„Miluje tě" „A teď tu o Popelce"

Sirius

Začala spolupracovat a já jsem se musel pousmát. Po chvilce se ale odtáhla a mi došlo, že jsem to podělal. Vždyť někoho miluje, problesklo mi hlavou.

„J-já, promiň. Nevím, proč jsem to udělal," začal jsem se hned omlouvat.

„To je dobrý," vypadlo z ní po chvíli a usmála se, „budeme dělat, jakože se to nestalo. Teď mě prosím omluv. Musím jít pryč," začala odcházet. Měl jsem dvě možnosti. Mohl jsem jí říct, co k ní cítím nebo ji nechat odejít. Nechtěl jsem ji nechat odejít, nechtěl jsem ji ztratit. Nemohl jsem ji ztratit.

„Hope," zavolal jsem na ni. Na chvilku se zastavila, nakonec ale jen zakroutila hlavou a znovu se rozešla. Chtěl jsem za ní běžet, ale někdo mě chytil za ruku.

„Ahoj Siriusku," zašvitořila mi u ucha Emily OʹBrienová. Chodila do Havraspáru do stejného ročníku jako já a v šestém ročníku jsme spolu chodili asi dva týdny. Když jsem se s ní potom rozešel, nesmířila se s tím a otravovala až do konce června. V září konečně přestala a já jsem myslel, že od ní budu mít pokoj.

„Co chceš?" zeptal jsem se podrážděně. Chtěl jsem jít za Hope, ne se tady vybavovat s Emily.

„No, po prázdninách jsme spolu ještě nemluvili, taktem si říkala, že za tebou zajdu," usmála se na mě. Kdysi mi přišla hezká, ale v tu chvíli mi přišla spíš nechutná. bylo mi jasné, že za mnou jde jen kvůli toho, aby mi znemožnila jít za Hope. Párkrát jsem ji už viděl, jak Hope propalovala pohledem a stoprocentně viděla, jak jsme se líbali.

„Nemluvil jsem s tebou, protože jsem nechtěl," odsekl jsem, ale to už se po mně plazila.

„Ale Siriusku," zachichotala se, „neříkej, že jsem ti nechyběla."

„Ne nechyběla," protočil jsem očima.

„Ale notak, Siriusku."

„O co ti jde, Emily? Nemůžeš mě prostě nechat jít za Hope," zeptal jsem se nepříjemně.

„Whitová? Vážně?" zasmála se, „vždyť ta ti nesahá ani po kotníky."

„No ty máš co říkat," řekl jsem jízlivě a uchechtl jsem se, „ty, taková děvka. To ty nesaháš ani po kotníky Hope."

„Ale notak. Ještě na konci června jsi na ni nadával a hádali jste se."

„To neznamená, že ji nemůžu milovat," odsekl jsem.

„Ale prosím tě. Ty a milovat? A ještě k tomu Whitovou? Nechtěj mě rozesmát," zasmála se hořce.

„Jsi trapná. Proč prostě nenecháš na pokoji?"

„Protože k sobě patříme. Whitová je nicka."

„Byli jsme spolu dva týdny. A už nikdy o Hope neříkej, že je nicka," řekl jsem vážně, „Je mi z tebe zle. Jdu pryč," dodal jsem a vydal jsem se pryč z Velké síně. Moc dobře jsem věděl, kde Hope hledat. To by mě ale nemohla zastavit ta kráva. Nenechala mě odejít. Vtáhla mě zpátky do Velké síně a začala do mě hustit sračky. Bylo mi jasné, že za Hope se v nejbližší době nedostanu, tak jsem si sedl k našemu stolu a snažil jsem se Emily ignorovat. Asi po půl hodině, si k nám sedli James s Lily, a když Emily na chvíli odešlas svýma kamarádkami, všechno jsem jim řekl.

„Počkat, počkat, počkat," vypadlo z Lily, když jsem skončil, „vy jste se líbali?" jen jsem přikývl.

„A ona potom utekla," zeptal se James a já znova kývl.

„A pak se tam přimotala tahle kráva a ty jsi díky tomu nedostal možnost, jít za Lex?" zeptala se znova Lily.

„Jo. Přesně tak to bylo," přitakal jsem. Ještě jsme si chvíli povídali, než zase přišla Emily. Snažili jsme se nevšímat si jí, ale jelikož se kolem mě pořád motala, nebylo to moc možné. Když to byla asi hodina a třičtvrtě od chvíle, kdy Hope odešla, najednou se ke mně Emily sehla a políbila mě. Nečekal jsem to, ale hned když jsem byl schopný pohybu, odstrčil jsem ji.

„Co to děláš?!" vykřikl jsem.

„Říkala jsem přece, že jsme pro sebe jako stvoření," uculila se debilně.

„Ne, to nejsme. Moje srdce patří Hope a patřit Hope taky navždy bude. Smiř se s tím."

„Nechala tě tady jen tak stát. Prostě odešla. Vykašlala se na tebe," řekla jízlivě a uchechtla se, „očividně tě nechce."

„Copak to nechápeš? Nejde o to, jestli mě chce nebo ne. Já ji miluju. A milovat ji budu. S tím nic neudělám. Ani kdybych chtěl."

„Merline," vydechla ta kravka, „ta ses do ní opravdu zamiloval."

„Konečně ti to došlo. Mám ti zatleskat?" zeptal jsem se výsměšně.

„Myslela jsem, že máš na víc. Že se nikdy nezamiluješ do takové nicky. Tento rok jsi hodně klesl, Siriusi. Přes to, ti dám poslední šanci, dostat se tam, kde jsi byl. Budeme dokonalý pár. Co ty na to?"

„Tak jsi úplně tupá? Řekl jsem, že miluju Hope. Řekl jsem, že tě nechci. To ty jsi nicka a obyčejná děvka, ne Hope," vysmál jsem se jí do obličeje.

„Až ti dojde, o co jsi právě přišel, budeš litovat," zasyčela na mě.

„To si zrovna nemyslím. A neboj se, určitě se najde někdo, koho do postele dostaneš," odsekl jsem hnusně a odešel jsem pryč. Bylo toho moc, tak jsem se rozhodl jít rovnou do postele a zkusit Hope najít ráno.

Jelikož s tímto příběhem nejsem moc spokojená, musím se vás zeptat:baví vás to nebo je to sračka? Nevím, jestli to není už moc překombinované a podobně, protože pokud ano, nevím, jestli psát dál. Slibuju, že moje příští fanfikce, bude lepší.

A vím, že tahle kapitola vychází dřív, ale odpoledne jedeme na rodinnou oslavu a potom jedu ke kamarádce, tak nevím, jak bych to stihla.

Love you all❤️Barča