„Miluje tě" „A teď tu o Popelce"

Alex

„Vážně myslíš, že je to dobrý nápad?" zeptal se mě James. Už jsme měli volno a my dva jsme stáli na astronomce a koukali jsme na bradavické pozemky. Do téhle chvíle jsme byli potichu. Ani jeden jsme nevěděli jak začít.

„O čem to mluvíš, Jamesi?" nechápala jsem.

„O Siriusovi. O tom, jak se k němu chováš," vysvětlil a podíval se na mě.

„A jak se k němu mám podle tebe chovat, Jimmy?" povzdechla jsem si, „nevím, co mám dělat, abych tohle zvládla, chápeš. Už jen ta představa, že on je teď někde s Emily, je pro mě strašná. Bojím se chvíle, kdy je někde uvidím se líbat. Bojím se, že se sesypu. Polibek z pravé lásky nezabral, tak co mám sakra dělat? Mám se na něj věšet a nepustit ho od sebe na krok? Děkuju, nechci. Připadala bych si jako idiot."

„Já jen-,"

„Ty co? Myslíš, že je to pro mě lehké? Že je pro mě lehké se takhle k němu chovat? Tak já ti něco řeknu. Není. Je to pro mě zatraceně hodně těžké. Ale tohle je paměťové kouzlo, sakra. Jediná věc, o které se ví, že ho dokáže stoprocentně zlomit, je Cruciatus. A to bych na něj nikdy nepoužila. Nikdy, rozumíš? Radši bych mu dala navždy sbohem, než abych ho viděla takhle trpět. Vím, jaké to měl doma. A taky vím, že si to nezaslouží zažít znovu. Myslíš, že se pořád nesnažím na něco přijít? Snažím. Ale problém je v tom, že každé řešení, které mě napadne, je absurdnější a absurdnější. Pokaždé, když mě napadne nějaké řešení, napadne mě taky milion důvodů, proč je špatné. Znovu a znovu. Bojím se, že mu nedokážu pomoct," sklopila jsem hlavu a James mě objal.

„Promiň," zašeptal, „pořád myslím na to, jak Siriusovi pomoct a nezamyslel jsem se nad tím, jak je to těžké pro tebe. Ale ty to dokážeš. Vím to."

„Jak to můžeš vědět?" odtáhla jsem se od něj.

„Protože vím, jak moc se milujete. A taky tě znám. Nikdy bys to nedokázala vzdát."

„To máš asi pravdu," usmála jsem se smutně.

„Co se děje?"

„Já jen. Co když-co když bych to měla vzdát? Co když bude šťastnější beze mě? S Emily."

„Tohle už nikdy neříkej," chytil mě za ramena a podíval se mi do očí, „rozumíš? Nikdy. Miluje tě. Měla jsi ho vidět, když byl bez tebe. Jasně, tvářil se, e je mu to jedno, ale nebylo. Nikdy mu to nebylo jedno. Trpěl bez tebe. Tak strašně moc trpěl. A když jsi mu odpustila, byl tak šťastný. A potom když jste se potom dali dohromady. Pokaždé, když tě viděl, objevil se mu na tváři takový zamilovaný úsměv. A tenhle Sirius v něm stále někde je. Nevím kde, ale vím, že tam je. Věř mi. Miluje tě."

„Asi-asi máš pravdu," usmála jsem se na něj přes slzy, které mi při jeho proslovu začaly stékat po tvářích.

„Mám. A teď už pojď. Za chvíli začíná famfrpálový trénink," táhl mě James ke schodům.

„Úplně jsem na to zapomněla," přiznala jsem.

„Je mi to jasné," zasmál se James.

Společně jsme došli až do společensky, kde jsme se rozdělili a každá jsme se vydali do svého pokoje. V pokoji jsem narazila na holky. Lily si četla, Jess dělala úkol do péče o kouzelné tvory a Lottie se chystala na trénink. Když jsme byly obě připravené, vzaly jsme si košťata a vydaly jsme se ven.

„To nemůže být pravda," šeptla jsem směrem k Lottie,když jsme došly na famfrpálové hřiště. Sirius se tam líbal s Emily a mně se chtělo brečet a zvracet zároveň.

„Jsi v pohodě?" zeptala se Lottie a já jsem od nich odvrátila zrak a přikývla.

„Takže, věnujte mi pozornost," upozornil na sebe James a my jsme se na něj otočily, „musím poprosit všechny, kdo tady nemají co dělat, aby odešli," pokračoval s pohledem upřeným na Emily, „a tím odešli, myslím úplně pryč. Nepotřebuju, aby ostatní koleje viděly naše tréninky. A nedívej se tak na mě, Austinová. Prostě zmiz."

„Ale-,"

„Žádné ale. Jdi pryč, ať můžeme začít a nedělej tady scény."

„Fajn," řekla nakonec Emily, „uvidíme se, až vám skončí trénink, Siriusku," řekla, políbila ho a odešla.

„Konečně se tady dá dýchat," neodpustila jsem si poznámku a všichni se zasmáli. Všichni kromě Siriuse.

„Dobrá, takže začneme. Uděláme to tak, že střelci budou střílet na branky, odrážeči se je budou snažit shodit a já budu chytat zlatonku. Po pár hrách si dáme několik koleček kolem hřiště a půjdeme posilovat."

„Prostě jako vždycky," zamumlala jsem a Lottie se uchechtla.

„Tak, začínáme," zavelel James a my jsme nasedli na košťata.

„Můžeš se mnou začít spolupracovat!?" zakřičela jsem na Siriuse po půlhodině.

„Ne?" odpověděl, ale znělo to spíš jako otázka.

„Merline. Za co jsem si tohle zasloužila?" zakroutila jsem nad ním hlavou a radši jsem to nechala být.

„Skvěle lidi," pochválil nás James, když trénink skončil, „ale pokud nebudeš ochotný s Lex spolupracovat, Siriusi, budeme nahraný. Nebo tě budu muset vyměnit. Tak si prosím do příště rozmysli, jestli ti stojí za to, dělat uraženého," vyčetl Siriusovi, „nebo o co se to vlastně snažíš," dodal potichu. V tu chvíli se tam jako na zavolanou objevila Emily a přilepila se na Siriuse. James mi stiskl ruku, povzbudivě se na mě usmál a o pár sekund později se vedle mě objevila Lottie se stejným úsměvem, jako byl ten, který zdobil tvář Jamese.

Dobrý den, lidičky. Možná se divíte. Ale ano, stále žiju😂moc se omlouvám, ale tentokrát už vážně nic neslibuju, protože poslední kapitola vyšla skoro dva týdny zpátky, takže, ehm ehm.

Hope you like it😍

Love you all❤️Barča