly stejně tvrdohlavé.

„Protože je to zrovna on, Lily. Kdyby to byl někdo jiný, možná bych nějakou šanci měla. Ale takhle? Nepřipadá v úvahu. Ještě k tomu když jsem na tom takhle. Proč si ty myslíš, že se mýlím?" zavrčela Hope nazpět.

„Říkáš hlouposti. A to, že jsi na tom takhle? Vždyť už jsem ti to vysvětlovala. Dej tomu týden a bude to zase OK. A nemyslím si to, já to vím."

„Když myslíš," pokrčila Hope rameny a zvedla se.

„Kam jdeš?" zeptal se Remus a chytil ji za ruku.

„Pryč," otočila se na něj, „potřebuju si provětrat hlavu."

„Můžu jít s tebou?" zeptal se Náměsíčník, „chci si s tebou o něčem promluvit."

„Kluci ti to řekli, že?" zeptala se Hope a Náměsíčník jen kývl, „došlo ti to," konstatovala po chvíli.

„Jo došlo," přikývl Náměsíčník znova.

„Tak pojď," usmála se na něj Hope nakonec a společně odešli.

„Co to bylo?" zeptal jsem se.

„Nejsem si jistá," řekla Lily s pohledem upřeným ke dveřím, „ale mám tušení."

Minulá kapitola z pohledu Siriuse. Takže lidičky, řekla jsem si, že vám takhle při pátku zlepšilo náladu (tak doufám, že se povedlo), protože já osobně ji teď moc dobrou nemám, tak doufám, že vy jo. Doufám, že se líbí. Krásný večer a dobrou noc, zlatíčka. Love you all❤️Barča